To see the other types of publications on this topic, follow the link: Kladení otázek.
Journal articles on the topic 'Kladení otázek'
Create a spot-on reference in APA, MLA, Chicago, Harvard, and other styles
Consult the top 35 journal articles for your research on the topic 'Kladení otázek.'
Next to every source in the list of references, there is an 'Add to bibliography' button. Press on it, and we will generate automatically the bibliographic reference to the chosen work in the citation style you need: APA, MLA, Harvard, Chicago, Vancouver, etc.
You can also download the full text of the academic publication as pdf and read online its abstract whenever available in the metadata.
Browse journal articles on a wide variety of disciplines and organise your bibliography correctly.
1
Erban, Vít. "Kultura a tradice: rekapitulace vztahu dvou alternativních pojmů." Anthropologia integra 11, no. 1 (June 22, 2020): 43–49. http://dx.doi.org/10.5817/ai2020-1-43.
Full textAbstract:
Článek se věnuje teorii tradice jako jednomu z ústředních teoreticko-terminologických problémů kulturní antropologie, který má současně vliv na její metodologii, rejstřík témat, které řeší, ale způsob a směr kladení otázek. Snaží se prostřednictvím excerpce základní encyklopedické a slovníkové literatury, vybraných děl a autorů z oblasti antropologie a jiných příbuzných oborů, se kterými během svého vývoje antropologie vstupovala do dialogu (především sociologie a folkloristiky), postihnout, shrnout a rekapitulovat obecný „příběh“ pojmu tradice za posledních 150 let – od počátků antropologického myšlení v druhé polovině 19. století přes témata akulturace, modernizace a kulturní změny v polovině 20. století až po současné výzvy, které přináší interdisciplinární spolupráce s obory z oblasti přírodních věd. Důraz je přitom kladen na přirozenou konkurenci s ústředním pojmem kulturní antropologie, kterým se stala kultura. Oba pojmy se občas považují za v jistém smyslu alternativní (vzájemně zaměnitelné), a proto se nabízejí otázky, proč v antropologické teorii dostal přednost pojem kultura před pojmem tradice, zatímco ve folkloristice došlo k opaku, jak antropologie explicitně i implicitně pojem tradice během svého vývoje chápala a jak se toto pojetí tradice v antropologickém diskurzu postupně proměňovalo v závislosti na aktuálních výzkumných tématech a průnicích s jinými vědními obory. V neposlední řadě se lze ptát po budoucnosti tohoto pojmu, který prodělává návrat nejen v rovině odborně-teoretické, ale stává se praktickým, doslova žitým ohniskem identity v současném proměňujícím se a globalizujícím se světě.
2
Abelovský, Tomáš. "Kyberútok ako vnútorná informácia alebo kedy s pravdou von." Revue pro právo a technologie 8, no. 15 (June 30, 2017): 33–49. http://dx.doi.org/10.5817/rpt2017-1-3.
Full textAbstract:
Úvaha sa snaží zodpovedať na otázku, kedy a či vôbec má tuzemský emitent finančného nástroja uverejniť informáciu o kyberútoku na jeho informačný systém? Sú analyzované otázky notifikačnej povinnosti o vnútornej informácii. Úvaha smeruje k záveru, že emitent má povinnosť bezodkladne informovať o prebiehajúcom alebo dokonanom kyberútoku relevantnú verejnosť ak sú splnené niektoré podmienky kladené na kvalitu vnútornej informácie.
3
Andraško, Jozef, and Matúš Mesarčík. "Čo vieš o mojom vozidle? Ochrana osobných údajov a kybernetická bezpečnosť v kontexte autonómnych vozidiel." Revue pro právo a technologie 11, no. 22 (December 30, 2020): 3–50. http://dx.doi.org/10.5817/rpt2020-2-1.
Full textAbstract:
Autori sa v článku zameriavajú na vybrané otázky toku údajov v kontexte autonómnych vozidiel. V prvých častiach príspevku sú postupne predstavené základné pojmy danej problematiky a načrtnutá právna úprava. Následne sú charakterizované prieniky s právnou úpravou kybernetickej bezpečnosti a ochrany osobných údajov. Osobitný dôraz je kladený na otázku osobnej pôsobnosti a súvisiacej zodpovednosti v oblasti ochrany osobných údajov medzi jednotlivými aktérmi spracúvania osobných údajov v autonómnom vozidle.
4
editorial board, CSTUG. "Často kladené otázky o TeXu a odpovědi na ně (CSTUG FAQ)." Zpravodaj Československého sdružení uživatelů TeXu 6, no. 3 (1996): 129–211. http://dx.doi.org/10.5300/1996-3/129.
Full text
5
editorial board, CSTUG. "Frequently asked questions on TeX and answers to them (CSTUG FAQ)." Zpravodaj Československého sdružení uživatelů TeXu 15, no. 2-4 (2005): 94–331. http://dx.doi.org/10.5300/2005-2-4/94.
Full text
6
Janík, Tomáš, Monika Černá, Petr Najvar, Libuše Samková, Lukáš Rokos, and Jan Petr. "Video v učitelském vzdělávání: přístupy a výzvy." Pedagogická orientace 30, no. 1 (June 30, 2020): 5–31. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2020-1-5.
