Journal articles on the topic 'Porozumění textu'

Mannheimův text představuje konceptuální model analýzy generačního fenoménu. Podle autora neutváří historickou generaci pouze blízkost dat narození. Formování historických generací (se specifickým generačním vědomím) je výsledkem průsečíku tří sociálních charakteristik: životního cyklu či věku, prostorového umístění a historického zasazení. Autor upozorňuje, že sociolog sehrává důležitou roli při analýze problému generací. V textu představuje dvě dominantní tradice formulující generační problematiku: pozitivistickou a romanticko–historickou. Opakovaně zdůrazňuje, že generace je mnohem více než pouhá skupina lidí narozených v blízkém časovém intervalu. Důkladně rozlišuje mezi generační lokací (jedinci narození ve stejné historickém a kulturním výseku), generací aktuální (jedinci zažívající stejné konkrétní historické problémy) a generačními jednotkami (skupiny v rámci aktuální generace, vnímající společnou zkušenost specifickými způsoby). Mannheim upozorňuje na význam sociálních a kulturních elementů v životě člověka při vysvětlování role generací v dějinách. Porozumění generačnímu fenoménu je klíčovým pro jakékoliv hlubší porozumění rychlosti sociální změny.

Článek přináší parciální výsledky výzkumného projektu, který se zabýval charakterem expertnosti učitelů cizího jazyka. Zatímco první dvě fáze projektu se zaměřovaly na expertní výkon učitele, poznatkovou bázi a vhled ze synchronní perspektivy, třetí fáze výzkumu byla orientovaná diachronně a jejím cílem byla identifikace subjektivních i objektivních determinant rozvoje expertnosti učitele. V textu představujeme výsledky vztahující se k subjektivním determinantám profesního rozvoje. Data jsme získali prostřednictvím narativních rozhovorů s osmi učiteli anglického a německého jazyka na nižším sekundárním stupni škol v České republice. Procesem otevřeného kódování jsme indukovali následující kategorie: učitelovo sebepoznání, vnitřní motivaci, hodnotový systém, pracovní spokojenost, otevřenost ke změně a zvládání náročnosti profese. Výsledky přispívají k porozumění procesu rozvoje a udržování expertnosti a též k porozumění potřebám učitelů a rozvoji podpůrných procesů jejich profesního rozvoje.

Cílem textu je hodnocení plánovaného projektu kulturního klastru Černá louka na území města Ostravy. Pro potřeby hodnocení byl využit koncept urbánní governance, politických cyklů a kulturou tažené regenerace. Projekt kulturního klastru byl „vlajkovým“ projektem neúspěšné kandidatury města na titul Evropské hlavní město kultury 2015 a vzhledem ke svému rozsahu a zaměření nepochybně představoval jednu z největších výzev pro město v jeho novodobých dějinách. Z povahy projektu vyplývá společenská relevance pro předložený text, a to i přesto, že projekt nebyl úspěšný, skýtá řadu implikací pro porozumění budoucího rozvoje nejen města Ostravy, ale i dalších měst s podobnou historií v post-socialistickém kontextu.

Cílem předkládané metodologické studie je pojednat o etnometodologické konverzační analýze jako o metodě uplatnitelné ve výzkumu interakce ve třídě. Studie nastiňuje stav teoretické a metodologické reflexe v této oblasti pedagogického výzkumu (část 1), vymezuje pozici konverzační analýzy a pojednává o intersubjektivitě v interakci, k jejímuž hlubšímu pochopení může konverzační analýza přispět (část 2). Studie dále pojednává o východiscích konverzační analýzy, ze kterých jsou odvozeny principy a postupy při transkribování a analýze dat (část 3). Tyto principy a postupy jsou na vybraných datových ukázkách názorně ilustrovány, přičemž je pozornost věnována i párovým sekvencím, střídání mluvčích a opravám, které představují oblasti zájmu konverzační analýzy (část 4). V závěru textu je pojednáno o kritice konverzační analýzy a některých vývojových tendencích v konverzačněanalytickém výzkumu. Je vyvozeno, že konverzační analýza umožňuje postihnout lokálně utvářené vzájemné porozumění mezi účastníky v interakci a zároveň zohlednit institucionální (didaktické) aspekty interakce ve třídě.

