Journal articles on the topic 'Permakultur'

Sosialisasi pemanfaatan pekarangan dengan pendekatan Permakultur dilaksanakan sebagai antisipasi krisis pangan dan pencemaran lingkungan akibat penggunaan pestisida dan herbisida kimiawi. Peserta sosialisasi adalah kelompok tani di PIR II Kampung Yamta Distri Arso Kabupaten Keerom. Permakultur merupakan konsep yang mendesain segala aspek kehidupan yang menjaga integritas harmonisasi antara alam dan manusia yang bersifat permanen dan berkelanjutan. Permakultur ketika diterapkan pada bidang pertanian akan menciptakan bentang alam yang kompleks, beragam, multifungsi dan berkelanjutan. Pendekatan Permakultur dapat diterapkan pada pekarangan yang dapat mendukung ketahanan pangan keluarga dan juga mendukung kehidupan keanekaragaman hayati dan kelestarian alam yang berkelanjutan. Sosialisasi diikuti oleh Anggota Kelompok Tani PIR 2 yang terdiri dari 30 orang, 11 perempuan dan 19 laki-laki. Kegiatan Sosialisasi terdiri dari 3 sesi. Sesi pertama pemaparan tentang materi pelatihan, yaitu mengenalkan konsep Permakultur, latar belakang munculnya konsep Permakulture, etika Permakultur, pembagian zona Permakultur dalam mendesain pekarangan rumah hingga mendesain Kampung. Sesi kedua adalah tanya jawab dan sesi ketiga adalah kunjungan pada Kebun Permakultur milik Yayasan Pendidikan Alam Papua (YADIKAP) di Arso 2 Kampung Yuwainainm Keerom yang merupakan contoh pemanfaatan pekarangan dengan pendekatan Permakultur. Kata kunci: Pekarangan, Permakultur, Yamta, Arso, Keerom

Permakultura je svjesno oblikovanje i održavanje poljoprivredno produktivnih ekosustava te zauzima svoje mjesto i značajna je u suvremenoj poljoprivredi i tranziciji prema samoodrživosti. Obzirom na poljoprivrednu proizvodnju, permakultura se trudi dati praktična rješenja u proizvodnji hrane koja su vezana uz ekološku održivost promjenom socijalno - ekonomske slike svijeta uz promjenu kulture, pristupa tehnologiji i promjenu ekonomije. Kroz načela permakulture dolazi do integracije ljudi i krajolika, koji na održivi način osiguravaju hranu, energiju, sklonište i ostale materijalne i nematerijalne potrebe. Posao voćara se uvelike mijenja ako preuzme permakulturni svjetonazor od načina tehnologije uzgoja do plasmana proizvoda na tržište gdje se pored voća plasiraju i različiti drugi proizvodi. Koristi ostvarene ovakvim sustavima gospodarenja ne mogu se mjeriti s onima ostvarenima intenzivnim načinom uzgoja.

Jagung merupakan sumber pangan terpenting setelah padi yang mudah dikembangkan pada pertanian di perkotaan (urban farming). Kendala yang sering dijumpai dalam pertanian di perkotaan adalah serangan tikus. Penggunaan pestisida kimia untuk mengendalikan tikus masih menjadi cara yang paling banyak digunakan tetapi menjadi penyebab pencemaran lingkungan dan kesehatan. Permakultur merupakan konsep pertanian yang inovatif dan sinergis berdasarkan keanekaragaman tanaman, ketahanan, produktivitas alami, dan berkelanjutan yang dapat diterapkan sebagai upaya pengelolaan hama terpadu. Keunggulan lain dari permakultur adalah menghasilkan berbagai jenis hasil pangan tanpa memerlukan lahan yang luas, sehingga konsep ini dapat menjadi solusi untuk keterbatasan lahan dan upaya pemenuhan pangan di perkotaan. Hasil penelitian menunjukkan bahwa konsep permakultur dapat diterapkan pada pertanaman urban farming yang mampu mencegah serangan tikus khususnya pada jagung manis. Serangan tikus pada jagung manis di pertanaman monokultur dimulai pada 21 HST dan mencapai 53% pada pengamatan 49 HST sedangkan pada pertanaman permakultur tidak terdapat serangan tikus (0%). Gejala serangan yang ditunjukkan berupa adanya bekas gigitan pada pangkal bawah batang jagung yang menyebabkan tanaman jagung manis patah, roboh, dan akhirnya mati. Corn is the most important food crops after rice which is easy to grow in urban farming. Obstacles encountered in urban farming are rat attacks. The use of chemical pesticides to control rats is still the most widely used method, but it becomes environmental and health pollution. Permaculture is an innovative and synergistic agricultural concept based on plant diversity, resilience, natural productivity and sustainability which can be applied as an integrated pest management effort. Another advantage of permaculture is that it produces various types of food without requiring large areas of land, so this concept can be a solution for limited land and efforts to fulfill food needs in urban areas. The results showed that the concept of permaculture can be applied to urban farming which is able to prevent rat attacks, especially on sweet corn. Rat attacks on sweet corn in monoculture plantings started at 21 DAP and reached 53% at 49 DAP observations, while there was no rat attack on permaculture plantations (0%). Symptoms of the attack are shown in the form of bite marks on the lower base of the corn stalks which cause the sweet corn plants to break, collapse, and eventually die.

