To see the other types of publications on this topic, follow the link: Evoluční teorie.
Journal articles on the topic 'Evoluční teorie'
Create a spot-on reference in APA, MLA, Chicago, Harvard, and other styles
Consult the top 15 journal articles for your research on the topic 'Evoluční teorie.'
Next to every source in the list of references, there is an 'Add to bibliography' button. Press on it, and we will generate automatically the bibliographic reference to the chosen work in the citation style you need: APA, MLA, Harvard, Chicago, Vancouver, etc.
You can also download the full text of the academic publication as pdf and read online its abstract whenever available in the metadata.
Browse journal articles on a wide variety of disciplines and organise your bibliography correctly.
1
Soukup, Martin. "The Concept of Culture: bioculturology and evolutionary social sciences." Anthropologia integra 1, no. 1 (January 1, 2010): 25–28. http://dx.doi.org/10.5817/ai2010-1-25.
Full textAbstract:
Předmětem studie je analýza současného stavu konceptu kultury v antropologii, a to v kontextu konstatované krize jak antropologie jako holistické vědy o člověku, tak konceptu kultury jako klíčového epistemologického nástroje v antropologii. Zvláštní pozornost je věnována analýze evolučních teorií kultury, které jsou formulovány v tzv. evolučních sociálních vědách. Autor diskutuje biokulturologii jako výzkumnou strategii, která umožní dialog mezi společenskými a přírodními vědami, a to zejména s ohledem na evoluční teorie kultury, které jsou stále předmětem diskuzí a sporů. V závěru studie věnuje autor pozornost původu pojmů příroda a kultura a formuluje tezi, že spor o evoluční teorie kultury má kořeny právě v historických kořenech uvedených pojmů.
2
Müllerová, Lucie. "Termín „evoluce“ a jeho vymezení a použití v českých a britských učebnicích přírodopisu a biologie." Scientia in educatione 6, no. 1 (July 1, 2015): 40–79. http://dx.doi.org/10.14712/18047106.120.
Full textAbstract:
Studium evoluce a evolučních mechanismů zahrnuje několik odlišných přístupů a v důsledku toho je pojem evoluce definován různými způsoby nebo je zaměňován s jinými pojmy, jako například přírodní výběr nebo Darwinova teorie. Diference v užívání daných pojmů však může vést z hlediska vzdělávání k mnohým miskoncepcím. Proto je vhodné ověřit, zda učebnice žákům poskytují prostor se v dané problematice orientovat.Předmětem výzkumu jsou pojmy „evoluce, „evoluční teorie, „biologická evoluce, „Darwinova teorie a „přírodní výběr vyskytující se v českých a britských učebnicích přírodopisu a biologie. Do výzkumu je zahrnuto celkem 32 učebnic. Hlavním cílem je určení četnosti uvedených pojmů v učebnicích a následně prostřednictvím obsahové analýzy definic porovnání konkrétních předem stanovených výrazů v dané definici. Definice pojmů „evoluce, „evoluční teorie a „biologická evoluce jsou dále konfrontovány s obsahem definic evolučních biologů, a zároveň je za pomoci hierarchické shlukové analýzy znázorněna jejich vzájemná podobnost.Výsledky výzkumu ukazují, že v českých učebnicích se nejčastěji vyskytuje pojem „Darwinova teorie a v britských učebnicích pojem „přírodní výběr. Z hlediska podobnosti definic zkoumaných pojmů je zjištěno, že definice „evoluce, „biologická evoluce a „evoluční teorie jsou v českých i britských učebnicích poměrně různorodé na rozdíl od definic evolučních biologů, kde jsou přes určitou variabilitu obsahy definic nápadně podobnější. Na základě obsahové analýzy jsou shrnuty a představeny takové výrazy, které se zdají zásadní pro porozumění dané definici či takové, které se mohou jevit jako určitý faktor ovlivňující vznik žákovských miskoncepcí. V případě definic pojmu „evoluce je zjištěno, že české učebnice vystihují „evoluci většinou jako „vývoj organismů nebo „vznik nových druhů. Britské učebnice obsahují především „změnu organismů v průběhu času a definice evolučních biologů zahrnují nejčastěji „změnu genů v populaci.