Cílem této přehledové studie je vyhledat výzkumné práce, které funkčními či elektrofyziologickými metodami vyšetřovaly aktivaci korových oblastí mozku v průběhu čtení vyprávění (tj. narativu či diskurzu), a s pomocí přehledových studií podat systematický souhrn výsledků, k nimž vybrané výzkumy dospěly. První část příspěvku je věnována současnému dětskému čtenářství v didaktických souvislostech a didaktické transformaci obsahu v literární výchově. V následující části je podán přehled výzkumných studií mapujících aktivaci korových oblastí mozku v průběhu čtení a porozumění narativu/diskurzu. Jako zdroj dat byly použity databáze (2007–2012): Medline, Bibliomedica, Science Direct, Web of Science, Google Scholar.Do analýzy bylo zařazeno 16 výzkumných studií. Ukázalo se, že dohledané práce jen ojediněle zohledňovaly specifika pubescentních a prepubescentních čtenářů, i přesto však podaly široký přehled možností, jimiž lze objasňovat mechanismy procesu čtení narativního textu na úrovni korové aktivace mozku. Velký význam byl v hodnocených článcích přisouzen zejména výzkumu činnosti mozkových oblastí/hemisfér v průběhu konstrukce tzv. situačních modelů (ev. během segmentace vyprávění do jednotlivých akcí/událostí) a vymezování kontrastů, které charakterizují neuronální koreláty inferenčních procesů.

Studie seznamuje čtenáře s tím, jak napsat kvalitní přehledovou studii, která by shrnula soudobé poznatky o zvoleném výzkumném tématu. Cílem studie je předložit typologii přehledových studií; charakterizovat různé funkce, jež mohou jednotlivé typy přehledových studií plnit; ukázat, jak se má postupovat při výběru témat, při přípravě podkladů a při vlastním sepisování přehledové studie. V první části je představeno 11 typů přehledových studií, jak těch obecně známých, tak i méně známých. Ve druhé části je podán stručný přehled žánrů, které nepatří do kategorie přehledových studií. Třetí část charakterizuje rozdílné funkce, které přehledové studie plní (usnadňují porozumění předkládanému výzkumu, jsou přínosem pro autora studie, pro vývoj oboru, pro ostatní badatele). Čtvrtá část textu přibližuje problémy, před nimi stojí autor při volbě tématu pro přehledovou studii a nabízí možná řešení. Pátá část shrnuje postup při přípravě podkladů pro přehledovou studii (rešerše literatury, zúžení prvotního výběru prací, kritické čtení, analýza textů, tvorba přehledových tabulek). Šestá část nabízí rady, jak postupovat při samotném sepisování přehledové studie. Tam, kde je to účelné, jsou vedle doporučení, jak správně postupovat, zmiňovány i typické chyby, jichž by se měl autor vyvarovat. Ve vyspělých zemích mají zájemci k dispozici tři typy materiálů, které učí studenty a mladé vědecké pracovníky, jak mají psát přehledové studie. Jsou to doporučení, která lze nalézt na webových stránkách univerzit (obvykle v rámci tzv. Writing Centres), jsou k dispozici časopisecké články na toto téma anebo vycházejí obsáhlejší příručky. V České republice zatím takový soubor doporučení nebyl k dispozici. Předkládaný přehled se snaží tuto mezeru zaplnit. Kromě obecných rad a doporučení je přehled doplněn konkrétními ukázkami.