Full textAbstract:
Přehledová studie zpracovává aktuální domácí a zahraniční přístupy k využívání videa v učitelském vzdělávání. Poukazuje na kontinuitu vývoje, kdy se videozáznamy původně pořizované pro výzkumné účely v přibývající míře používají v přípravném a dalším vzdělávání učitelů. Přehledová studie je rozvržena do čtyř částí. V první části je pojednán kontext učitelského vzdělávání, v němž se videa používají, a je zde představeno devět vybraných přístupů, které jsou v odborné literatuře zdokumentovány. Ve druhé části jsou zodpovídány čtyři otázky, které si přehledová studie klade: (1) Jak je daný přístup začleněn do rámcové koncepce učitelského vzdělávání / podpory profesního rozvoje? (2) Jaké cíle/účely stojí v základu daného přístupu? (3) Jaké komponenty jsou součástí celku a jakou plní funkci? (4) Jaké konkrétní aktivity (uživatelů, popř. tutorů či tvůrců) jsou s videem v rámci přístupu realizovány a co se jimi má rozvíjet? Ve třetí části přehledové studie jsou diskutovány výzvy, které se v dané oblasti objevují, jakkoliv ještě mnohdy nejsou reflektovány v související odborné literatuře. Jedná se o možnosti využití virtuální reality a 360o videí a o možnostech simulované a inscenované výuky jako alternativě videozáznamů – to vše v etických souvislostech využívání videa v učitelském vzdělávání. Čtvrtá část přehledové studie je výhledem, který se pokouší odpovědět na otázku, zda lze formulovat určitá měkká doporučení (guidelines), která by mohla vést vývoj v této oblasti.Přehledová studie zpracovává aktuální domácí a zahraniční přístupy k využívání videa v učitelském vzdělávání. Poukazuje na kontinuitu vývoje, kdy se videozáznamy původně pořizované pro výzkumné účely v přibývající míře používají v přípravném a dalším vzdělávání učitelů. Přehledová studie je rozvržena do čtyřčástí. V prvníčásti je pojednánkontext učitelského vzdělávání, v němžse videa používají, a je zde představeno devět vybranýchpřístupů, kteréjsou v odbornéliteratuře zdokumentovány. Ve druhéčásti jsou zodpovídányčtyři otázky, kterési přehledovástudie klade: (1) Jak je danýpřístup začleněn do rámcovékoncepce učitelského vzdělávání / podpory profesního rozvoje? (2) Jaké cíle/účely stojí v základu daného přístupu? (3) Jaké komponenty jsou součástí celku a jakou plní funkci? (4) Jaké konkrétní aktivity (uživatelů, popř. tutorů či tvůrců) jsou s videem v rámci přístupu realizovány a co se jimi má rozvíjet? Vetřetíčásti přehledovéstudie jsou diskutovány výzvy, kterése v danéoblasti objevují, jakkoliv ještěmnohdy nejsou reflektovány v souvisejícíodbornéliteratuře. Jednáse o možnosti využitívirtuálníreality a 360o videí a o možnostech simulované a inscenované výuky jako alternativě videozáznamů – to vše v etických souvislostech využívání videa v učitelském vzdělávání. Čtvrtá část přehledové studie je výhledem, který se pokouší odpovědět na otázku, zda lze formulovat určitá měkká doporučení (guidelines), která by mohla vést vývoj v této oblasti.
7
Čipková, Elena, and Michael Fuchs. "Hodnotenie vybraných bádateľských zručností študentov učiteľstva biológie." Scientia in educatione 11, no. 2 (January 5, 2021): 2–13. http://dx.doi.org/10.14712/18047106.1884.
Full textAbstract:
Vedecké bádanie je systematický spôsob získavania vedeckých poznatkov, ktorý pokrýva nie len využitie vedeckých metód a postupov, ale aj procesy spojené s rozvojom vedeckých poznatkov ako je napríklad kladenie si otázok, tvorivé riešenie problémov, štúdium rôznych informačných zdrojov, kritické myslenie, vedecké zdôvodňovanie, zdieľanie a obhajovanie záverov. Úspešná aplikácia vedeckého bádania vo vyučovaní prírodných vied si vyžaduje dostatočnú odbornú pripravenosť učiteľov. Táto skutočnosť zvyšuje nároky na pregraduálnu prípravu učiteľov biológie z hľadiska podpory rozvoja bádateľských zručností. V obsahu príspevku predstavujeme výsledky výskumu zameraného na zhodnotenie aktuálnej úrovne bádateľských zručností študentov učiteľstva v kombinácii s predmetom biológia na Prírodovedeckej fakulte UK v Bratislave. Výsledky naznačujú, že študenti učiteľstva biológie nemajú dostatočne rozvinuté bádateľské zručnosti, najmä zručnosti spojené s plánovaním a realizovaním experimentu.
8
Švec, Ondřej. "Heidegger v Americe." FILOSOFIE DNES 7, no. 1 (December 27, 2015): 3–21. http://dx.doi.org/10.26806/fd.v7i1.211.
Full textAbstract:
Článek je věnován odůvodnění, projasnění a také kritickému zhodnocení poněkud zkratkovitého hesla o „primátu praxe“, který v očích mnoha amerických interpretů představuje společného jmenovatele Heideggerova díla a pragmatismu v širokém slova smyslu. V mém podání nesměřuje Heideggerův důraz na praxi ani tak k převrácení tradiční hierarchie, podle níž svět nejprve poznáváme, abychom v něm mohli jednat, ale spíše k přehodnocení ontologického rámce, v němž byla otázka ohledně přednosti teorie či praxe až dosud kladena. V druhé části proto ukážu, jak Heideggerovo osobité pojetí praxe souvisí s jeho revizí bytí věcí a nás samotných, a podám důvody, proč na rozdíl od Dreyfusova, Okrentova a Blattnerova vymezení primátu praxe odmítám chápat veškerou srozumitelnost lidského života a světa jako něco odvozeného z našeho každodenního, praktického obstarávání.
9
Maršálek, Jan. "Historie sociologie a historie věd: Čekání na společný příběh?" Sociální studia / Social Studies 9, no. 1 (January 17, 2012): 45–74. http://dx.doi.org/10.5817/soc2012-1-45.
Full textAbstract:
Tato studie vychází z konstatování, že se historici sociologie dostatečně nezabývají otázkou, jak a jakou historii sociologie pěstovat. Naopak bohatě rozvinuté odpovědi na takovou otázku najdeme v historiografii (přírodních) věd, jejíž propojení s historiografií sociologie je proto v této studii v některých jeho aspektech sledováno. K emancipaci historie sociologie a k jejímu sblížení se s historií (přírodních) věd vyzýval svého času Robert K. Merton, na jehož postřehy a návrhy je snad možné nově navázat. Inspirován Mertonem, ale také G. Canguilhemem a L. Althusserem, klade autor této studie zvláštní důraz na otázku, jakým předmětem se má historie sociologie vlastně zabývat, stejně jako na nezbytnost kritiky sociologického textu.
10
Šipulová, Katarína, Marína Urbániková, and David Kosař. "Nekonečný příběh Nejvyšší rady soudnictví: Kdo ji chce a proč ji pořád nemáme?" Časopis pro právní vědu a praxi 29, no. 1 (March 26, 2021): 87–122. http://dx.doi.org/10.5817/cpvp2021-1-4.
