Journal articles on the topic 'Prodej podílu'

Článek se z environmentálního hlediska zabývá vztahem spotřeby domácností a procesu individualizace. Ukazuje se, že domácnosti se svým spotřebitelským chováním podílí významně na devastaci životního prostředí. Na otázku, zda je proces individualizace hybnou silou rostoucí spotřeby, však nelze jednoznačně odpovědět. Text nabízí oba pohledy na možné působení individualizace. Empirický výzkum prokázal nižší a strukturálně ekologicky příznivější spotřebu u vybraných environmentálně uvědomělých domácností. Je tato výsledkem udržování tradičních vzorců chování, nebo projevem individualizace? Jednoznačný vliv individualizace na růst lidské spotřeby pak vidí dosud publikované práce (např. Sanne a Ropke) především ve zvyšujícím se počtu domácností a jejich materiálové vybavenosti. Vývojem českých domácností, jejich počtu a možnými dopady jejich spotřeby na životní prostředí se zabýváme ve druhé části stati.

Pražský apelační soud (Appellationsgericht) byl založen nařízením Ferdinanda I. roku 1548. Z počátku se pražští soudci zabývali především rozsudky civilně - správními a teprve od konce 17. století pak i rozsudky kriminálními. Právní naučení se několikrát týkala také Slavkova u Brna. V některých letech, jako např. 1723 a 1732, rozhodovali slavkovské soudní verdikty i opakovaně. Podle rozhodnutí pražských soudců převažoval v první polovině 18. století u odsouzených ze Slavkova trest smrti jako vůbec nejčastější rozsudek. Podle záznamů pražského apelačního soudu byla nejčastěji souzeným trestným činem ve Slavkově vražda (1710, 1711), vražda dítěte nebo plodu (dva případy 1723), krádež (1731, 1732), překupnictví (dva případy 1732), falzifikátorství (1702), kacířství (1706) a prodej kradených věcí (1725). Část odsouzených byla z židovské komunity (1725, 1731, 1732).

Management je proces planiranja i odlučivanja, organiziranja, rukovođenja i kontrole ljudskih, financijskih, fizičkih i informacijskih potencijala poduzeća radi ostvarenja postavljenih ciljeva na efikasan i efektan način. Efikasan sustav managementa pretpostavlja jasnu podjelu rada, kompetentnost u donošenju odluka, stručnost i autoritet menadžera, kvalitetne informacije, odgovarajuće komunikacije, te sustav motivacije.

U radu se polazi od teze da orijentalizam, kao oblik kulturnog nasilja, predstavlja strukturu dugog trajanja čija se matrica reprodukuje kroz diskurse i prakse različitih društvenih poredaka. Koristeći genealoški i longue durée pristup, autori analiziraju diskurse kolonijalizma, antisemitizma, nacionalizma i humanitarizma kako bi ukazali na dugotrajnost identitetske podele po liniji Zapad-Istok (Orijent), kao i na kontinuitet određenog kulturnog sadržaja koji implicira superiornost jedne i inferiornost druge strane. Analiza pokazuje i da svi ovi diskursi, iako međusobno različiti, mogu da se ukorene u orijentalističku matricu i da tako postanu instrument legitimacije i opravdavanja različitih oblika indirektnog (represija, eksploatacija) i direktnog nasilja (ratovi, genocid, etničko čišćenje). Cilj rada je razumevanje različitih oblika nasilja i njihove složenosti kao preduslov za bavljenje prevencijom nasilja.

V této studii bych rád vysvětlil, jakým způsobem je možné vnímat naše okolní žité prostředí jako místo, kde se odehrává proces myšlení. Svůj argument podpořím příkladem experimentální studie testující jeden z dílčích momentů tohoto problému. Od představy přirozeného světa a jeho možností vlivu skrze afordance a přímou percepci postupně vysvětlím zákonitosti kulturně modifikovaného prostředí jako pro náš život uzpůsobeného seskupení materiálních objektů a k nim se vážících celků kulturních konvencí implikujících určité režimy interakcí mezi lidmi a věcmi. Myšlení jako situovaný proces je možné chápat právě jako jednu z takových. Tento moment se stává jasnější, pokud začneme prozkoumávat hranice a přechody mezi lidmi a věcmi a zdůrazňovat právě ty typy zapojení, při nichž se vnější objekty stávají součástí myslícího celku a podílí se na vyšších kognitivních funkcích – pochodech myšlení tradičně považovaných za specificky lidské kompetence. Jako příklad uvedu výzkum vlivu antropomorfních reprezentací na prosociální jednání. V druhé části práce tak předkládám teoretické pozadí experimentu i jeho návaznost na svět náboženských tradic. Snažím se také nabídnout určitá možná vysvětlení povahy vlivu materiálního objektu na naše myšlení.