V článku si klademe za cíl předložit zkušenosti žáků a žákyň s vnímáním vlastní jinakosti ve školní třídě. Konkrétně se zaměříme na porozumění zkušeností 1,5 generace mladých imigrantů z Ukrajiny. Naši respondenti, v současné době mladí dospělí, se v rozhovorech zabývají svou zkušeností se začleňováním do české společnosti. Pro předkládaný článek se soustředíme na období mladšího školního věku. Výzkum vycházel z provedení rozhovorů se čtyřmi respondenty, jimiž byly mladé osoby ve věku 24–29 let žijící v České republice, které se do České republiky přistěhovaly z Ukrajiny ve věku od šesti do devíti let. Rozhovory byly zpracovány pomocí tematické analýzy (Braun & Clarke, 2006). Cílem předkládaného textu je detailní analýza toho, jak vnímali sekundární školní socializaci s důrazem na utváření jinakosti a stejnosti ve vrstevnickém kolektivu. Analýza vybraného období koresponduje s časovou osou postupného začleňování do české společnosti od prvotního „nárazu“ po zvládnutí a vyrovnání se s nároky osobní situace. Zaměříme se na identifikované aspekty tohoto procesu a strategie zvládání. Bohatá data získaná z rozhovorů ukazují, jakým způsobem v konstrukci jinakosti působí (ne)znalost jazyka a jaké emočně náročné zážitky spojené s vyloučením z kolektivu a izolací s sebou nese období potřebné pro zvládnutí místní řeči, u našich respondentů poměrně krátké. Ve školní třídě byly tyto děti často terčem posměchu, dokonce se objevovaly i narážky týkající se jejich inteligence – právě z důvodu nedokonalé znalosti jazyka. Rozhovory poukazují na to, že s touto skutečností nijak nepracovali učitelé, kteří by jinak mohli negativní vývoj alespoň zmírnit, ne-li mu zcela předejít. Po osvojení jazyka už bylo pro tyto děti navazování vztahů lépe realizovatelné. Pozorujeme snahu zdůrazňovat stejnost s majoritou a paralelně strategii začlenění skrze repertoár vlastních kvalit. Jako nejúspěšnější a v zásadě očekávaná se v českém školství jeví strategie asimilace, tedy splynutí s většinou (Berry et al., 2002). Neustálé přizpůsobování a adaptování se tak stává u dětí migrantů jakýmsi základem fungování v každodenních interakcích.

V príspevku sme sa zamerali na sprostredkovanie výsledkov výskum podcastov a ich vplyvu na rozvoj jazykovej zručnosti počúvanie s porozumením. Cieľom výskumu bolo dokázať, že podcast má vplyv na zlepšenie jazykovej zručnosti počúvanie s porozumením a na motiváciu študentov venovať sa vo zvýšenej miere počúvaniu nahrávok v cudzom jazyku. Vo výskume sme použili metódy kvantitatívneho výskumu, ako sú experiment, vstupný test, výstupný test a dotazníkovú metódu. Výskum prebiehal na Ekonomickej univerzite v Bratislave a experimentu sa zúčastnilo 60 respondentov. Prostredníctvom vstupného a výstupného testu sme zistili do akej miery bola jazyková zručnosť počúvanie s porozumením ovplyvnená u respondentov experimentálnej skupiny. Na analýzu získaných dát sme použili štatistický program SPSS. Výsledky potvrdili, že používanie podcastu vo výučbe cudzieho jazyka má vplyv na rozvoj jazykovej zručnosti počúvanie s porozumením. Dotazníkovou metódou sme zisťovali do akej miery malo používanie podcastu vplyv na motiváciu respondentov počúvať vo zvýšenej miere nahrávky v cudzom jazyku. Analýza odpovedí potvrdila, že respondenti vnímali podcast ako novú, netradičnú formu doplnku tradičnej výučby, ktorá mala vplyv na ich motiváciu venovať sa vo zvýšenej miere počúvaniu cudzieho jazyka. Výskum potvrdil, že podcast, ako jeden z nástrojov Web 2.0, má pozitívny vplyv na rozvoj jazykovej zručnosti počúvanie s porozumením.