Full textAbstract:
I přesto, že diskuse o Nejvyšší radě soudnictví (NRS) trvá už několik dekád, komplexní analýza toho, jaké postoje ke zřízení NRS zastávají klíčoví aktéři, kterých se samospráva soudnictví týká – soudci, politici a praktikující právníci – doposud chybí. Cílem tohoto textu je tuto mezeru vyplnit a na základě rozhovorů se zástupci českých právnických, soudcovských a politických elit zmapovat argumenty, které rozdělují zastánce a odpůrce NRS. V článku si klademe tři hlavní otázky: 1) Jak se zástupci právnických, soudcovských a politických elit staví ke zřízení NRS a jakými argumenty svou pozici zdůvodňují? 2) Jakou by měla mít správa soudnictví podle nich ideální podobu? 3) Co tyto tři skupiny od vzniku NRS očekávají?Hlavní zjištění jsou následující. Soudci, politici a právníci identifikovali stejné dva klíčové problémy stávajícího systému: ministerstvo nemá kapacitu ani vizi, jak soudnictví spravovat, a mnohé kompetence proto deleguje na předsedy soudů. Příliš silné postavení předsedů soudů však vede k fragmentaci správy soudnictví a ohrožuje vnitřní nezávislost řadových soudců. Elity se nicméně liší v tom, zda zřízení NRS tyto problémy vyřeší. Většina soudců vznik NRS podporuje a očekává od ní sjednocení správy soudnictví a odbřemenění předsedů soudů. Část politiků by souhlasila s ustanovením slabého modelu NRS, pokud by kontury systému pořád nastavovalo ministerstvo spravedlnosti. Zároveň však tvrdí, že fragmentovaná správa je lepší zárukou proti ovládnutí soudnictví jednou skupinou. Právníci pak vidí v zřízení NRS více rizik než pozitiv a obávají se zapouzdření soudní moci. Klíč k řešení problémů vidí spíše v otázce právnického vzdělávání a zvýšení kvality soudního rozhodování. Současné debaty o správě soudnictví ani poslední novely zákona o soudech a soudcích však bohužel na tyto klíčové problémy identifikované respondenty dosud nereagovaly.
11
Sehnálek, David. "Evoluční teorie a právo (státní a unijní)." Sociální studia / Social Studies 12, no. 2 (April 20, 2015): 107–18. http://dx.doi.org/10.5817/soc2015-2-107.
Full textAbstract:
Článek se zabývá problematikou evoluce v oblasti práva. V úvodní části si autor klade otázku, zda a do jaké míry lze naše znalosti o evoluci vůbec přenést do oblasti práva. Kriticky přitom analyzuje jednotlivé doktrinální evoluční přístupy v právu. Následně jsou definovány výchozí evoluční principy platné pro oblast práva tak, aby v poslední části článku bylo možné aplikovat zjištěné poznatky na problematiku evropské integrace v rámci Evropské unie.
12
ČECHOVÁ, Marie. "Kam spěje vývoj nejen flexe proprií?" Bohemistyka, no. 3 (September 21, 2021): 345–60. http://dx.doi.org/10.14746/bo.2021.3.6.
Full textAbstract:
Příspěvek se zaměří na formální morfologii v širším slova smyslu, tedy i na odvozování proprií, nejen na jejich skloňování, a to i se zřetelem k tendencím u apelativ. Budou se porovnávat propriální podoby systémové a novotvary užívané v současné komunikaci, shody a diference mezi apelativy a proprii. Klade se otázka, do jaké míry si současná čeština drží ohýbání jako podstatný rys flexivního jazyka a zda si udrží ohebnost u propriálních pojmenování, event. do jaké míry.
13
Králíčková, Zdeňka. "Úvahy nad českým rodinným právem ve světle stého výročí tzv. manželské novely." Časopis pro právní vědu a praxi 27, S (November 22, 2019): 59. http://dx.doi.org/10.5817/cpvp2019-s-4.
Full textAbstract:
Článek je věnován vývoji manželského práva ve světle tzv. manželské novely přijaté před sto lety. Lze říci, že tento zákon z počátku dvacátého století představuje významný počin, který české rodinné právo ovlivnil na dlouhá léta. Byl nastolen správný směr svobodné volby civilní či církevní formy uzavření manželství, došlo k omezení překážek manželství a rozvod manželství se významně zjednodušil. Klade se otázka, jaké jsou potřeby současné české společnosti? Je na místě de lege ferenda zakotvit v rámci legislativního „prorodinného balíčku“ tzv. rozvod u notáře?
14
Vítečková, Miluše, Miroslav Procházka, and Marie Najmonová. "Vnímání jinakosti dětmi na prvním stupni základních škol." Pedagogická orientace 28, no. 2 (August 15, 2018): 290–305. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2018-2-290.
Full textAbstract:
Cílem článku je představit vnímání jinakosti dětmi na 1. stupni základní školy na základě využití podnětů z práce s příběhem v hodině českého jazyka. Příspěvek lze také vnímat jako podklad pro výukovou praxi a jako příklad toho, jak pracovat s tématy jinakosti a odlišnosti na 1. stupni základní školy. Text obsahuje výsledky výzkumného šetření realizovaného ve 12 třídách 1. stupně základních škol (3.–5. třídy). Jde o analýzu videozáznamů 12 vyučovacích hodin, verbálních projevů žáků, jejich transkriptů, a to v průběhu celé vyučovací jednotky, v níž děti pod vedením učitelky pracují s uceleným didaktickým materiálem. Dětem jsou kladeny otázky týkající se jejich nazírání na odlišnost, a to v kontextu obsahu příběhu. Text podstatou svého příběhu dává prostor pro vyjádření pocitů spojených s odlišností, vytváří podněty pro argumentaci postojů orientovaných k chování se v situaci nepřijetí okolím. Výzkumné šetření se zaměřuje na tyto otázky: jak žáci 1. stupně vnímají odlišnost, jakou mají subjektivní zkušenost s odlišností, jaké jsou jejich návrhy řešení situace v případě nepřijetí okolím, jaký je jejich pohled na druhé nepřijímající odlišnost. Vzhledem k tomu, že jde při práci s konkrétním textem i o čtení s předvídáním, je dalším analyzovaným tématem navrhované dokončení příběhu. Z výsledků výzkumného šetření vyplynulo, že žáci na 1. stupni přijímají odlišnost bez větších problémů, spíše se hůře vyrovnávají s nespravedlností. V situacích, kdy se sami setkávají s nepřijetím, výzkum naznačuje, že i přes prožívané obtíže v kolektivu žáci preferují setrvání v prostředí, které znají.
15
Raudenská, Jaroslava, and Alena Javůrková. "Strach ze smrti u dospělých umírajících pacientů v terminální fázi onkologického onemocnění." Sociální studia / Social Studies 8, no. 2 (April 10, 2011): 121–33. http://dx.doi.org/10.5817/soc2011-2-121.