3
Lužný, Dušan. "Vytváření sociologické teorie náboženství." Sociální studia / Social Studies 9, no. 1 (January 17, 2012): 93–118. http://dx.doi.org/10.5817/soc2012-1-93.
Full textAbstract:
Text je rozvržen do tří částí. První se věnuje způsobům, jakými sociologie (resp. sociologie náboženství) vytvářela teorii náboženství a jaké jsou možné strategie vytváření sociologické teorie náboženství. V této části jsou také zmíněny některé významné principy, které jsou nutné pro každou sociologickou teorii náboženství dnes (např. mezikulturní komparace, resp. snaha o formulaci teorií, konceptů či postulátů, které je možno/nutno podrobit mezikulturní komparaci). Druhá část shrnuje základní přínosy a nedostatky dvou nejvýznamnějších soudobých sociologických teorií náboženství, kterými jsou teorie sekularizace a teorie racionální volby. Třetí část představí základy autorova pokusu o formulování východisek sociologické teorie náboženství. Jedním z obecných principů tohoto pojetí je snaha začlenit do sociologické teorie náboženství (která je vytvářena jako teorie náboženského chování) mimosociologické poznatky a přístupy (především inspirace z religionistiky, antropologie, archeologie, evoluční psychologie a kognitivní vědy).
4
Sehnálek, David. "Evoluční teorie a právo (státní a unijní)." Sociální studia / Social Studies 12, no. 2 (April 20, 2015): 107–18. http://dx.doi.org/10.5817/soc2015-2-107.
Full textAbstract:
Článek se zabývá problematikou evoluce v oblasti práva. V úvodní části si autor klade otázku, zda a do jaké míry lze naše znalosti o evoluci vůbec přenést do oblasti práva. Kriticky přitom analyzuje jednotlivé doktrinální evoluční přístupy v právu. Následně jsou definovány výchozí evoluční principy platné pro oblast práva tak, aby v poslední části článku bylo možné aplikovat zjištěné poznatky na problematiku evropské integrace v rámci Evropské unie.
5
Hlaváčová, Lucie. "Výuka evoluční biologie na základních a středních školách." Scientia in educatione 6, no. 2 (December 13, 2015): 104–20. http://dx.doi.org/10.14712/18047106.223.
Full textAbstract:
Hlavním cílem výzkumu bylo ověřit biologická témata, jež se na základních a středních školách pojí s výukou evoluční teorie a přírodního výběru, dále způsoby výuky, které jsou při interpretaci evolučních témat aplikovány. Na výzkumu se podíleli učitelé ze všech krajů České republiky, celkem participovalo 213 učitelů základních škol a nižších ročníků gymnázií a 137 učitelů středních škol a vyšších ročníků gymnázií. Data byla získávána pomocí online dotazníku. V rámci statistického zpracování byly samostatně vyhodnoceny odpovědi učitelů nižšího a vyššího sekundárního stupně vzdělávání. Z výsledku výzkumu vyplývá, že nejčastěji se na školách v rámci evoluce vyučuje téma Evoluce člověka a Vznik života. Obecně jsou mnohá evoluční témata na středních školách a vyšších ročnících gymnázií rozebírána výrazně podrobněji. Nejčastěji aplikovaný způsob výuky v rámci evolučních témat je výklad, diskuze s žáky a sledování filmu. Některé sledované způsoby výuky se uplatňují častěji na základních školách a nižších ročnících gymnázií.
6
Zapletalová, Šárka. "VYBRANÉ EVOLUČNÍ TEORIE PROCESU INTERNACIONALIZACE PODNIKATELSKÝCH AKTIVIT." Acta academica karviniensia 11, no. 3 (September 30, 2011): 186–93. http://dx.doi.org/10.25142/aak.2011.058.
Full text
7
Horký, Ondřej. "The False Neutrality of the Neoclassical Theory: Feminist, Anthropological, Evolutionary and Ecological Critiques." Politická ekonomie 59, no. 3 (June 1, 2011): 329–44. http://dx.doi.org/10.18267/j.polek.794.