Článek se věnuje porozumění pojmům trojúhelník a obdélník u žáků na začátku 2. stupně vzdělávání. Prostřednictvím testu byly zadány úlohy, v nichž žáci měli rozhodnout, zda vyznačené body (vnější, vnitřní, na stranách, vrcholy) náleží trojúhelníku, respektive obdélníku. Dále bylo zkoumáno, jak žáci určí počet společných bodů trojúhelníku a přímky v různých vzájemných polohách. Testování proběhlo u 505 žáků 6. ročníků základních škol a prim osmiletých gymnázií. Jednotlivé odpovědi byly kódovány a podrobeny statistické analýze. Možné příčiny žákovských odpovědí byly následně prověřeny v rámci polostrukturovaných rozhovorů s dalšími 20 žáky. Testování předcházela analýza několika řad učebnic pro první stupeň, z níž vyplynulo, že koncept trojúhelníku i obdélníku prochází vývojem od hmotných modelů (vystřihovaných) přes vhodné abstraktní modely (vybarvené) až po redukci útvaru na pouhou hranici, což může podpořit miskoncepce pojmů trojúhelník a obdélník. Zjistili jsme, že adekvátní koncept trojúhelníku, respektive obdélníku, se vyskytuje přibližně u poloviny sledovaných žáků, přičemž mezi dívkami a chlapci nejsou podstatné rozdíly. Nejčastějším problémem bylo, že žáci redukovali trojúhelník pouze na jeho hranici.V závěru upozorňujeme na možné důsledky této miskoncepce (obsah – obvod, porozumění tělesům) a předkládáme některá doporučení, která by mohla vést k nápravě.

V předkládané studii jsou uvedena normativní česká data pro zkoušky čtenářských dovedností pro žáky 9. tříd základních škol a 1. ročníků středních škol. Dále byly identifikovány faktory, které mohou mít vliv na výkony žáků ve čtenářských zkouškách – jedná se o věk žáků, kdy se rychlost hlasitého i tichého čtení překvapivě mírně zpomaluje, u žáků 1. ročníků má pak na čtenářské výkony vliv typ navštěvované střední školy. Při srovnání výkonů žáků 9. tříd a 1. ročníků středních škol nebyly nalezeny téměř žádné rozdíly. Zabývali jsme se také schopnosti nástrojů odlišit děti s vývojovou poruchou učení, která se na našich datech projevila. Zkoumána byla souvislost potichu čteného textu s porozuměním čtenému. Ověřovány byly také psychometrické charakteristiky jednotlivých zkoušek. Pro praktické využití odbornými pracovníky je v příloze článku uveden metodický list pro práci s normami. Tato data pomohou pracovníkům pedagogicko-psychologických poraden lépe zhodnotit kvalitu čtenářských dovedností žáků.

Studie předkládá interpretaci souboru článků, které Jan Patočka uveřejnil na počátku své filosofické kariéry a v nichž programově vyložil vlastní stanovisko k problematice historického poznání a smyslu dějin. Na základě výkladu Patočkových statí studie konstatuje, že soubor ve svém celku připravuje předložení ucelené filosofické koncepce a že jeho prostřednictvím Patočka přispěl k soudobé diskusi, „sporu o smysl českých dějin“. Studie nejprve nabízí představení tohoto sporu a jeho dobového kontextu a argumentuje, že tato souvislost má podstatný význam pro porozumění Patočkovým textům. Na základě toho poté studie shrnuje Patočkovu interpretaci hlavních zainteresovaných argumentačních pozic a kritiku, kterou vůči nim snáší. V následujícím kroku studie předkládá interpretaci Patočkova vlastního pojetí dějin. Na závěr představuje východisko tohoto pojetí, Patočkovu koncepci člověka. The paper proposes an interpretation of a set of articles published by Jan Patočka at the beginning of his philosophical career, in which he programmatically sets forth his point of view of the problem of historical knowledge and the meaning of history. Based on the reading of the texts the paper arrives at the conclusion that this collection as a whole anticipates a comprehensive philosophical concept and that by means of these texts Patočka contributed to the discussion of the day, “the dispute over the meaning of Czech history”. The paper begins by presenting the dispute as well as its contemporary context and argues that this link bears essential significance to the understanding of Patočka’s texts. On this basis it then summarizes Patočka’s interpretation of the different parties of the argument and the critique to which he submits them. In the next step the paper presents Patočka’s interpretation of his own conception of history. It concludes by an exposition of the basis of this conception, Patočka’s concept of man.