Full textAbstract:
Pacienti se v terminálním stádiu nádorového onemocnění nacházejí v řadě fází smutku a musí také čelit velkému strachu. Článek v úvodu popisuje proces umírání a diskutuje definici smrti. Zaměřuje se na terminální stádium nemoci jako spění ke smrti, jež zasahuje jedince v celé jeho existenci. Popisuje také situace, kdy se individuální přístup lékaře k pacientům v terminálním stádiu onkologického onemocnění může v krajním případě stát překážkou v jejich léčbě. Pro lepší porozumění strachu ze smrti článek rozlišuje úzkost, strach, fobii a thanatofobii. Poukazuje na fakt, že strach ze smrti není izolovaným strachem, ale je vždy sycen několika druhy jiných strachů. Jen velmi málo lidí vlastní smrt absolutně akceptuje nebo naopak absolutně popírá, často dochází k ambivalentnímu vztahu. Proto se článek dotýká i otázky, zda lidé vůbec chtějí vědět, že umírají, a nakolik ochota lékaře sdělit pacientovi, že umírá, ovlivňuje pacientovo zvládání a vyrovnávání se se smrtí. Na celý paliativní tým jsou tak kladeny nejen vysoké medicínské nároky, ale také nároky na pochopení sama sebe a vlastního porozumění smrti, strachu z ní a jejímu individuálnímu významu.
16
Štěpánek, Lubomír, Čestmír Štuka, and Martin Vejražka. "WEBOVÁ APLIKACE POSKYTUJÍCÍ PODPORU SPRÁVNÉHO VÝBĚRU A REALIZACE STATISTICKÉ METODY." Medsoft 2018 30, no. 1 (March 10, 2018): 159–64. http://dx.doi.org/10.35191/medsoft_2018_1_30_159_164.
Full textAbstract:
Každý badatel čas od času čelí problému správného výběru statistické metody, která by měla být aplikována, aby vhodně analyzovala jeho data. Naší snahou je zjednodušit tento proces ve smyslu vytvoření webové aplikace, která nabízí pomocnou ruku výzkumníkovi, který řeší statistickou analýzu ve své práci.Aplikace je vytvořena pomocí jazyka R a jednoho z jeho ba-líčků, Shiny, a je volně dostupná online. R je otevřený programo-vací jazyk a prostředí věnované zejména statistickým výpočtům a následným grafickým náhledům.Aplikace je dostupná na R-serveru 1. lékařské fakulty Univer-zity Karlovy na http://shiny.statest.cz:3838/statisticke_nastroje/a je založena na vývojovém diagramu navigujícím k aplikova-telné statistické metodě. Integrovaný vývojový diagram umož-ňuje výzkumníkovi vybrat nejvhodnější statistickou metodu ve smyslu průchodu diagramem krok po kroku tak, jak výzkumník dělá rozhodnutí odpovídáním na kladené otázky. Po určení nej-vhodnější metody je přímým odkazem přesměrován na záložku aplikace, která nabízí provedení dané metody nad daty, která badatel do aplikace nahrál.Poskytnutí uživatelsky přátelské aplikace a vývojového dia-gramu mapujícího rozhodovací proces potenciálních statistic-kých metod a vybírající tu nejvhodnější považujeme za cestu, jak tento proces zjednodušit. Přímé spojení – pomocí odkazu – mezi návrhem metody a záložkou s její realizací může zlepšit uživatelský komfort.
17
Hapla, Martin. "Utilitarismus a lidská práva." Časopis pro právní vědu a praxi 28, no. 3 (September 29, 2020): 321–36. http://dx.doi.org/10.5817/cpvp2020-3-1.
Full textAbstract:
Článek se zabývá tím, zda je koncept lidských práv slučitelný s utilitaristickou etikou. Nejprve stručně charakterizuje utilitarismus a upozorňuje na některá zkreslení a dezinterpretace tohoto směru. Následně se věnuje i rozlišení různých způsobů, jak můžeme chápat lidská práva (zejména jejich pojetí coby legálních a morálních práv). V souvislosti s jejich utilitaristickým ospravedlněním si pak klade dvě stěžejní otázky: 1) Podle některých autorů je s tímto etickým směrem slučitelná pouze idea legálních práv. Dává v jeho kontextu vůbec smysl hovořit o lidských právech coby určitém specifickém druhu morálních práv? 2) Jak máme postupovat, když k maximalizaci užitku přispívá porušení nějakého lidského práva? Nenutí nás taková situace zvolit si mezi utilitarismem a lidskými právy? Tento text ukazuje, že pokud chápeme utilitarismus správným, a nikoliv zkresleným způsobem, poskytuje nám na obě otázky uspokojivé odpovědi. Lidská práva coby určitá morální práva lze v jeho kontextu chápat jako součást pozitivní morálky, která by nejvíce přispívala k maximalizaci užitku. Pokud do našich úvah zahrneme všechny relevantní faktory, nemusíme se nakonec ani obávat toho, že by nás utilitaristická etika ve skutečném světě nutila k přijetí problematických závěrů stran dodržování uvedených práv.
18
Hábl, Jan. "Člověk „dobrý“ a/nebo „zlý“? Antropologická varianta výchovy mezi autoritářstvím a liberalitou." Pedagogická orientace 27, no. 1 (April 15, 2017): 181–97. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2017-1-181.
Full textAbstract:
Cílem této studie je ukázat implikace antropologického předporozumění lidské povahy pro etické vychovatelství. První část práce prezentuje rozdíl mezi ontologickým a morálním aspektem lidské povahy, tj. rozlišuje mezi tím, jak člověk jest (ontologie) a jak by měl být (morálka). Druhá část srovnává tři, resp. čtyři antropologické varianty odpovědí na tyto otázky – antropologický pesimismus, optimismus, realismus, existencialismus. Třetí část ukazuje eticko-výchovné implikace těchto odpovědí. Na základě rozlišení ontologické a morální komplexity lidské povahy je doloženo, že antropologický realismus vede k autentické pedagogické humanizaci, zatímco pesimismus vede k autoritářské výchově a optimismus k liberální výchově. Antropologický realismus skýtá největší edukační potenciál pro funkční etické vychovatelství, které si klade za cíl formovat autentickou humanitu.
19
Votoupalová, Markéta. "Energetická politika České republiky: EU jako rámující aktér?" Mezinárodní vztahy 53, no. 3 (September 1, 2018): 53–74. http://dx.doi.org/10.32422/mv.1568.
Full textAbstract:
Od přijetí Lisabonské smlouvy zkoumají odborníci, zda v sektoru energetické politiky dochází k bližší spolupráci mezi členskými státy a institucemi Evropské unie (EU). Překvapivě málo pozornosti bylo však v tomto kontextu doposud věnováno konceptu aktérství, konkrétně pak otázce, zda se EU daří rámovat energetický diskurz v členských státech. Tato stať si klade za cíl zjistit, zda lze EU vnímat jako rámujícího aktéra v českém energetickém diskurzu a zda se její rámující moc liší napříč tématy a žánry politického diskurzu. Metodologicky vychází studie z diskurzně-historického přístupu. Výsledky analýzy poukazují na fakt, že rámování se neliší napříč tématy, ale spíše v závislosti na typu žánru. Zároveň probíhá rámování jak explicitně, tak implicitně, a to při souhlasu i nesouhlasu ČR s politikami EU.