Vrtače so najbolj pogoste kraške oblike zmerno toplega pasu, saj njihov nastanek navadno pripisujemo kemičnem preperevanju oziroma koroziji, ki je najbolj tipičen proces na krasu. V članku smo ponovno ovrednotili nastanek dveh najbolj tipičnih primerov korozijskih vrtač, ki jih je podal Cvijić. V raziskavi smo ugotovili, da oba primera, ki predstavljata temelje korozijske razlage nastanka vrtač, pravzaprav nista nastala s korozijo površja. Namen članka je podati dvom o razumevanju nastanka najbolj tipičnih kraških oblik.

Autorka se pokouší uvést městské plánování jako předmět společenskovědního zkoumání zaměřeného na poznávání měst, jejich proměn a života jejich obyvatel. Představuje přitom práce a přístupy, které umožňují nahlížet na městské plánování jako na expertní činnost, která je součástí městské/lokální správy, a zároveň jako na proces utváření hodnotově podmíněných reprezentací města a jeho obyvatel a jejich plánované budoucnosti. Studie, ze kterých vychází, na jedné straně poukazují na význam takového pojetí městského plánování pro porozumění jeho vlivu na život městských obyvatel a na proměny města samotného. Na druhé straně ho také umožňují vidět jako činnost, která prostřednictvím svých tvůrců odráží širší společenské proměny a ukazuje vývoj současných měst a jejich řízení v kontextu lokálním, národním i globálním. Poznatky vycházející ze studií měst v západní Evropě a Spojených státech sa pokouší vztáhnout k situaci v Brně. Stručný popis hlavního současného plánovacího dokumentu města Brna "Strategie pro Brno" a v něm obsažených obrazů jeho obyvatel umožňuje nahlédnout na podobu produktů dnešního plánovaní. Zejména však upozorňuje na možnost a potenciální přínos přístupu, který poznávání městského plánovaní středně velkých evropských „post-socialistických" měst, jakým je Brno, vztahuje k širšímu teoretickému i společenskému kontextu.

Přes dvacet let trvající dominance pojmu udržitelného rozvoje v environmentální argumentaci vedla podle mnoha autorů k devalvaci jeho významového obsahu a ztrátě jeho schopnosti motivovat potřebnou změnu chování na úrovni jednotlivců i celé společnosti. O oživení radikálního étosu se pokouší koncept udržitelného nerůstu (sustainable degrowth), který získává váhu v rámci eko-sociálního hnutí i akademické debaty v posledním desetiletí. Udržitelný nerůst můžeme definovat jako demokratický, sociálně spravedlivý a environmentálně přínosný proces postupného snižování objemu produkce a spotřeby, které přispívá k lidské spokojenosti. Nerůstová argumentace vychází z širokého spektra myšlenkových zdrojů včetně environmentální etiky, ekologické ekonomie či kritiky rozvoje. Hnutí nerůstu se vyvíjelo po roce 2000 ve své aktivistické i akademické formě zejména ve Francii, Itálii a Španělsku, v menším rozsahu pak v mnoha dalších zemích. Svým apelem na celospolečenskou změnu se nerůst liší od konceptů dobrovolné skromnosti či tzv. downshiftingu, a může být interpretován jako přechodná fáze k tzv. ekonomice ustáleného stavu. Jedním z klíčových argumentů nerůstového hnutí je kritika ekonomismu a depolitizace veřejného prostoru. Otevřenou otázkou zůstává, co by mělo současný, na ekonomicko-růstové logice založený, systém nahradit.