In 2050, several areas in Jakarta are predicted to sink, especially in the Northern, that have experienced significant subsidence in the ground level. One of the inhabited areas that need to be considered in the future is Kampung Kota in a coastal area. Most of the Kampung Kota currently have a high building density and minimal green space. Here, the place to face the overflowing water from the sea, Kampung Marlina. Marlina is an extension of the residential area for people working in the Sunda Kelapa and Kota Tua areas (1980). In the past, the residents' houses were the Stilt Houses, residents can preserve fish under the house and it became the habit of the residents there, then it dissapear by time. Stilt Architecture is designed to accommodate the activities of the citizens of Jakarta in facing the phenomenon of the Jakarta Sinking in 2050 with the issue of tidal flooding from the sea. Using permaculture design theory, the site pattern was studied and then placed the waterways to adjust to the drainage in Kampung Marlina. Then using the Urbanism Landscape Method, Program Method and raising the habits of the residents, the building is designed like a stage by presenting the concept of a pond below, so that it serves to anticipate flooding from the sea, as well as a means for residents to cultivate seagrass beds and small fish and shrimp. In areas equipped with permaculture gardens on the edges of these airways. The garden is planted with plants with high water absorption. In the area there is a research building and lodging for researchers or students.Keywords: coastal; kampung kota residents; kampung marlina; permaculture; rob floodAbstrakPada tahun 2050, beberapa daerah di Jakarta diprediksi akan tenggelam, khususnya pada bagian Utara. Hal ini ditandai oleh daerah-daerah yang telah mengalami turunnya permukaan tanah secara signifikan. Salah satu kawasan berhuni yang perlu diperhatikan di masa depan adalah Kampung Kota di daerah pesisir. Sebagian besar Kampung Kota saat ini memiliki kepadatan bangunan yang tinggi serta minim ruang hijau. Di sini, tempat yang pertama kali akan menghadapi luapan air dari arah laut, Kampung Marlina. Kampung Marlina merupakan perluasan daerah bermukim untuk masyarakat yang bekerja di daerah Sunda Kelapa dan Kota Tua (1980). Dahulu rumah-rumah warga merupakan Rumah Panggung, yang di bawah rumah tersebut warga dapat memelihara ikan dan menjadi suatu kebiasaan warga di sana, kemudian ditinggalkan seiring berjalannya waktu. Arsitektur Panggung ini dirancang demi tujuan mewadahi aktivitas warga Jakarta dalam menghadapi fenomena Tenggelamnya Jakarta di tahun 2050 dengan isu luapan air/banjir rob dari arah laut. Menggunakan teori desain permakultur, pola tapak distudi dan kemudian menempatkan jalur-jalur air menyesuaikan dengan drainase pada Kampung Marlina. Kemudian menggunakan metode Landscape Urbanism, metode Program dan mengangkat kebiasaan dahulu warga, bangunan dirancang seperti panggung dengan menghadirkan konsep kolam di bawahnya, sehingga selain berfungsi mengantisipasi banjir rob dari laut, juga sebagai sarana warga membudidayakan padang lamun serta ikan kecil dan udang. Pada kawasan dilengkapi dengan kebun permakultur pada tepi jalur-jalur air tersebut. Kebun tersebut ditanami tanaman dengan penyerapan air yang tinggi. Pada kawasan terdapat bangunan riset serta tempat penginapan untuk para periset ataupun pelajar.