20
Kepplová, Zuzana. "Čakanie na „našu“ Mohanty: Formovanie feministického diskurzu počas transformácie a jeho kritiky." Sociální studia / Social Studies 11, no. 1 (January 21, 2014): 11–39. http://dx.doi.org/10.5817/soc2014-1-11.
Full textAbstract:
V tomto článku sleduji linii současné české feministické kritiky, která se zaměřila na vliv transformačních ideologií na ranou postsocialistickou feministickou teorii v Česku (v kontextu střední a východní Evropy). Dále si vypůjčuji přístup Kiosseva a Budena, abych prozkoumala transformační rétoriku zapuštěnou do raných prací českých a slovenských feministek. Tvrdím, že určité řečové obraty a tón řeči omezily jejich politickou představivost. Následně dávám tuto kritiku do souvislosti s pracemi zaobírajícimi se institucionalizací feministických diskurzů ve střední a východní Evropě, abych postihla určité mocenské linie, které strukturovaly proces zdomácňování feministických teorií a rodové/genderové analýzy. Na závěr konstatuji, že další analýza na průsečíku těchto dvou kritických přístupů by nám poskytla nové možnosti přístupu ke kategorii rodu/genderu poučené postsocialistickým kontextem, který ze své podstaty klade otázky o politickém kódování feministického projektu.
21
Fujda, Milan. "Modernizace, nová religiozita a akulturace hinduismu v českém okultismu." Sociální studia / Social Studies 5, no. 3-4 (October 1, 2008): 137–52. http://dx.doi.org/10.5817/soc2008-3-4-137.
Full textAbstract:
Článek si klade některé teoretické otázky, které se vztahují k pojmům "nová náboženství" a "tradiční náboženství" a neschopnosti současné sociologie a religionistiky objasnit, co označení "nový" v souvislosti s náboženstvím znamená. Autor se snaží vyjasnit tento problém skrze kontextuální analýzu fenoménu akulturace hinduismu v českém okultismu na počátku 20. století. Dochází ke zjištění, že nejdůležitější podmínkou, která zmíněný jev umožnila, byl rozvoj tisku a trhu s tištěnými publikacemi. Masový přístup k tištěným materiálům vyústil v zásadní proměnu organizačních struktur stejně jako způsobů myšlení a víry. Tato transformace výrazně ovlivnila tzv. tradiční církve stejnou měrou jako "nová náboženství". Můžeme však přesto objevit určité sociologicky podstatné rozdíly u odlišných typů moderních náboženských projevů. Podobně je tomu i v případě tendence držet se vymezených kánonů a podřizování se příslušné náboženské autoritě v protikladu k důrazu na neomezenost individuální volby a výhradní autority vlastního já.
22
Bachmann, Pavel. "On-line marketing v neziskové organizaci: Analýza webových stránek organizací Královéhradeckého kraje." Sociální studia / Social Studies 8, no. 3 (July 16, 2011): 97–110. http://dx.doi.org/10.5817/soc2011-3-97.
Full textAbstract:
Produktem neziskové organizace jsou změněné lidské osobnosti (Drucker 1993). V mnoha oblastech (sociální, výchova a vzdělávání, politická) proto nemůže nezisková organizace - na rozdíl od organizace ziskové - reagovat přímo na přání svého zákazníka. Cíle organizace a společnosti jsou totiž často v protikladu s tím co, si přeje zákazník (klient) neziskové organizace. Rozdílnosti mezi neziskovou a ziskovou sférou se projevují i při použití marketingového řízení. Zpráva o stavu neziskového sektoru (2009) uvádí, že neziskové organizace trpí nedostatky v oblasti marketingového řízení. Autorem předložená studie si klade za cíl přispět k odpovědi na otázku, proč tomu tak je. Nejdříve charakterizuje, jaký marketing neziskové organizace v současné době realizují, a následně uvádí faktory, které mají zásadní vliv na jeho úroveň (např. velikost, právní forma, zaměření činnosti organizace, aj.) Studie je založena na detailní analýze webových stránek organizací regionu NUTS II - Severovýchod. Metodicky bylo využito Evidence nestátních neziskových organizací administrované Ministerstvem vnitra ČR.
23
Fučík, Petr, and Beatrice Chromková Manea. "V rozporu, či jednotní? Postoje párů k opatřením prorodinné politiky v ČR." Sociální studia / Social Studies 5, no. 2 (May 1, 2008): 69–87. http://dx.doi.org/10.5817/soc2008-2-69.
Full textAbstract:
Prorodinná opatření sociálního státu jsou nejčastěji orientovaná na rodinu jako celek, aniž by brala v úvahu rozdíly, které mohou existovat mezi oběma partnery, tedy uvnitř rodiny. Prostředky, jež mají ovlivnit fertilitní rozhodnutí a plány v rodině, nepočítají s odlišnými fertilitními preferencemi obou partnerů. Konfliktní teorie D. Voase předpokládá, že mezi muži a ženami v párech mohou existovat významné rozdíly, pokud jde o preferovaný počet dětí v rodině. Naše předchozí analýza založená na datech z České republiky však ukázala, že mezi partnery existují jen malé rozdíly v preferovaném počtu dětí. Jestliže mezi partnery existuje jen malý rozdíl v preferencích počtu dětí, předpokládáme, že se také nebudou lišit jejich postoje k opatřením státních prorodinných politik. Otázky, které si v naší stati klademe jsou tak následujícící: Potvrdí se předpoklad, že rozdíly v postojích mezi partnery jsou jen nepatrné? Bude jejich proporce podobná rozdílům v preferencích počtu dětí? V našem příspěvku se zabýváme porovnáním postojů k různým opatřením podporujícím porodnost - rodičovské dovolené, péči o děti, přídavkům na děti a dalším prostředkům státních intervencí. K analýze využíváme data z výběrového šetření Manželství práce, rodina, realizovaného v listopadu 2005 v České republice.
24
Straková, Jana, and Arnošt Veselý. "Mezinárodní výzkum kompetencí dospělých PIAAC: hlavní zjištění a implikace pro vzdělávací politiku." Pedagogická orientace 25, no. 4 (September 14, 2015): 509–27. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2015-4-509.