Algoritmy nahrazují činnosti, které dříve vykonávali lidé. Jednou z těchto činností je soudní rozhodování založené na algoritmech. Obecně se předpokládá, že algoritmické rozhodování, na rozdíl od toho lidského, postrádá předsudky a předpojatosti. Tento předpoklad je problematický ve dvou momentech. Za prvé, algoritmus rozhoduje podle předem stanovených kritérií a hodnot. Tyto hodnoty určují lidé, kteří mohou mezi předem stanovená kritéria zahrnout ta, která odpovídají jejich předsudkům. Za druhé, některé algoritmy mohou mít schopnost učit se, což znamená, že vygenerované výsledky jsou přizpůsobeny předchozím výsledkům, které byly v minulosti upřednostněny. Uživatelé mohou mít možnost zvolit výsledky, které odpovídají jejich názoru, které však mohou být založeny na předsudcích. Ve Spojených státech a také v některých evropských zemích již soudy používají algoritmus k posouzení, zda je pravděpodobné, že obviněný (resp. odsouzený) spáchá v budoucnosti jiný trestný čin. Soudce nerozhoduje na základě okolností případu a individuálních charakteristik obviněného. Soudce rozhoduje místo toho na podkladě profilu. Profily pachatelů jsou sestaveny na základě osobních údajů pachatelů, přičemž některé z těchto údajů mohou mít povahu biometrického údaje. Algoritmické rozhodování založené na profilování vyvolává obavy ze zásahu do práv obviněného v soudním řízení, konkrétně zákazu diskriminace a právu na spravedlivý proces.

Cílem této teoretické studie je vymezit různé přístupy k vymezení vzdělávací politiky, rozebrat předpoklady, na kterých jsou postaveny, a ukázat implikace těchto přístupů. V první části studie je ukázána trojdimenzionálnost pojmu politika. Ve druhé části jsou diskutovány různé definice vzdělávací politiky. Ve třetí části, která je strukturována do pěti samostatných kapitol, jsou postupně rozebrány klíčové dimenze různých přístupů ke vzdělávací politice. Studie je zakončena implikacemi pro výzkum i praxi. Podle autora je vhodné odlišit pět aspektů, ve kterých se definice vzdělávací politiky nejvíce rozcházejí. Za prvé, má-li se vzdělávací politika chápat spíše jako sada konkrétních událostí, nebo jako proces. Za druhé, nakolik je politika explicitně vyjádřená v dokumentech versus nakolik je třeba ji odkrývat na základě analýzy jednání aktérů. Za třetí, kdo politiku tvoří. Za čtvrté, zdali je politika spojena s nějakým záměrem, nebo jde o jakékoli, i nezáměrné, jednání. Za páté, zdali mají přednost struktury, které politika vytváří, nebo aktéři, kteří v rámci těchto struktur jednají. Studie dochází k závěru, že vymezení vzdělávací politiky jako oblasti studia je třeba podstatně rozšířit a překonat některé nerealistické předpoklady i umělé hranice, v rámci kterých se vzdělávací politika analyzuje. V rámci jednotlivých výzkumů je ovšem třeba vždy pečlivě vymezit a zpřesnit, jaký aspekt vzdělávací politiky máme na mysli.