Salah satu kebiasaan masyarakat petani setelah panen ialah melakukan pembakaran terhadap sisa-sisa tanaman. Hal ini tentu dapat mengganggu kestabilan lingkungan hidup dan akan berdampak negatif bagi kehidupan manusia. Pada sisi lain, lahan pekarangan dibiarkan menganggur padahal lahan ini dapat dimanfaatkan untuk bercocok tanam. Fenomena ini juga berlaku di Desa Bola Bulu, Kecamatan Pitu Riase, Kabupaten Sidenreng Rappang. Atas dasar hal itu, maka diadakanlah kegiatan pengabdian masyarakat, sebagai bentuk implementasi program Merdeka Belajar Kampus Merdeka (MBKM) Mandiri. Pengabdian ini memperkenalkan sistem pertanian permakultur dengan tujuan agar masyarakat Desa Bola Bulu dapat mengelola lingkungan, termasuk lingkungan pekarangan dengan tetap memperhatikan aspek keberlanjutan. Kegiatan ini dilakukan dengan cara saling berbagi pengalaman dan berdiskusi dengan melibatkan berbagai unsur masyarakat dan aparat desa. Hasilnya, para peserta menyambut antusias kegiatan ini, dan membuka wawasan mereka akan kelebihan sistem permakultur yang ekonomis dan ramah terhadap lingkungan. Mereka menyadari bahwa ternyata perilaku membakar sisa-sisa tanaman dapat berdampak buruk bagi keberlangsungan kehidupan manusia, hewan, dan tumbuhan.

Semin merupakan salah satu Kecamatan di Kabupaten Gunungkidul yang memilikki potensi dengan banyak produk unggulan, diantaranya adalah kerajinan bambu dan akar wangi. Dengan meningkatnya permintaan akan produk tersebut, hal tersebut menimbulkan dampak baik positif maupun negatif. Dampak positifnya adalah meningkatnya lapangan kerja dan kreatifitas masyarakat, sedangkan dampak negatifnya adalah timbulnya masalah lingkungan berkaitan dengan penggunaan sumber daya alam yang tidak diiringi dengan pengetahuan dan kesadaran mengenai kelestarian alam. Selain potensi, Semin juga memilikki isu-isu yang memerlukan penyelesaian seperti sulitnya air di daerah-daerah tertentu, dan juga kurangnya fasilitas umum pendidikan ataupun pusat edukasi. Tantangan desain dalam perancangan ini adalah mewadahi dan meningkatkan potensi Daerah terpilih yang memiliki isu-isu atau permasalahan yang tidak dapat dipisahkan dengan potensi itu sendiri. Perancangan Akar Wangi Institutee dengan pendekatan permakultur diharapkan dapat mewadahi dan meningkatkan potensi, serta mengatasi permasalahan pada Daerah terpilih.

<em>Grobogan Regency is one of the regions that has high agricultural potential. However, the existing educational facilities cannot accommodate all existing communities. Education in agriculture is found as lacking where not all regions who potentially in agriculture have agriculture-based educational institutions. Agricultural Vocational High School with the concept of permaculture in Grobogan provides five departments in agriculture with a three-year study period. Planning method in this design using planning, programming and designing which related to permaculture concept. Permaculture is the basis for ecological and independent building design by emphasizing the main principles of permaculture; energy planning, energy cycle, scale, biological sources and related locations that are in accordance with the needs of the education and agriculture regions. Design of agricultural vocational school emphasizes on zoning in building and sector. The result of the school design is to create an independent school area with maximum energy planning and to display related agricultural school buildings.</em>

Title: Analysis of Achievement for Permaculture Implementation at Suwakul Vocational High School Ungaran Using Balanced Scorecard The agricultural vocational school program hopes to increase human resources capable of cultivating land, managing horticultural crops, and producing agricultural products. Suwakul Ungaran Vocational School is one of the vocational schools in Semarang Regency that applies permaculture in its learning process. The permaculture principles applied at this school are capturing and storing energy, getting harvests, using and respecting resources, zero waste, and respecting diversity. Based on this background, this research focuses on learning outcomes through implementing permaculture with a sustainable agricultural system that includes the development of land processing based on natural ecosystems. The research aims to determine the ability of students at school to produce food and horticultural crops. This research applies a qualitative descriptive method to describe the results of permaculture implementation using Balanced Scorecard analysis, an evaluation strategy with four perspectives in improving an organization's goals. The research results show that learning through the implementation of permaculture at this Vocational School can improve students' abilities at school, as seen from fulfilling the perspective of the Balanced Scorecard. The study's results will be helpful for schools as a learning tool to improve students' abilities in producing agricultural products through the implementation of permaculture.