Full textAbstract:
Cílem této přehledové studie je představit výzkum PIAAC, shrnout základní zjištění z tohoto výzkumu z hlediska České republiky a diskutovat možné implikace pro vzdělávací politiku. Zároveň rozebíráme, jak výsledky výzkumu PIAAC doplňují poznatky získané z výzkumu PISA, TIMSS a dalších. Klademe si přitom otázku, zda (a co) přináší nad rámec těchto výzkumů. V první části studie je popsána metodologie a základní charakteristika výzkumu PIAAC. Ve druhé části popisujeme výsledky českých dospělých v mezinárodním srovnání. Ve třetí části vybíráme některá zásadní zjištění výzkumu PIAAC. V závěrečné části pak diskutujeme implikace těchto zjištění pro nastavení vzdělávací politiky. Výzkum PIAAC potvrdil některá zjištění z předcházejících výzkumů PISA a TIMSS, například vysokou míru podmíněnosti kompetencí socioekonomickým statusem v České republice. Jiné závěry z těchto výzkumů ovšem nepotvrdil. Ukázalo se například, že výsledky mladých Češek a Čechů ve věku 16–25 let (kam spadá kohorta z výzkumů TIMSS 2007 a PISA 2009) jsou spíše nadprůměrné. Výzkum PIAAC je důležitým a nepostradatelným doplňkem výzkumů, zkoumajících kompetence žákovské populace. Ačkoli s výsledky z výzkumů PISA nebo TIMSS se často pracuje jako s definitivním ukazatelem gramotnosti a lidského kapitálu dané země, výzkum PIAAC ukázal, že v 15 letech zdaleka nejsou kompetence definitivně zformovány.
25
Marhánková, Jaroslava Hasmanová. "Aktivní stárnutí jako idea, nástroj a kapitál. Kde hledat kořeny úspěchu konceptu aktivního stárnutí?" Sociální studia / Social Studies 11, no. 3 (July 21, 2014): 13–29. http://dx.doi.org/10.5817/soc2014-3-13.
Full textAbstract:
V současné gerontologii a dalších příbuzných vědách tematizujících otázky stárnutí pravděpodobně najdeme jen málo tak vlivných konceptů, jakým je aktivní stárnutí. Spojení „aktivní stárnutí“ si vydobylo své pevné místo jako rámec pro široké spektrum témat spojených se životem starší generace (důkazem budiž i název tohoto tematického čísla). Zároveň se stalo významným sloganem zastřešujícím sociální politiku (nejen) stárnoucí Evropy. Tento text se zamýšlí nad tím, jak si vysvětlovat popularitu tohoto konceptu a jeho příbuzných variací ve formě pozitivního, úspěšného či zdravého stárnutí v sociálních vědách i v konkrétní sociální politice. Za cíl si klade snahu odpovědět na to, jaké faktory stojí za úspěchem aktivního stárnutí jako teoretického konceptu a formy sociální politiky. V první části textu je koncept aktivního stárnutí nahlížen skrze perspektivu prací Murray Davis, která se zamýšlí nad kořeny úspěchu klasických sociologických teorií. Druhá část textu poukazuje na to, že důvody úspěchu aktivního stárnutí je potřeba hledat především v nových možnostech, které tento způsob uvažování nabízí pro sociální politiku, práci se seniory a seniorkami i pro seniory a seniorky samotné.
26
Žolnerčíková, Veronika. "Prokazování příčinné souvislosti u škod způsobených propojenými autonomními vozidly." Revue pro právo a technologie 11, no. 21 (June 30, 2020): 129–52. http://dx.doi.org/10.5817/rpt2020-1-6.
Full textAbstract:
Dnešní silniční doprava funguje díky komplexní sadě pravidel. Klíčovým prvkem je fyzická osoba za volantem, která ovládá vozidlo. Pokud místo fyzické osoby vozidlo kontroluje autonomní systém, může se rozhodovat podobně jako člověk. Zároveň ale komunikuje s dalšími vozidly a okolní infrastrukturou. Představený technologický posun je natolik zásadní, že je potřeba revidovat některé základní právní principy a ujistit se, že budou použitelné i pro autonomní technologie.Takovou revizi vyžaduje například princip prokazování příčinné souvislosti. Stanovení civilněprávní odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravního prostředku předpokládá prokázání příčinné souvislosti mezi jednáním určité osoby (řidiče) a škodným následkem. U autonomních vozidel by logicky neměla být příčinná souvislosti prokazována ve vztahu k řidiči, ale k jiné osobě (výrobci, provozovateli, programátorovi). Nicméně i tak přetrvává obtíž, že škoda nikdy nebude způsobena jedním jediným vozidlem. Podíl budou do určité míry nést i další vozidla či infrastruktura v kooperativním systému.Článek se zabývá právě touto málo prozkoumanou oblastí a klade si za otázku jakým způsobem prokazovat příčinnou souvislost u multikauzálních škod v kooperativním silničním systému. Článek analyzuje s přihlédnutím k relevantní judikatuře dosavadní přístup k prokazování příčinné souvislosti v českém právu. Následně se zabývá otázkou, zdali by vůbec bylo možné za stávající právní úpravy dosáhnout prokázání příčinné souvislosti v kooperativním systému.
27
Pfeiferová, Štěpánka. "Nemožné soužití aneb Proč se rodiče rozcházejí. Pohled matek samoživitelek." Sociální studia / Social Studies 6, no. 4 (August 5, 2009): 93–111. http://dx.doi.org/10.5817/soc2009-4-93.
Full textAbstract:
Česká republika prodělala v posledních dvou desetiletích množství významných změn. Pád komunistického režimu v listopadu 1989 byl následován obdobím ekonomické a politické transformace, doprovázené sociálními a kulturními proměnami, a potažmo změnami hodnot, životního stylu a forem společenského života. Z hlediska jedinců dochází na jedné straně k významným proměnám na trhu práce, spojeným s růstem nezaměstnanosti, prohlubováním příjmových rozdílů a rostoucím tlakem na flexibilizaci a výkonnost pracovní síly, na straně druhé ke změnám v uspořádání rodinného a partnerského života. Jedním z jevů budících pozornost v této oblasti je tendence ke zmenšování rodinných jednotek. Rostoucí počet rozvodů a rozchodů partnerských párů s dětmi, a tedy růst počtu neúplných rodin, je jednou z nejvýraznějších tendencí projevujících se v rodinném chování na přelomu 20. a 21. století a Česká republika se dnes intenzitou rozvodovosti řadí mezi evropské země s nejvyšší rozvodovostí. Sledujeme-li současný vývoj jak v oblasti pracovního, tak v oblasti soukromého života, nemůžeme si nepoložit otázku, zda a případně jak spolu zmíněné trendy souvisí. Předkládaný text, který vznikl na základě provedené kvalitativní studie, si proto klade za cíl nalézt případné spojitosti mezi rostoucím počtem rozvodů a rozchodů rodičů nezletilých dětí a novými charakteristikami pracovního trhu. Snaží se zmapovat, jak působí pracovní život na partnerské soužití a jaký je podíl tlaků nového pracovního trhu na vzniku neúplných rodin.