Full text
8
Jirousová, Františka. "Pojem komplexity v díle Teilharda de Chardin." FILOSOFIE DNES 8, no. 1 (December 8, 2016): 22–47. http://dx.doi.org/10.26806/fd.v8i1.215.
Full textAbstract:
Záměrem textu je vyložit pojem komplexity v křesťanské evoluční teorii Teilharda de Chardin. V úvodu je nastíněna Teilhardova metoda pracující s hodnotovým aspektem a rozlišující tři kvality bytí (jednotu, různorodost a intenzitu vztahů), které v evoluci narůstají. Hlavní část článku tvoří pokus o nalezení kritéria komplexity různých celků a organismů na základě těchto tří kvalitativních aspektů. V závěru textu je načrtnuto hlavní teologické téma Teilhardovy teorie: Bohem stanoveným cílem evoluce založené na sebeorganizaci je umožnit kreativitu a svobodu na každé z evolučních rovin, a to v míře podle dosaženého stupně komplexity. Na úrovni noosféry dosahuje svoboda své plnosti a starost o pokračování evoluce, včetně nalezení vlastního jedinečného příspěvku do komplexních celků lidských společenství, se stává vlastním úkolem člověka jako spolupracovníka na tvoření světa. The paper presents the concept of complexity in the Christian evolutionary theory of Teilhard de Chardin. First, the Teilhard’s method is presented, dealing with values and distinguishing three qualities of being (unity, diversity and intensity of relationships) which increase in the evolution. Author then attempts to find criteria of complexity of different systems and living entities, based on the three mentioned qualities. Finally, the main theological topic of Teilhard’s theory is sketched: Evolution is based on self-organization and its goal (determined by God) is to enable creativity and freedom at each evolutionary level according to the level of attained complexity. At the level of noosphere, freedom reaches its fullness; the concern of human being as a co-worker on creation of the world with advancing evolution becomes his main task, including the search for one’s own unique contribution to the complexity of the human systems.
9
Jaroš, Filip, and Adéla Šrůtková. "Evoluční etika Franse de Waala a její filozofické reflexe." FILOSOFIE DNES 9, no. 1 (September 28, 2017): 52–70. http://dx.doi.org/10.26806/fd.v9i1.231.
Full textAbstract:
Článek představuje teorii původu lidské morálky od Franse de Waala a zhodnocuje přínos filozofických komentářů od Christine M. Korsgaardové a Mary Midgleyové z hlediska oboru evoluční etiky. Základní struktura de Waalova přístupu je v souladu se sentimentalistickou teorií morálky, která určuje soucítění jako bazální morální cit. V interpretaci vlivné neodarwinistické genocentrické školy dále hraje zásadní roli altruismus. Stoupenci tohoto směru (R. Dawkins, G. C. Williams) nicméně obhajují rozdělení krutého světa přírody a etického světa lidské kultury; distinkce byla Fransem de Waalem nazvána „teorií pozlátka“, neboť vyvolává obraz tenké vrstvy morálky nanesené na sobecké jádro lidské biologické přirozenosti. C. M. Korsgaardová využívá kantovskou etiku, aby ukázala, že zvířata nemohou být počítána za morální, neboť postrádají schopnost normativní autonomie. M. Midgleyová oponuje jak neodarwinistickému, tak kantovskému rozvrhu etiky a ukazuje, že soucítění patří k přirozenosti společensky žijících druhů a že reflektivní uvažování se vztahuje pouze k nejvyššímu patru evoluce morálky. Pozice M. Midgleyové je pro evoluční zkoumání morálky přínosnější než postup C. M. Korsgaardové. This article introduces Frans de Waal’s theory of the origins of human morality and evaluates the merits of the philosophical commentaries of Christine M. Korsgaard and Mary Midgley, and their application to the discipline of evolutionary ethics. The fundamental structure of de Wall’s approach is congruent with the sentimentalist theory of morality which determines sympathy as the most vital moral sentiment. A crucial role is also assigned to altruism in the view of morality in the influential genocentric neo-Darwinian school. However, proponents of this school (R. Dawkins, G. C. Williams) advocate the separation of the cruel world of nature and the ethical world of humane culture; this is dubbed “Veneer Theory” by F. de Waal, since it invokes an image of a thin layer of morality applied to a selfish core of biological human nature. C. M. Korsgaard applies Kantian ethics to argue that animals cannot count as moral because they are not capable of normative self-government. M. Midgley opposes both neo-Darwinism and the Kantian tradition in ethics in arguing that sympathy is a part of any social species’ nature, and that reflective reasoning refers only to the highest peak of moral evolution. It is argued that the position of M. Midgley is ultimately a more fruitful approach to the evolutionary examination of ethics than that proposed by C. M. Korsgaard.