<p class="AbstractTitle"><em><span lang="EN-GB">Abstract<span>: </span></span></em><em><span lang="EN-GB">Despite its potentials to be developed as a farming district, Purbalingga faces numerous land reforms and decline of workforce in agriculture field. It also lacks proper agricultural education institution. This design proposal aims to solve the problems. Agriculture Vocational High School, applying Permaculture System in Purbalingga offers four focus programs: agriculture, livestock farming, fishery, and food technology. The school is not only providing education for the students, but also for the local farmers and entrepreneurs of the fiels. The applied permaculture approach asks for five principles (deduced from the fourteen original principles) to be fulfilled: integrated location, biological source, humanly scale, energy cycle, and power-source planning.</span></em><em></em></p><p class="Abstract"><em><span lang="EN-GB"> </span></em></p><p class="Keywords"><strong><em><span lang="EN-GB">Keywords</span></em></strong><em><span lang="EN-GB">: vocational high school, agriculture, permaculture, purbalingga.</span></em><em></em></p>

The permaculture community is a grassroots initiative that challenges current mainstream practices. Such grassroots initiatives are seen as promising incubators of learning processes that can guide transformations. However, there is ambivalence between the wish of grassroots initiatives to reach people and reoccurring claims of insularity. We use the concept of Communities of Practice to answer important questions concerning community dynamics and learning processes: How are individual perspectives turned into a joint endeavour? How do the community and its respective relation to its members affect the interactions with external actors? Drawing on qualitative data from twelve semi-structured interviews with teachers from Germany’s biggest education body on permaculture, the Permakultur Akademie, our goal was to gain insights into the community’s self-organisation and learning interfaces. Findings suggest that the German permaculture community displays key characteristics of a Community of Practice with developed shared values as well as education and organisational structures, while being embedded in an international community. At the time of the research, internal challenges were the absence of a common strategy that effectively linked individuals to coordinated activities. The results led to implications for a more diverse use of the concept to inform actions and several questions for future research.

The development of a village is one of the important and a concern in every village. With the aim of a village that has competitiveness, the village apparatus and pamong need to pay attention to increasing the economic potential of the village as a local resource. This study aims to find out how the economic and development potential in the village of Huta Baru Sil, Dolok District, North Padang Lawas Regency. The analytical method used in this study is descriptive qualitative analysis through data collection using interview techniques. Descriptive method is a research method by collecting data that is in accordance with the actual data then compiled, processed and analyzed to be able to provide an overview of the problems that exist in the area. Descriptive analysis is a method that is carried out by explaining or describing the actual situation about how the village's potential is developed. In addition, this analysis was carried out by describing secondary data regarding the area of land and permaculture agricultural products that can be produced. The research instrument in qualitative research is the researcher himself who acts as a human instrument that performs the function of setting the research focus, collecting data, interpreting data, interpreting and making conclusions. The informant for this study was Mr. H. Ahmad Saihu Siregar, who was always the owner of permaculture agricultural land. The results of this research are the efforts of landowners and the community in developing village potential through permaculture farming with collaboration between landowners and the local community with the aim of increasing the economy of the Huta Baru Sil village community and providing an example to the people around the village so that they don't only farm oil palm and rubber but can also do permaculture farming with makeshift land to boost the economy. From the results of the permaculture harvest that was carried out starting from 2021-2022 it was very good and the results continued to increase and really helped the income of people who own the land. Based on the data analysis and discussion that has been put forward, it can be concluded that Huta Baru Village has enormous potential in the agricultural sector. The results of identifying the internal and external environmental conditions of the agricultural sector in Huta Baru sil village can be formulated several alternative strategies in developing the agricultural sector in Huta Baru sil, namely as follows: SO strategy (strengths-opportunities) to optimally utilize all existing potentials. The ST strategy (strengths -threats) optimizes farm management. WO strategy (weaknesses - opportunities) sustainable development for farmers. WT strategy (weaknesses-threats) to improve production facilities and trading system..