28
Souralová, Adéla. "Vzdělané dítě jako úspěšné naplnění migračního a rodičovského projektu? Vietnamské matky, jejich děti a vzdělanostní aspirace." Sociální studia / Social Studies 11, no. 2 (April 21, 2014): 75–97. http://dx.doi.org/10.5817/soc2014-2-75.
Full textAbstract:
Děti vietnamských imigrantů bývají často považovány za premianty excelující na základních a středních školách, a to nejen v českém kontextu, ale také třeba v USA, kdy jsou již od devadesátých let považováni za „modelovou populaci“ schopnou integrace, až asimilace. Předkládaný text je příspěvkem do debaty o vzdělanostních aspirací dětí migrantů a první generaci migrantů. Tato stať vychází z kvalitativního výzkumu, v jehož rámci jsem uskutečnila celkem 50 hloubkových a polostrukturovaných rozhovorů s vietnamskými matkami (25) a jejich potomky (25). Text si klade za cíl analyzovat roli vzdělávání v naracích první generace rodičů a druhé generaci dětí. Jak se o vzdělávání mluví? Jakou roli hraje vzdělání v post-migračním životě? A jak se manifestuje v definicích rodičovství? Odpovědi na tyto otázky nám zprostředkovávají pohled na to, jak je samotnými informátory chápán migrační proces a jak je definováno rodičovství. Analýza prezentovaná v této stati sleduje, jak skrze vyprávění o vzdělávání vyprávějí rodiče i jejich děti o migraci (příchodu první generace do ČR, jakož i budoucím plánům na následnou re-emigraci/emigraci) a jak skrze tematizaci vzdělávání rodiče a jejich děti artikulují své emické definice rodičovství. Stručně řečeno, skrze pohled na artikulaci vzdělávání v rozhovorech interpretuji příběh o migraci a definice rodičovství/dětství migrantů první/druhé generace. Hlavním zjištěním, které zároveň tvoří hlavní linku, je následující rovnice: vzdělané dítě rovná se integrované dítě, integrované dítě rovná se úspěšný rodič, úspěšný rodič rovná se naplnění migračního projektu.
29
Adamec, Petr. "Editorial." Lifelong Learning 10, no. 2 (2020): 129–30. http://dx.doi.org/10.11118/lifele20201002129.
Full textAbstract:
Vážení čtenáři, milé kolegyně a kolegové, přátelé celoživotního vzdělávání, právě jste otevřeli druhé číslo časopisu Lifelong Learning – Celoživotní vzdělávání vydané v roce 2020. Dovoluji si tvrdit, že svým obsahem je skutečně velmi zajímavé. V tomto polytematickém čísle vám mimořádně nabízíme větší množství čtení, než tomu bývá obvykle – celkem pět studií a dva recenzní příspěvky. A kterým tématům se jejich autoři v tomto čísle věnují? Alena Bendová a Marie Horáčková z Mendelovy univerzity v Brně představují názory studentů učitelství na průběh pedagogické praxe. Zajímavé na této studii je, že výchozím materiálem zkoumání byly deníky pedagogické praxe studentů a následně – s cílem proniknout hlouběji do problematiky – využily autorky projektivní techniku nedokončených vět. Obecně se pak zamýšlejí nad případnými změnami vedoucími ke zkvalitnění průběhu praxe jak na straně organizátorů, tak cvičných škol. Katarína Fuchsová a Jana Kapová z Prešovské univerzity prezentují výsledky výzkumu efektivnosti invervenčního programu koedukačních aktivit dětí a seniorů žijících v domovech sociálních služeb. Obě autorky vycházejí z přesvědčení, že vzájemná interakce dětí a seniorů má potenciál ovlivňovat vnitřní prožívání a následné projevy chování u obou skupin. Jitka Lorenzová, Blanka Jirkovská a Lenka Mynaříková z Českého vysokého učení technického v Praze se zaměřily na digitální kompetence středoškolských učitelů. Představují zde výsledky z výzkumu, jehož se zúčastnilo úctyhodných 2015 respondentů. Cílem autorek bylo porovnat znalostní a uživatelská specifika učitelů ICT a technických věd s ostatními učiteli. Předpokládám, že stejně jako mě i vás zajímá, jak tento výzkum dopadl. Barbora Nekardová z Masarykovy univerzity přispěla opravdu zajímavou studií na téma rozvoje vysokoškolských učitelů. Položila si otázku, jak vnímají a hodnotí svůj pedagogický rozvoj, a představuje zde výsledky kvalitativní analýzy hloubkových polostrukturovaných rozhovorů s vysokoškolskými učiteli, kteří se účastnili dvousemestrálního programu zaměřeného na rozvoj pedagogických kompetencí. Své výsledky pak diskutuje v kontextu současných snah vysokoškolských institucí o dosahování excelence ve výuce. Kolegyně Markéta Šnýdrová a Gabriela Ježková Petrů z Vysoké školy ekonomie a managementu představují příležitosti, ale také limity vzdělávání formou e-learningu ve vztahu k vývoji společnosti a technologickým a obsahovým požadavkům na vzdělávací aktivity z pohledu příslušníků generace Y a generace Z. Můžeme říci, že takový příspěvek je z dnešního pohledu určitě zcela namístě. V závěrečné části tohoto čísla naleznete dvě recenze. Autorem první z nich je Pavel Pecina z Institutu celoživotního vzdělávání Mendelovy univerzity v Brně, který reflektoval knihu Dagmar Sieglové Konec školní nudy: didaktické metody pro 21. století. Autorkou druhé recenze je Dominika Temiaková z Pedagogické fakulty Univerzity Konštantína Filozofa v Nitře, která pro náš časopis zpracovala recenzi publikace autorů Pirohová, Lukáč a Lukáčová Vzdelávanie dospelých Rómov z marginalizovaných komunít. Přeji vám příjemné chvíle strávené ve společnosti našeho časopisu a dovolte mi, abych vás upozornil na novou podobu internetových stránek časopisu Lifelong Learning – Celoživotní vzdělávání (lifelonglearning.mendelu.cz), které jsme aktualizovali tak, aby odpovídaly všem požadavkům kladeným na moderní odborné vědecké časopisy a jejich standardům. Všechny práce na novém webu by měly být dokončeny v průběhu měsíce září. Petr Adamec předseda redakční rady
30
Šeďová, Klára, Roman Švaříček, and Zuzana Šalamounová. "O reduktivnosti a pomalosti v pedagogickém výzkumu." Pedagogika 66, no. 3 (July 21, 2016). http://dx.doi.org/10.14712/23362189.2016.330.