Artykuł poświęcony jest dziejom dóbr pomorzańskich położonych w ziemi lwowskiej do końca XV wieku. Kompleks ten leżał w dorzeczu rzeki Złota Lipa wokół miasta i zamku Pomorzany. Zachowane źródła pozwalają na prześledzenie i analizę procesu powstawania tych dóbr. Wynika z niej, że już w najwcześniejszym uchwytnym źródłowo okresie dobra położone w dolinie jednej rzeki i jej dopływów tworzyły wspólną ekumenę osadniczą, co było m.in. uwarunkowane ukształtowaniem tej części płaskowyżu podolskiego. Podmokłe i szerokie doliny rzeczne o łagodnych zboczach tworzyły korzystniejsze warunki dla osadnictwa niż strome i gęsto porośnięte lasami grzbiety. Te górne partie płaskowyżu początkowo pozostawały poza strefą osadnictwa. Właścicielami dóbr pomorzańskich była zamożna bojarska rodzina Kierdejów wywodząca się z Wołynia i Podola. Jej cztery linie (Świnkowie, Kierdejowie z Pomorzan – potomkowie Jana Hryćka, Szpikłoscy i Urmańscy) na dobre związały się z tym majątkiem aż do wygaśnięcia w dramatycznych okolicznościach na przełomie XV i XVI wieku dwóch pierwszych z nich, dziedziczących w Pomorzanach. Kierdejowie, sprawnie zarządzając dobrami, przekształcili je w XV wieku w nowoczesny i dobrze rozwinięty kompleks majątkowy. Dzięki kolonizacji wewnętrznej zagęścili osadnictwo i zaczęli w pełni wykorzystywać gospodarczo do tej pory niedostępne przestrzenie wewnątrz tych dóbr poprzez zagospodarowanie lasów porastających górne partie grzbietów, osuszenie części mokradeł, spiętrzenie rzek i potoków, tworząc łańcuchy stawów. Powiększyli też obszar dóbr pomorzańskich poprzez przejmowanie i zasiedlanie pustek osadniczych leżących na zewnątrz. Przykład ten znakomicie ilustruje charakterystyczny dla Rusi Czerwonej tego okresu proces linearyzacji granic własności ziemskiej poprzez zajmowanie pustek osadniczych i stopniowe zwężanie, a w konsekwencji likwidację granic strefowych między włościami. Powstała w tym czasie i rozwijana w kolejnych stuleciach struktura osadnicza miała wpływ na rozwój organizacji przestrzeni geograficznej i krajobrazu do czasów industrialnych, a jej ślady zachowały się po dziś dzień.

Současnou podobu metody lze jen obtížně hodnotit. Důvodem je skutečnost, že chybí informace pro posouzení naprosté většiny klíčových charakteristik psychodiagnostické metody. Nedozvíme se nic o validitě, o stabilitě měření v čase, o standardizačním vzorku. Uvedené míry reliability ve smyslu vnitřní konzistence pak nedosahují dostatečně uspokojivých hodnot pro individuální diagnostické účely. Metoda tedy nemůže být použita jako standardizovaný psychodiagnotický nástroj. V současném stavu je jediné myslitelné využití to pro výzkumné účely. A přestože je teoretickému zázemí AIST-R věnována značná pozornost (tvoří přibližně dvě třetiny celkového rozsahu manuálu, který má celkem 30 stran), i zde lze identifikovat určité nedostatky či bílá místa. Manuál kromě relativně obsáhlého vstupu do teoretického zázemí AIST-R představuje rovněž interpretační model NemaCode, který má procesu interpretace dodávat novou dynamiku a větší srozumitelnost či vzbudit zájem klienta o proces karierního vývoje (Mezera et al., 2005). Bohužel není řečeno, nakolik se tento systém promítá do systému interpretace v rámci AIST-R, resp. zda neslouží spíše pro zpestření či doplnění informací. Zároveň je nutné dodat, že Hollandova teorie není jednohlasně přijímána, což metoda nereflektuje. Někteří výzkumníci (Spokane, Meir, & Catalano, 2000) např. poukazují na skutečnost, že kongruence mezi pracovním prostředím a osobností sice souvisí s uspokojením z práce a s úspěchem, nicméně síla tohoto vztahu je slabá. A zároveň na základě existujícího výzkumu není možná kauzální interpretace tohoto vztahu, tedy že kongruence vede k pracovní spokojenosti a k úspěchu (Young, Tokar, & Subich, 1998). V neposlední řadě sám Holland přiznává, že jeho teorie ve své orientaci na jednotlivce pomíjí strukturní prvky typu vzdělávací instituce či pracovní trh (Holland, 1997). Navzdory jejich neoddiskutovatelnému vlivu na učiněné karierní volby. Stačí zde poukázat např. na vzdělanostní či profesní reprodukci společnosti (Katrňák, 2004). Absence kritiky je ale překvapivá i proto, že je v manuálu zmíněn jeden z představitelů postmoderních přístupů v karierním poradenství Vance Peavy, sám velmi kritický k expertním přístupům v karierním poradenství (Peavy, 2013). Tedy k přístupům, k nimž je s většími či s menšími výhradami právě Hollandovu teorii zařadit.