10
Jirousová, Františka. "Pojetí utrpení a zla v evoluční teorii Teilharda de Chardin." REFLEXE 2016, no. 51 (April 21, 2017): 49–77. http://dx.doi.org/10.14712/25337637.2017.3.
Full text
11
Žáková, Ivana. "Lateralita, leváctví a specializované funkční oblasti mozku." Anthropologia integra 10, no. 2 (December 10, 2019): 51–58. http://dx.doi.org/10.5817/ai2019-2-51.
Full textAbstract:
Tato přehledová studie se zaměřuje na fenomén laterality obecně i na její konkrétní formy, což jsou leváctví a asymetrie mozkových hemisfér. Autorka se snaží se tyto pojmy definovat, popsat a vysvětlit případný vztah mezi vedoucí rukou a asymetrií hemisfér, konkrétně specializovaných funkčních oblastí v mozku člověka. Ve studii jsou nastíněny teorie, které řeší otázku, proč lateralita rukou a mozku evolučně vznikla a z jakých důvodů se vyvine u jedince, a to z hlediska genetických příčin i možného vlivů prostředí. Studie následně popisuje leváctví a praváctví v lidské populaci, klasifikaci laterality rukou u člověka a možnosti, jak vedoucí ruku určit.
12
Pospíšil, Ctirad Václav. "John Baptist Göttsberger (1868-1958), a Witness to Profound Changes of the Attitude in Catholic Theology to the Theory of the Evolutionary Origin of Man." Studia theologica 19, no. 3 (November 8, 2017): 61–75. http://dx.doi.org/10.5507/sth.2017.025.
Full text
13
Doğançay-Aktuna, Seran. "An Evaluation of the Turkish Language Reform After 60 Years." Language Problems and Language Planning 19, no. 3 (January 1, 1995): 221–49. http://dx.doi.org/10.1075/lplp.19.3.01dog.
Full textAbstract:
ÖZET 60 Yil sonra Turk Dil Devrimi'nin bir Degerlendirmesi Bu makalenin amaci baslangicindan 60 yil sonra Turk Dil Devrimini incelemek ve Türk dilini ônemli olçüde gegi§tirip daha sonraki gelisimini etkileyen bu dil planlamasi olayinin guniimuzdeki etkilerini degerlendirmektir. Bu konuya yönelik ara§tirmalann sonucu günumuzde Turk Dil Devrimininin giderek etkinligini yitirmekte oldugu ve bu Dil Devriminin etkisiyle Arapça ve Farça gibi dogu dillerinin etkisinden önemli ölçöde kurtulan Türkçe'nin simdi de bati dillerinin etkisi altina girmeye basladigidir. Turkiye'nin modernle§ip Bati'ya yakla§masiyla birlikle Bati dillerinden, ôzellikle Ingilizce'den, dilimize giren kelimlerin Turkçe'yi Osmanli devrindeki gibi birkaç dilin kari§imindan olu§an bir dil haline dönüstürmesini önlemek için önerilen çözum "lexical modernization" olmalidir. Türk Dil Devriminin bir bölümu olarak ba§latilan bu dil planlamasi olayinin §imdi dil planlamasinin esas amaci olarak ele ahnmasi ve Türkçe'ye giren yabanci kelimelerin dile yerle§mesini önlemek amaciyla Tiirkçe'nin, ve ôzellikle kelime dagarciginin, dilin kendi olanaklan çerçevesinde gelistirilip modernleçtirilmesidir. RESUMO Rezultanalizo de la turka lingvoreformo 60 jarojn poste La artikolo analizas la turkan lingvoreformon en la teoria kadro de lingvoplanado. Gi montras la socikulturajn, politikajn kaj lingvajn kaûzojn, kiuj kondukis al tiu movado, kaj priskribas la procezojn kaj la rezulton de tiu grava entrepreno, kiu sangis la turkan lingvon kaj muldis gian pluan evoluon. Gi speciale fokusas al la flegado de la vortprovizo fare de la Asocio pri la Turka Lingvo en ties lingvopurigaj klopodoj kaj skizas la disputojn pri la lingvoreformo. Ĝi provas analizi la rezultojn de la reformmovado surbaze de superrigardo pri la scienca literaturo kaj de analizo de lastatempaj evoluoj de la lingvo. Fine la aûtoro proponas kiel novan celon de la turka lingvoplanado "modernigon de la vortprovizo", por ke pludaûru la evoluo de la lingvo kaj por ke estu kontentigita la komunikada bezono de la turka socio.