Full textAbstract:
Tento text je reakcí na diskusní příspěvek Jiřího Mareše věnovaný rozboru námi realizovaného výzkumného projektu, který v roce 2012 kulminoval publikací monografie Komunikace ve školní třídě (Šeďová, Švaříček & Šalamounová, 2012). Nešlo o výzkum komunikačních struktur – jak sugeruje název předchozího příspěvku –, nýbrž o obecněji zaměřené etnografické (tedy popisné) šetření zaměřené na to, jak probíhá komunikace mezi učiteli a žáky na druhém stupni základní školy, a to ve vybraných předmětech humanitního typu.Jiří Mareš vznáší vůči našemu výzkumu mnoho kritických připomínek a klade řadu otázek. Pokusíme se je utřídit do několika problémových okruhů, jimž se budeme dále věnovat. Uvádí, že: 1. výzkum měl metodologické nedostatky v oblasti sběru dat; 2. v analýze jsme se přehnaně koncentrovali na IRF strukturu, která je navíc podána zjednodušujícím způsobem; 3. nezkoumali jsme mnohé významné otázky, které s výukovou komunikací souvisejí.
31
Navrátilová, Olga. "Ohlašuje Hegel konec náboženství?" FILOSOFIE DNES 12, no. 1 (January 8, 2021). http://dx.doi.org/10.26806/fd.v12i1.318.
Full textAbstract:
Autorka si v článku klade otázku, nakolik Hegel ve své filosofii ohlašuje konec náboženství jakožto specifické formy vztahování se ke světu, a tak předjímá postupující sekularizaci západní kultury. Autorka vychází z tvrzení Terezy Matějčkové v její knize Hegelova fenomenologie světa, podle nějž je Hegelem oznamovaný konec třeba chápat nikoli ve smyslu časovém, nýbrž jakožto konec ve smyslu završení, odhalení principu, který se stává „středem“ nové perspektivy. Aniž by si autorka stati kladla za cíl tuto mnohokrát opakovanou otázku po výkladu Hegelovy teze o konci náboženství rozhodnout, přináší argumenty jak na podporu tvrzení Terezy Matějčkové, tak také ty, které s tímto tvrzením polemizují.
32
Navrátilová, Olga. "Ohlašuje Hegel konec náboženství?" FILOSOFIE DNES 12, no. 1 (January 8, 2021). http://dx.doi.org/10.26806/fd.v12i1.318.
Full textAbstract:
Autorka si v článku klade otázku, nakolik Hegel ve své filosofii ohlašuje konec náboženství jakožto specifické formy vztahování se ke světu, a tak předjímá postupující sekularizaci západní kultury. Autorka vychází z tvrzení Terezy Matějčkové v její knize Hegelova fenomenologie světa, podle nějž je Hegelem oznamovaný konec třeba chápat nikoli ve smyslu časovém, nýbrž jakožto konec ve smyslu završení, odhalení principu, který se stává „středem“ nové perspektivy. Aniž by si autorka stati kladla za cíl tuto mnohokrát opakovanou otázku po výkladu Hegelovy teze o konci náboženství rozhodnout, přináší argumenty jak na podporu tvrzení Terezy Matějčkové, tak také ty, které s tímto tvrzením polemizují.
33
Šeďová, Klára. "Reï¬exe jako nástroj změny komunikačního chování učitele: případová studie." Pedagogika 66, no. 4 (October 20, 2016). http://dx.doi.org/10.14712/23362189.2016.317.
Full textAbstract:
Abstrakt: V této studii podrobujeme analýze data získaná prostřednictvím reflektivních rozhovorů s učiteli v rámci vzdělávacího programu zaměřeného na změnu komunikačního chování učitelů. Klademe si otázku, jaký je obsah reflektivních rozhovorů a zda existuje korespondence mezi tímto obsahem a následnou změnou výuky. Ukazujeme, že jde o korespondenci selektivní, neboť učitel zapracovává do své výuky jen selektivně zvolené podněty z rozhovorů. Zároveň se zapracováním změny se jako nepředpokládaný důsledek typicky vynoří nový problém, který je předmětem kritické reflexe v dalším kroku. Dále ukazujeme, jak jsou reflektivní rozhovory formovány odlišným profesním viděním učitelů a výzkumníků a jak je přes toto odlišné profesní vidění možné dospět k souladu. Klíčová slova: Výuková komunikace, akční výzkum, vzdělávání učitelů, reflektivní rozhovory
34
Sojka, Pavel. "Prézentní časování sloves vzorů »kryje« a »kupuje« ve spisovné češtině: variantnost, nebo unifikace?" Bohemistyka, no. 1 (January 15, 2021). http://dx.doi.org/10.14746/bo.2021.1.2.
Full textAbstract:
Tvarová konkurence v prézentním časování sloves vzorů kryje a kupuje jako výsledek hláskových změn (v 1sg kryji/kupuji vs. kryju/kupuju; ve 3pl kryjí/kupují vs. kryjou/kupujou) existuje v češtině již od 15. století. Progrese koncovek -u a -ou se tradičně vysvětlovala jako projev tvarového vyrovnávání uvnitř 1.–3. slovesné třídy. V roce 1993 byly proto u vzorů kryje a kupuje koncovky -u a -ou přijaty do kodifikace spisovného jazyka. Toto rozhodnutí se však nesetkalo s všeobecným souhlasem, neboť pozice obou koncovek ve spisovných textech není stejná: zatímco koncovka -u se postupně neutralizuje, koncovka -ou si stále zachovává značný stupeň příznakovosti, či dokonce nespisovnosti (zejména v psaných textech). V tomto příspěvku si klademe otázku, jak se tato tvarová konkurence projevuje v dnešní televizní publicistice, konkrétně v diskusním pořadu Interview ČT24.
35
Mikulášek, Alexej. "Umělecká slovesná fikce jako médium: polemická úvaha nad možnostmi a mezemi interpretace." Bohemistyka, no. 2 (April 15, 2021). http://dx.doi.org/10.14746/bo.2021.2.1.
Full textAbstract:
Studie má formu analytických poznámek a v první části popisuje různé „esenciality” literární tvorby. Zamýšlí se nad jejich interpretací v souvislosti s mediálním, tedy komunikačně informativním, přesvědčovacím a zábavným „rozměrem” literární tvorby, zvláště literárních textů s mimetickou funkcí. Jednu a tutéž fiktivní událost, popsanou diskurzivním jazykem a napodobující možnou situaci, např. mediálně atraktivní zprávu o údajně hromadných protestech, lze „tvořit” minimálně dvěma způsoby. I jedno a totéž literární dílo je možné vnímat ne jedním, ale několika protikladnými způsoby, aniž by to znamenalo zásadní ochuzení textu. Autor přináší dva výklady známé básně Jana Nerudy Dědova mísa, o níž je přesvědčen, že nabízí dvě různé perspektivy pro interpretaci. Na závěr klade otázky týkající se tzv. stereotypů a stereotypů našeho vnímání nejen literárních děl.