Di Malaysia, penanaman cendawan Volvariella volvacea secara komersial telah bermula pada tahun 2014. Pada peringkat awal, jerami padi telah digunakan sebagai media pertumbuhan. Walau bagaimanapun, penggunaan jerami padi telah didapati mempunyai beberapa kelemahan seperti kurang kebolehdapatan di seluruh negara, bermusim, hasil kutipan rendah dan penyediaan media yang rumit kerana memerlukan proses pemotongan dan perendaman dalam air kapur. Dalam tahun kebelakangan ini, tandan buah kosong kelapa sawit (TBK) didapati mampu memberikan hasil kutipan yang lebih tinggi berbanding jerami padi. Proses penyediaan media TBK juga lebih ringkas, tidak memerlukan pemotongan ke saiz kecil. Kos penyediaan media TBK adalah rendah secara relatif memandangkan TBK banyak diperoleh sebagai sisa kilang minyak sawit sepanjang tahun. Selain jerami padi dan TBK, penggunaan biojisim lain seperti daun pisang kering yang terbukti berjaya di negara Filipina dan Ghana, belum pernah dilaporkan dalam domain umum di Malaysia. Kajian ini dijalankan untuk menguji kebolehlaksanaan penanaman V. volvacea menggunakan sisa biojisim pisang. Kebolehmandirian V. volvacea dikaji menggunakan kaedah batas dan bakul di lapangan. Hasil kajian mendapati bahawa kaedah batas memberikan hasil kutipan cendawan yang lebih tinggi berbanding kaedah bakul. Secara purata, 2.5 kg cendawan segar berjaya diperoleh daripada setiap batas tanaman. Oleh kerana setiap batas dibina daripada 24 kg daun pisang kering, Koefisien Pertukaran Biologi (KPB) bagi kaedah ini adalah 10.4% manakala KBP bagi kaedah bakul adalah lebih rendah secara ketara pada 8.3% (1.0 kg cendawan segar/12 kg media). Walaupun banyak pemboleh ubah kajian memerlukan pengoptimuman pada masa akan datang, kajian ini berjaya memperoleh data asas untuk dijadikan kerangka rujukan bagi penanaman cendawan V. volvacea secara integrasi dengan tanaman pisang. Menggunakan konsep permakultur, sisa biojisim daripada ladang pisang boleh digunakan secara mampan bagi penanaman cendawan V. volvacea untuk menjana pendapatan baharu.

Watch, react, explore: Permaculture against agrologisticsIn my article I aim at discovering how the potential of permaculture reaches out beyond the sustainable form of agricultural activity. I pay attention to the set of answers given to the current ecological crises, emphasizing the context-dependent, flexible and non-dogmatic ways of solving problems. Permaculture not only is a kind of practice aimed simultaneously at cultivating the land in a sustainable way and giving priority to creating an abundance of crops, but it also accounts for regenerative forestry, soil-making and agricultural practices maintaining the relationships with the older forms of inquiry, often inspired by indigenous knowledge. Therefore, I propose to outline the permacultural ethics and approach as a “mission without mission” and I set it against the modernist assumptions of what constitutes a socially progressive and environmentally sound activity.

The food quality is determined by the food system, from the food production process, food distribution to food consumption. The production process is related to the agricultural landscape planning. That is the most important step to contribute the production results. Yet, basic knowledge about its benefits values for increasing the potential production are unknown, hence people usually ignore this step planning. Bogor Agricultural University (IPB) as the center of excellence of agricultural science and technology can be a potential sample for application of agricultural planning for production. Thus, the concept of permaculture, which is linked by agricultural productivity based on socio-economic, and ecological has a big chance to be applied. The general objectives of this research were to compose permaculture landscape model and for supply nutritious food needs IPB’s dormitory students. The research surveyed bio-physics potency in Cikabayan campus experimental sites. These estimations are really useful for site analysis of model of permaculture. Result showed the nutritious food needs ingredients for IPB’s dormitory students is 2 299.14 tons from source of plant foods and 406.35 tons from source of animal food which is divided into 18 commodities. The results of agricultural planning with the permaculture landscape model at Cikabayan experimental sites. Results showed that there is a potential production corn 28.43 tons, spinach 10.89 tons, tomato 22.348 tons, kale 6.54 tons, bean 16.44 tons, celery 3.92 tons,and spring onion 5.6 tons. Totally production to supply food needs plant about 94.168 tons. These productions results from Cikabayan experimental sites can supply about food needs plant resources 4.09% for IPB’s dormitory students. This approach could be used by local campus institution to created food self-sufficiency from the assets of land.

Penelitian ini bertujuan menganalisis dan mendeskripsikan implementasi program Education for Sustainable Development (ESD serta faktor pendukung dan penghambatnya di SMA Tumbuh. Jenis penelitian ini studi kasus dengan pendekatan kualitatif. Partisipan penelitian adalah kepala sekolah, koordinator kurikulum, guru permakultur, seni rupa, pendidikan pangan, Person in Charge (PIC) program magang dan mangrove planting, peserta didik SMA Tumbuh. Teknik pengumpulan data dengan observasi, wawancara, dokumentasi. Teknik analisis data dengan kondensasi data, penyajian data, penarikan kesimpulan. Uji keabsahan data dengan triangulasi teknik dan sumber. Hasil penelitian: ESD di SMA Tumbuh terintegrasi dalam mata pelajaran dan kegiatan. Implementasi program: komunikasi melalui sosialisasi terintegrasi dalam kegiatan pembelajaran, sumber daya manusia telah kompeten, perlu sumber daya manusia yang sesuai bidang keilmuan untuk permakultur, sumber daya anggaran dan fasilitas tersedia dan memadai, untuk permakultur masih perlu dipenuhi, disposisi program mendapatkan respon positif seluruh warga sekolah, struktur birokrasi melekat pada struktur organisasi sekolah. Faktor pendukung: dukungan berbagai pihak, koordinasi dan kolaborasi yang baik, sumber daya anggaran dan fasilitas, sekolah lebih menghargai peserta didik. Faktor penghambat: kondisi pandemi, sumber daya manusia untuk ESD lingkungan hidup belum sesuai bidang keilmuan, fasilitas mapel permakultur belum lengkap, hambatan cuaca, supervisor program magang belum secara penuh mengawasi siswa.