Cíle – Studie reaguje na aktuální diskusi o obsahu a celkovém pojetí literární výchovy na základních školách. Hlavním cílem je analýza čtenářské recepce osmi odlišných literárních ukázek žáky devátého ročníku základní školy, následné posouzení rozdílů v jejich čtenářském přijetí a zhodnocení adekvátnosti pro danou věkovou kategorii čtenářů.Metody – V kvantitativní části výzkumu jsme použili metodu sémantického diferenciálu a pomocí upravené a faktorovou analýzou ověřené posuzovací škály jsme zkoumali čtenářské prožitky 203 respondentů z hlediska tří faktorů: srozumitelnosti, hodnocení a působivosti. Kvalitativní část šetření jsme realizovali metodou ohniskových skupin. V pořízených audionahrávkách jsme sledovali, jak žáci vnímali jednotlivé texty a jak nad nimi uvažovali.Výsledky – Z reakcí žáků vyplývá, že náročný a pro ně nesrozumitelný jazyk znemožňuje sémantické vyznění některých literárních děl objevujících se v čítankách (J. W. Goethe: Faust, J. A. Komenský: Labyrint světa a ráj srdce). K jeho myšlenkovému poselství se přes vlastní text nedostanou. Žáci oceňovali především texty, které jsou schopni vztáhnout ke svému životu i dnešnímu světu.Závěry – Výsledky výzkumu mohou sloužit jako základní informace užitečné pro úvahy nad inovací obsahu výuky i nad jejím posunem směrem k potřebám a možnostem žáků. Setkávají-li se žáci s texty v dosahu své úrovně chápání, můžeme rozvíjet i jejich poznatkovou bázi, a to nejen ve vztahu k literární historii a teorii. Je žádoucí a užitečné ovlivňovat čtenářství dětí směrem k vyšší kvalitě. Zároveň však nesmíme ztratit kontakt s jejich bazálním porozuměním, jinak naše výuka ztratí sdělnost a opravdovost a stane se ryze formální.Klíčová slova: čtenářství, recepce textu, porozumění textu, literární výchova, čítanka.

Příspěvek podává formou přehledové studie představu o vývoji oboru na pomezí pedagogiky, andragogiky a kinantropologie, totiž o výchově v přírodě a její proměně v moderní formy výchovy v přírodě, prázdninovou pedagogiku a zážitkovou pedagogiku. Příspěvek nejprve rekapituluje určitá klišé, mínění, a hodnocení, která se s oborem provazují dle autora neprávem (doxa), totiž neodlišování zážitkové pedagogiky v teorii a oboru praktického působení; v jejím pronikání do školního prostředí v neadekvátní podobě; v nedoceňování využití zážitku v pedagogickém diskursu; ve vnímání reflexe jako nezbytné součásti tohoto typu osobnostního rozvoje; ve vazbě na literární zdroje pouze z posledního čtvrtstoletí. Následně text nabízí ideje, které autor považuje za relevantní porozumění (epistémé), totiž že se zkušenost jako existenciální fakt může stát prostředkem osobnostního rozvoje; ta se vyznačuje holistickým rozměrem působení; nabízí rekapitulaci předchozích termínů označujících zkoumanou problematiku, na jejichž pozadí lze hlouběji porozumět historii a terminologickému vývoji oboru; a na závěr konstatuje nemožnost zařazení tohoto specifického pedagogického tématu (či dokonce oboru) do přehledné klasifikace pedagogických věd.