<p><span style="vertical-align: inherit;"><span style="vertical-align: inherit;">Jednou z dnešních pokročilých cest tepelné úpravy ocelí s vysokou pevností je proces Q &amp; P, který poskytuje vysokou pevnost v kombinaci s dobrou tažností. </span><span style="vertical-align: inherit;">Výsledná mikrostruktura je kombinací martenzitu a malých frakcí bainitu a zadrženého austenitu. </span><span style="vertical-align: inherit;">Zadržený austenit má podobu tenkých jehel, které přiléhají k martenzitovým lištám. </span><span style="vertical-align: inherit;">Použití tohoto způsobu v průmyslové praxi je komplikované potřebou udržení při rozdělovací teplotě, když se zadaný austenit stabilizuje migrací uhlíku z super-nasyceného martenzitu. </span><span style="vertical-align: inherit;">Inženýři proto hledají procesní cesty, při nichž přerušení chladicího procesu při určité teplotě a udržení při této teplotě nepředstavují technologické problémy. </span></span></p><span style="vertical-align: inherit;"><span style="vertical-align: inherit;">Jednou z dostupných možností je vytvrzování lisováním, které se často zabývá ošetřením částí těla vozidla. </span><span style="vertical-align: inherit;">Ocel 42SiCr, která je legována manganem, křemíkem a chrómem, byla Q &amp; P zpracována za použití experimentálních sekvencí s různými teplotami kalení a dělení. </span><span style="vertical-align: inherit;">Doba namáčení a teplota a rychlost chlazení byly shodné s parametry používanými v reálných procesech. </span><span style="vertical-align: inherit;">Správně zvolené parametry vedly k martensiticko-bainitickým mikrostrukturám s částí zadrženého austenitu, maximální pevností přibližně 2000 MPa a </span><span style="vertical-align: inherit;">protažením </span><span style="vertical-align: inherit;">A </span></span>_{<span style="vertical-align: inherit;"><span style="vertical-align: inherit;">20</span></span>}<span style="vertical-align: inherit;"><span style="vertical-align: inherit;"> více než 10%.</span></span>

The cultural pattern of an aging man in West Slavic literatures about rural themes — alife-annuity peasant as aliterary typeThe objective of the study is to analyse and describe aspecific type of aliterary character who is widely represented in West Slavic literatures created from the second half of the 19th century to the beginning of the Second World War. Then, aclear literary pattern became crystallised. It depicted an aging man in the so-called life annuity. According to the author, the register age of particular characters does not overlap with the advancement of the aging process or life skilfulness depicted in the literary works. However, it depends on transferring the farm, including one’s own life, to the successors. Functioning in the culture, the stereotype of aperson who has transferred their farm and life to the successors shows the debasement of old age, the treatment of the aging phenomenon as acatastrophe as well as the perception of old age as an undesirable state. The aging process occurs immediately and it is forced not only by time but also by the entirety of unhappiness related to the change of the social and living status. The works are connected neither by the historical moment nor by poetics. Theanalysis is therefore even more interesting because the “life­-annuity peasant” is presented in the same manner in nearly all of the analysed works.Kulturní šablona stárnoucího člověka vliteraturách západoslovanského areálu svesnickou tématikou — „sedlák na výminku” jako literární typPředmětem studia je analýza apopis specifického typu literárního hrdiny, který našel četné reprezentace vzápadoslovanských literaturách od 2. poloviny 19. století do začátku 2. světové války. Tehdy se vykrystalizovalo výrazné literární schéma zobrazující stárnoucího člověka na tzv. výminku. Podle autorky se skutečný věk jednotlivých postav neshoduje spokročilostí procesu stárnutí nebo sživotní kondicí vykreslenou vdílech, ale závisí právě na předání hospodářství, atím také svého života, do rukou nástupců. Stereotyp výměnkáře fungujícího vkultuře ukazuje sníženou hodnotu stáří, kdy se jev stárnutí považuje za katastrofu ataké vnímání stáří jako nežádoucí stavu. Proces stárnutí probíhá okamžitě, vynucuje si jej nejen čas, ale imnožství neštěstí spojeného se změnou společenského aživotního statusu. Díla nespojuje historický okamžik, ani poetika, ale právě tím je zajímavější to, že „sedlák na výminku” je představen ve všech analyzovaných dílech takřka stejně.