Villa Cloud Nine Estate is one of the tourism accommodations that cares about environmental problems in Bali. This villa has the potential for permaculture planning. A permaculture is a place that can be used for the management of agriculture and livestock to improve the quality of land, provide results and income, and remain sustainable into the future. This study aims to determine the condition of the site and its potential so as to produce a landscape plan that fits the characteristics of the villa landscape. The stages of this research are preparation, inventory, analysis, synthesis and site planning. The results of the data analysis show that the site has low land characteristics with high rainfall throughout the year. The character of the landscape on the site is natural with the main landscape elements in the form of grass and trees. The basic concept produced in this study is The Journey of Permaculture. Landscape planning is designed based on the concept of space, the concept of circulation, the concept of vegetation, and the concept of hydrology. The layout is divided to create zones that can save the time and effort needed. The vegetation is divided into production plants, conservation plants and supporting plants. Villa Cloud Nine Estate is one of the tourist accommodations that applies permaculture on the site.

Vážení čtenáři, ozýváme se vám s koncem roku, který špatně začal a dobře ani nekončí. O to více je potřeba naděje, že v tom příštím se střelka (našeho společného) kompasu otočí k dobru. Které je v nás samotných, a musíme o něj společně pečovat. Součástí této naděje je i to, že environmentální výchova vyrůstá z hluboce humanistických kořenů – ty začaly (v tomto spojení) prorůstat do společnosti již před sto lety, mj. díky úsilí Přemysla Pittera. Tento humanista a protestantský kazatel vycházel ze snah o eliminaci násilí na mimo-lidských bytostech, rozvíjel však i širší souvislosti environmentální etiky – vznikalo tak názorové podhoubí, které ve svém článku popisuje Sandra Silná. Kdo se stará o osudy zvířat, dokáže porozumět a pomáhat i dalším, „menším“ a bezbranným tvorům, například dětem. Pitter své myšlenky zúročil ve vzdělávání, vytvořil výchovné desatero, v němž myslí i na vztah k prostředí a postuluje ochranu divoké přírody. Děti jsou (v širším smyslu) zárukou obrody společnosti, dobře založená výchovná péče povede k celkové proměně člověka a lidstva, a kromě jiného může utvářet též environmentálně příznivý životní styl. Etika radikálního ne-násilí (aplikovaná na svět všech živých tvorů) se ovšem prosazuje jen pomalu, snad je to i nedostatkem empatie. Nedokážeme si naslouchat navzájem, natož pak vnímat (pro)jevy vymykající se naší běžné každodennosti, a chápat jejich souvislosti, například v přírodě. Náš způsob, jak vstřebáváme informace, čerpá ze zkušenosti lidského světa a k němu nás i vede – my lidé si rozumíme, své vztahy si mezi sebou dokážeme „spravedlivě“ nastavit. Potřeby toho, co je více-než-lidské, ale příliš neřešíme, ani nechápeme nebo nechceme chápat. A právě k rozšíření této naší schopnosti vnímat, k rozvíjení nových způsobů uchopení skutečnosti má vést pedagogika, kterou ve svém textu představuje Aleš Čermák. Autor tak dokládá, že vědomí propojenosti všeho živého není založeno (jen) racionálně, osobní prožitek je jeho podstatnou součástí – a právě ten má ve výchově své nezaměnitelné místo. Poněkud jiný způsob, jak vstoupit do živočišné říše, nabízí Monika Janáková – která v článku Kůň v pedagogické praxi ukazuje, že kůň a aktivity s ním spojené mohou poskytovat zajímavé možnosti pro práci s dětmi jak v rámci environmentální výchovy a vzdělávání, tak i ve výchově výtvarné nebo při rozvíjení (mezilidských) vztahů a dalších témat osobnostní a sociální výchovy. Než dlouze text rozebírat z pozice editora, můžeme již připojit reakci jednoho ze čtenářů (a zároveň našeho ctěného recenzenta): „P. S. - na jaře se mi s Envigogikou stala zvláštní věc. Z ničeho nic mi ve schránce přistál odkaz na článek z Envigogiky o koních. Obsahoval odkazy na úžasnou literaturu. Dcera koně miluje, bude zkoušet přijímačky na jezdectví a chovatelství v Benešově. Knihu jsem sehnal. Asi bych tedy měl být pokornější a vidět, že věci se dějí, jak mají...