Představa učitele, které pojmy (= fenomény) znamenají pro žáky problém, je nezbytným předpokladem úspěšné realizace výuky. Je ale možné, že žáci vidí obtížnost fenoménů jinak než učitel. V našem výzkumu porovnáme názor na vnímání obtížnosti 20 vybraných environmentálních fenoménů u učitelů 10 základních škol (N=60; výzkumným nástrojem byl dotazník) a u jejich žáků (N=1341; výzkumným nástrojem byl kognitivní test). Kromě vnímání obtížnosti nás také zajímalo porozumění významu a pojetí tohoto porozumění. Za využití metodologické triangulace jsme dále pracovali z 8 fenomény, které se ukázaly dle výsledků kognitivního testu pro žáky nejvíce obtížnými, a to následným, kvalitativním výzkumem, kde byla výzkumným nástrojem pojmová mapa (N=79) doplněná u některých respondentů (= R) následným rozhovorem (N=4). Byl prokázán statisticky významný rozdíl v porozumění významu fenoménů v závislosti na použitém výzkumném nástroji (Z=6,8, p <0,001). Jsou zde diskutovány možné důvody pro dětská pojetí a miskoncepce, které dle výsledku výzkumu, přetrvávají s věkem žáků.

Vážení čtenáři Vítáme nové číslo Envigogiky, a začínáme pohledem na to, co se zrovna děje. Příroda si hraje na přírodu; přirozené děje se už skoro nedějí. Chtěla by být sama sebou – ale jak, a především kde? Ráda by svůj part odehrála v přírodě, kterou ovšem pro tento účel marně hledá. Zbyla jí energie, chybí však výrazové prostředky. A tak působí – ne už skrze svá jemná stvoření, ale prostřednictvím hrubé síly. Tisíce jemných působků se slily do temné masy; namísto přediva jejich vzájemné řeči, zušlechťující všechny, kdo jí hovořili, slyšíme jen dunění moci. Touhy (znovu) vládnout; řev poraženého tvora, který kdysi nade vším panoval (pak se ale zkultivoval). Působí teď výhní, jasem, vichrem, hromem, deštěm, žízní, zalykavou plností či usychavým nedostatkem; hraje hru smrti rozprostírající se nad životem jako tma nad propastí. Duch, který by rozlišoval, členil, zjemňoval významy a formoval jejich viditelné projevy/manifestace, se pomalu vytratil. Zůstalo dusno, které se stále víc zhmotňuje. Příroda přišla o svou přirozenost; nahradila ji spontaneita. Co se rodilo ze vzpomínek, okamžiku a předzvěsti budoucnosti, stalo se vyjádřením momentální nevole. Zmizel čas, který spojuje minulé s budoucím, a takto tvoří nové. Zůstal čas nevyhnutelnosti a zákonitého propadu do nicoty. Vše, co přichází, se teď rodí z účelově nastavených okolností. Tvorba, která se klenula nad generacemi, zkolabovala do přítomného okamžiku – ten je jejím cílem i bodem zániku. Budoucnost už v přítomné chvíli neklíčí. Přišli jsme o ni. A tak je třeba znovu hledat. Činí tak sama příroda (jak se snažíme rozmyslet v článku rekapitulujícím letošní Ekologické dny Olomouc), a pokoušíme se o to spolu s našimi autory. Až ke kořenům vztahu člověka k ostatnímu Božímu stvoření sestupuje Jiří Nečas; provádí nás biblickými texty i veškerými problémy životního prostředí, a díky tomuto nadhledu či vhledu můžeme vidět svět vcelku. Trápí nás otázky, které bychom si jinak nepoložili: Je nepochopení všeobecné výzvy ke zdrženlivosti, úctě a vděčnosti za vše, co nám příroda (zdarma) poskytuje, pouze výsledkem naší