Moderní logistická praxe směřuje ke komplexnímu řešení problémů a plné integraci dodavatelských řetězců. Jednou z oblastí, ve které je třeba nalézt efektivní řešení je vytvoření skladové sítě. Nalezení vhodného modelu pro umisťování distribučních, respektive skladovacích center, který by kromě hlediska úspory nákladů či maximalizace zisku, zohledňoval také časové hledisko, může vést k získání konkurenční výhody. Aplikace takového modelu na podmínky současných trendů v oblasti logistiky poslední míle by pak mohla vést nejen k získání konkurenční výhody, ale také k získání většího podílu na trhu. Cílem tohoto článku je tedy prozkoumat možnosti využití stávajících metod a modelů, používaných pro vytvoření distribuční sítě, jako jsou metody statické, u kterých je možné sklady či střediska obsluhy rozmístit podle účelové funkce, a dle jejich povahy lze použít modely spojité, diskrétní či síťové. Dále jsou pak v článku zkoumány možnosti využití modelů dynamických, které jsou více zaměřeny na faktor času a mohly by tak být využity k alokaci skladů či distribučních center, mimo jiné, také v logistice poslední míle, neboť současným trendem je právě hledisko časové, kdy společnosti v současné době usilují o co největší zkrácení dodacích lhůt. Článek se věnuje možnostem využití lokačně-alokačních úloh, P-median modelu, Weberova modelu či pojetí problému umístění skladu jako nedimenzovaného problému umístění zařízení. Jako problematické se u výše zmíněných modelů ukazuje fakt, že tyto modely neberou v potaz zákazníky a přínos pro zákazníky. Je tedy třeba se zaměřit na nalezení takového modelu, který by bral v potaz určité prvky zákaznického servisu, jako je například snadná dostupnost produktů, frekvence dodávek či požadavky na čas dodání, a to nejen v případě logistiky poslední míle. Ze zkoumaných metod se jako nejlepší pro tyto účely jeví logistická metoda, popisovaná v češtině jako „Dům kvality“, jejímž účelem je zapracovat požadavky koncových zákazníků do finálního produktu společnosti, spolu s metodou známou jako „Analytický hierarchický proces“, jejímž cílem je rozklad složité nestrukturované situace na jednodušší komponenty, a „Analytický síťový proces“, což je jedna z obecnějších metod „Analytického hierarchického procesu, zaměřená na síťové rozhodovací problémy s cílem určit optimální místo pro umístění zařízení. Cílem tohoto článku je prozkoumat možnosti využití kombinace výše zmíněných modelů pro rozmístění skladů či distribučních center v logistice poslední míle.

Tehnološki razvoj, a utom i tehnološka revolucija u trajanju, inicirali su promene medijskog okruženja i njegovih karakteristika, te naših navika u konzumiranju i recepciji sadržaja – od prenosa i plasiranja informacija, preko čitanja vesti, gledanja TV programa, do slušanja muzike. Ovaj rad pokušaće da pruži osnovni uvid u promene koje je donela digitalizacija, fokusirajući se posebno na radio i njegovo preseljenje „iz vazduha“ na „mrežu“. Istražujući fenomene povezane s izlaskom radija iz analognih okvira, poput „podkasta“ (podcast), „klauda” (cloud) i „striminga“ (streaming) koji čine digitalnu infrastrukturu internet radija, rad stavlja akcenat na izmenjenu ulogu publike koja od „pasivnih recipijenata“, postaje mreža aktivnih „stvaralaca-potrošača“ (prosumers) odnosno stvaralaca-korisnika (produsers). U spletu društvenih odnosa i potrošačkih praksi izdvajaju se „novi amateri“, amalgami publike i fanova-kreatora koji danas imaju mogućnost da radio program, uz navedene alatke, „urade sami“ (DIY). Oni zamagljuju granice „tradicionalne” podele poslova između „stvaralaca“ i „potrošača“ radija, te odnose između profesionalaca – etabliranih „radijskih zvezda“ i početnika, izmičući okvirima kontrolisane proizvodnje i podstičući aktivan proces stvaranja kulture odozdo. Osim što će ponuditi analizu pomenutih fenomena, ovaj rad razmatraće i da li je konvergencijom radio izmenio svoje karakteristike i znakom „PLAY” na ekranu ukazao da može (ponovo) da počne.