“ I z těchto textů je zřejmé, že k hlubšímu pochopení přírody vede (především) praktická péče, v kurikulu základních škol zprostředkovaná mj. oborem pěstitelství. Jak posuzovat didaktickou vybavenost učebnic pro tento předmět, ukazují Zbyněk Vácha a Michaela Brožková – analyzují 12 aktuálně využívaných učebnic pěstitelství, a to dle souboru relativně exaktních kritérií, týkajících se například aparátů prezentace učiva nebo řízení učení. Tato analýza odhaluje poměrně neuspokojivý stav – používané učebnice, jež jsou důležitým východiskem pro rozvíjení praktických dovedností, ale například také environmentální senzitivity, jsou často zastaralé, a pokud jsou aktuální, nepřinášejí zase zajímavé, snadno využitelné příklady či návody k praktickým činnostem. Důležitou součástí životní praxe, kterou by si žáci v rámci environmentální výchovy měli osvojit, je i způsob nakládání s odpady. Dagmar Vašutová představuje průběh a výsledky olympiády, jejímž cílem bylo posílit a následně zhodnotit pochopení hlavních pojmů odpadového hospodaření žáky základních škol ve věku 9-12 let. Akce – organizovaná Univerzitou Palackého ve spolupráci s ekologickým centrem Sluňákov – byla pojata jako venkovní „bojovka“, která znalosti zprostředkovala (a testovala) hravou formou. Kromě českých reálií máme v tomto čísle Envigogiky příležitost nahlédnout i do prostředí více exotického. Eliška Fílová, Jan Andreska a Carolina Castillo Ruiz zde zkoumají, co ovlivňuje environmentální povědomí návštěvníků chráněných přírodních oblastí na ostrově Tenerife – s pomocí modelů Teorie plánovaného chování použitých v dotazníkovém šetření na vzorku návštěvníků zjistili, za jakých podmínek může mít environmentální výchova příznivý vliv na jejich ne/příznivé působení v tomto jedinečném kontextu. Roli hraje například jejich přesvědčení o vlivu na environmentální charakteristiky prostředí, či snadnost/obtížnost spojená s realizací proenvironmentálního chování. Ale zpět ke školnímu kurikulu, které má v dohledné době být v ČR revidováno, postaveno na kompetenčním základě. Článek Laimy Galkute, Detleva Lindau Banka a Lukase Scheraka může být inspirací, jak kompetence žáků a pedagogů (nejen) k udržitelnému rozvoji rozvíjet, a také posuzovat pomocí zde představené taxonomie SOLO (Structure of Observed Learning Outcomes). Ta pomůže vyhodnotit výsledky takto pojatého učení, a to s ohledem na několik úrovní, jichž žáci/studenti postupně dosahují; důraz je přitom kladen na rostoucí komplexitu, vzájemnou propojenost témat a oborů. Konečně další text Moniky Janákové Učení přírodou a pozorováním… nás může inspirovat k využití konceptu permakultury ve výchově a vzdělávání dětí. K odkazu na tento článek zcela netradičně připojuji výňatek z recenze, kterou sepsala Eva Hauserová (jejíž identitu snad již mohu odtajnit). Uvádím ji zde jako smutnou vzpomínku na tuto naši přítelkyni a neúnavnou propagátorku permakulturního hnutí, která nás letos zcela nečekaně, dne 22.12., opustila. Kromě této recenze jsme od ní dostali pečlivě zpracovanou korekturu tohoto dlouhého textu, za kterou jsme ani dost nepoděkovali… Celkově je záměr informovat o možnostech environmentálního vzdělávání inspirovaných permakulturou určitě chvályhodný. Osobně si myslím, že environmentální výchova dětí je u nás na dosti vysoké úrovni, proto by bylo dobré hned v úvodu zdůraznit to, co říkají i české koordinátorky mezinárodního projektu Děti v permakultuře, který je v textu často zmiňován: že totiž přínos permakultury k environmentální výchově spočívá hlavně ve dvou aspektech, a to v etice (tři etické zásady, které akcentují včlenění člověka do udržitelného ekosystému) a v důrazu na design (děti mohou být vedeny k aktivnímu kreativnímu designování). … Pozitivní je, že autorka upozorňuje na časté zužování permakultury na pouhé přírodní/udržitelné zahradničení či hospodaření s půdou. Tak to zdaleka není a permakultura si určitě zaslouží, aby byly její designové metody aplikovány daleko širším způsobem, včetně sociální oblasti, nebo, jako v tomto případě, na samotný pedagogický proces. Právě v této oblasti by ale bylo dobré metodiku doplnit o české příklady komunitních a dalších společenských aktivit, které usilují o větší udržitelnost, a nespokojovat se britskými příklady, u nás neznámými. Několik tipů jsem uvedla v komentářích. (Eva v nich píše, že hnutí Transition u nás neexistuje, nahradila by je komunitními zahradami, skupinami KPZ, ukázkovými permakulturními projekty (mapa je na webu permakulturacs.cz). Z finančně resilientních projektů je podle ní asi nejlepším příkladem LETS – systémy místní měny – těch u nás existuje několik. Z publikací doporučuje mj. knihu Líná zahrada od Aleny Suchánkové, viz web permanet.cz.) Díky, Evo, za vše, čím jsi nás soustavně inspirovala. Letos na jaře zasadím semínka, která jsi vždy položila na zídku své zahrady (pak jsi sezvala nás, sousedy, abychom si dle potřeb sami brali). To, co vyroste, bude živou součástí Tvého snažení a praxe… Našim čtenářům přejeme do Nového roku, aby i jim vyklíčilo a vzešlo něco, čím je druzí obdarovali. Za redakci Envigogiky Jana a Jirka Dlouzí