14
Blommaert, Jan. "Language Planning as a Discourse on Language and Society." Language Problems and Language Planning 20, no. 3 (January 1, 1996): 199–222. http://dx.doi.org/10.1075/lplp.20.3.01blo.
Full textAbstract:
SAMENVATTING Taaiplanning als bezinning over taal en maatschappij: de taalkundige ideologie van een geleerde traditie Taalplanning is een traditie die vooral in de jaren 1960 en 1970 bijzonder productief was en in zich een groot optimisme ontwikkelde. De traditie viel wat stil in de jaren 1980, maar kent nu weer een heropbloei, o.m. omwille van de ontwikkelingen in Zuid-Afrika. In deze bijdrage wil ik een evaluatie van de voorbije traditie aansnijden, in het perspectief van de optimalisatie van het theoretisch, conceptueel en methodologisch kader van taalplanning-studies. Ik schets eerst kort de historische ontwikkeling van taalplanning, en ga vervolgens in op enkele ideologische aspecten die in veel traditioneel werk terug te vinden zijn. Ik bespreek achtereenvolgens de courante boutade dat taalplanning geen theoretische achtergrond zou hebben; de intuïtieve beperkingen die taaiplanners zich in hun studies leken op te leggen; de organische visies op taal en maatschappij ; het oligolingualisme en de assumpties van efficiëntie en integratie. Vervolgens vat ik de kritieken van Glyn Williams en Andrew Apter samen. Zij bepleiten een sterkere politieke invalshoek, die taal naast een reeks andere maatschappelijke kenmerken plaatst. Ik sluit af met een pleidooi voor een combinatie van een historiografische en een etnografische benadering in het bestuderen van language planning. RESUMO Lingvoplanado kiel debato pri lingvo kaj socio: la lingvistika ideologio de sciencista tradicio Lingvoplanado estas tradicio kiu estis tre fekunda cefe en la 1960-aj kaj 1970-aj jaroj kaj kovis en si grandan optimismon. Gi iom fadis en la 1980-aj jaroj, sed nun denove floras, i.a. pro la evoluoj en Suda Afriko. Mi ci tie ekanalizas la tradicion de la pasinteco cele al plibonigo de la teoria, koncepta kaj metodologia kadro de studoj pri lingvoplanado. Mi koncize skizas la historian evoluon de lingvoplanado, kaj poste tusas aron da ideologiaj aspektoj kiujn oni renkontas en multaj el la tradiciaj laboraĵoj. Mi diskutas la aserton ke lingvoplanado ne havus teorian fonon, la intuiciajn limigojn kiujn lingvoplanantoj sajnis starigi al siaj propraj studoj, la organajn konceptojn de lingvo kaj socio, plurlingvismon, kaj la premisojn de efikeco kaj integrado. Mi resumas la kritikojn de Glyn Williams kaj Andrew Apter, kiuj pledas por pli politika aliro en kiu lingvo estas unu el aro da sociaj faktoroj. Fine mi pledas por tio ke en la studado de lingvoplanado oni uzu kombinon el historiografia kaj etnografia aliroj.
15
Stella, Marco, and Karel Stibral. "„Krajina a evoluce“? Evolučně-psychologické teorie percepce krajiny." Envigogika 4, no. 2 (September 30, 2009). http://dx.doi.org/10.14712/18023061.41.
Full text