lenosti, nebo je snad toto základní poselství křesťanského učení dokonce nějak účelové zatemňováno (protože naše chtivost je přece jedním z motorů dnešní ekonomiky.) V pokusu Viery Novanské a Alexandry Platkové naopak vidíme, že pohled vědy přináší dílčí, zato ověřenou a na vědeckých principech postavenou informaci. Autorky takto analyzují vztah člověka k jiným (nelidským) bytostem; věnují přitom pozornost širším souvislostem poznávacího procesu, v němž snad přetrvávají jisté atavismy. Jaké jsou současné možnosti pro pochopení a studium přírody a jejích problémů, se nám ukazuje i v dalších textech: jejich autoři uvažují nad novými způsoby interpretace přírodního dědictví (Jan Činčera, Michal Medek a Miroslav Lupač), či dnes vyhledávanými žánry odborných textů a učebnic (Eduard Petiška), s jejichž pomocí se naše vjemy a myšlenky stále více přesouvají do virtuálního prostředí. Zdá se, že bytí online je již druhou naší přirozeností, a svět se bude muset hodně snažit, aby byl (takto) nám všem přístupný. A pak je tu několik časových i nečasných úvah a inspirací. Salim Lardjane a Françoise Laveuve zkoumají vzájemné vztahy mezi Cíli udržitelného rozvoje OSN (využívají přitom též exaktních metod síťové analýzy), a jejich potřebnost dokládají četnými příklady z celého světa. Z hlediska této potřebnosti doplňují Cíl č. 18: Péče o uprchlíky, k níž vyzývají vysocí představitelé OSN, a její Mezinárodní organizace pro migraci nabízí pomoc při tvorbě migračních politik a strategií. Jak se k těmto otázkám postavíme my sami, je součást každodenního rozhodování, a to často nejde bez zásadního (znovu)rozmyšlení svého stanoviska. Jak říká Jiří Olšovský: „V určité chvíli je třeba jednat, proměnit i svůj postoj – skočit do proudu dění a snažit se ho ovlivnit.“ Tuto proměnu, jež se nejdříve musí odehrát v osobní rovině, poodhaluje Jade Starr, která na vlastní zkušenosti, či spíše ve své osobní zpovědi, popisuje závazek k udržitelné spotřebě (SDG 12). a nakonec inspirace, jak všechny tyto nové poznatky a podněty vtělit do programu celoživotního učení: Kateřina Jančaříková a její příklad dobré praxe ve vzdělávání učitelů. Nezbývá, než doufat, že tento a podobné programy jsou opravdové, což obecně pro vysokoškolské vzdělání u nás rozhodně neplatí (takže někteří z nás trpí Zoufalstvím z vejšky). A to je pro tentokrát vše. Když toto píšu, všude kolem je nemocná země. V horečkách. Není naděje, že se vypotí, není čím. Vláha odešla – ale kam? Můžeme hádat, co se stalo. Snad jsou příčiny hlubší. Ztratil se bytostný vztah k tomu, co je. Nikde nevzniká nic nového, není z čeho. Nikdo nemůže nic ovlivnit. Všechno je jenom jako. Dokonce ani kapky, které teď právě přicházejí, klepou, a vlastně buší na moje okna, z přirozenosti nepramení. Jsou projevem zoufalství, nebo hněvu – mají původ v tom, co přírodou není, a ztělesňují naše viny. Jsme tu bezradní – řetězec příčin je příliš složitý. Cesta osobní proměny tudy nevede. Snad, když budeme pěstovat vhled (dávno zapomenutý, protože nepotřebný vztah ke skutečnosti), se nám podaří (sami sobě) porozumět – a pak (si) též pomoci… Prozatím si pomáhejme navzájem O což se snaží Jana Dlouhá a redakce Envigogiky