Příspěvek se zabývá evaluací tří environmentálních výukových programů vytvořených na základě metodických materiálů, které vznikly v rámci projektu podpořeného MŽP „Přírodní architekti“, inspirovaného mezinárodním projektem „Children in permaculture“. Výukové programy byly vytvořeny pro žáky 4. a 5. ročníku a zaměřeny na seznámení s permakulturou, jejími principy a využitím pro každodenní život. Z evaluace všech tří výukových programů formou pretestu a posttestu vyplývá, že všechny tři programy významně zvyšují znalosti žáků dané problematiky. Celkově lze hodnotit nově vytvořené výukové programy jako přínosný doplněk pro rozšíření učiva základní školy.

The text deals with the concept of permaculture in the context of environmental education (EE). It shows the position of permaculture as a concept in the context of established theories of EE. The review is based on library research of approximately 400 texts from Czech and foreign library sources. The texts were chosen based on the following key words: environmental education (theory, values, and history), ecological education global education, education towards care of the environment, education for environmental protection, education for the sustainable development (Czech sources); theory of environmental education, permaculture (foreign sources). An own typology of EE theories (micro-theories, medium-range theories, macrotheories and philosophical and ethical theories) is used in the text for framing the concept in the field. The main finding is that permaculture as a concept lies on the periphery of theoretical discussions in EE, at the moment it is more of a tool of practical EE (mostly in the form of manuals for using gardens in EE) rather than a component of EE theory. The biggest overlap is between permaculture and global education and theories of place based education and experience based education. In general, permaculture is not a sufficiently sophisticated theoretical concept, but it has theoretical potential. In this respect permaculture is a challenge for theoretical research in educational sciences.

Text se zabývá permakulturou a využitím jejího konceptu, obsahu a principů v oblasti výchovy a vzdělávání dětí. Snaží se o formulování metodické podpory a inspirace k vytvoření programu pro děti MŠ a ZŠ na permakulturních principech.

This article localizes the traveling concept of permaculture in Timor-Leste as a pathway into studying the juventude permakultura (permaculture youth) movement, its pedagogies of hope, sensory learning, and emotional mobilization. Focusing on permaculture-based community gardening and water conservation projects in Timor-Leste in relation to projects implemented by the nation’s significant government-NGO nexus opens up anthropological inquiries into various social, political, and ecological phenomena. It contrasts divergent imaginaries of shaping young persons’ selves and futures and taps into issues of food security, environmental awareness, and alternative knowledge construction. Although ongoing research localizes the traveling concept of “permaculture” in Timor-Leste through tracing, exploring, and juxtaposing methodologies, this article focuses on the practice-oriented sensorial pedagogy of permaculture youth camps. It inquires how the eco-social youth movement contests the marginalization of vulnerable communities by acknowledging local knowledge and connecting it with translocal permaculture techniques. More precisely, the article focuses on the sensory and affective dimensions of learning in vulnerable communities and disaster-prone landscapes. It zeroes in on tasting the soil and mobilizing the future as pedagogies of hope and considers these powerful ways of securing (future) livelihood.