Abstrakt: Studie uvádí do problematiky vývoje dětských pojetí ekonomických vztahů, konkrétně oběhu peněz v období primárního vzdělávání. Představuje teoretický rámec výzkumu dětských pojetí a předkládá dosavadní výzkumná zjištění. Cílem bylo ve vztahu k teoretickému rámci získat a interpretovat vlastní výzkumná data k dětským pojetím oběhu peněz a porovnat výsledky s podobně zaměřenými zahraničními výzkumy z posledních 30 let. Metoda – Data byla získána z polostrukturovaných rozhovorů zaměřených na dětská pojetí oběhu peněz. Transkripty rozhovorů byly kódovány a dětská pojetí následně kategorizována podle míry jejich komplexnosti a kompatibility dílčích myšlenek. Výsledky – V obou částech výzkumu dětská pojetí vykazují tendenci aplikovat na ekonomickou sféru vlastní sociální zkušenost. Oborově specifická pojetí odkazující k představě trhu práce nebo oběhu peněz ve společnosti byla vázána na zkušenost žáka s prací rodičů nebo na jiné konkrétní příklady více než na věk dotazovaných. Závěry – Elicitovaná pojetí trhu práce a oběhu peněz mohou přispět oborové didaktice společenských věd jako východisko pro proces konceptuální změny. Výsledky nabízejí varianty neúplných, chybných konceptů nebo ukazují na jejich absenci a dávají podněty pro iniciaci konceptuální změny ve výuce.

Vážení přátelé, příznivci Envigogiky, na přelomu roku znovu silně vnímáme, jak se všechno zrychluje. Pouze Envigogika v roce 2020 zpomalila. Na rozdíl od předchozích let jsme připravili pouze jedno číslo. Utěšujeme se, že tato pomalost je přednost, pokud je spojena s pečlivostí, a právě tou chceme přispívat do všeobecně se stupňujícího publikačního ruchu. Naším dlouhodobým cílem je udržet slow-publishing, takové trochu rukodělné nakládání s metodickými úvahami a názory našich autorů, jež nám laskavě svěřili. Zůstáváme jejich laskavými průvodci, ve vzájemné důvěře procházíme spolu s nimi procesem publikování, nastavujeme vztahy vstřícné pozornosti s recenzenty a všemi dalšími, kdo mají k textu co říci. Jsme malým (stále se zmenšujícím) ostrůvkem v moři hodnocení, uznaných výsledků, budování sfér vlivu – drobných vítězství a ztrát na bojišti moci, která se nyní rozpíná i do okruhu našich sdílených myšlenek a složitě dojednaných východisek vědeckého poznání. Hrozí, že je ovládne. My tuhle hru ale chceme hrát podle pravidel, která si (vědecká i ta obecně lidská) pravda zaslouží. Co je totiž pomalé: růst, zrání, vývoj druhů, ... Čtení jedné knihy od začátku do konce; proces učení, pokud má vést k vnitřní proměně. Láska a vztahy, které přinášejí trvalou hodnotu (i když trvalé samy o sobě nebývají). A taky psaní – to, které si složitě utváří vztah k popisované skutečnosti. Co je naproti tomu rychlé: krize, zánik, smrt, ... Úspěch, když závisí na oblibě a přízni davu. Zázračné vyléčení beze změny zvyklostí, zbohatnutí bez práce. Náhodné štěstí, výhra v hazardu. A co tvorba? Může rychle vzniknout i to, co potom přetrvá – bez přípravy, jen na základě okamžitého vnuknutí? My zde pokládáme vznik za pouhý vnější projev dlouhodobě běžících procesů: přemýšlení, dialogu, vzájemného kritického posuzování. Do těchto procesů se spolu s Envigogikou aktivně zapojujeme, což ostatně můžete i vy. Například se tentokrát nad textem Mikuláše Huby zamyslet, jak se za posledních 30 let vyvinula ochrana přírody na Slovensku, jakou roli v tom hráli jednotliví aktéři (a co na to řekla slovenská veřejnost), a k čemu to nakonec vedlo. Uvažovat spolu s Evou Pechočiakovou Svitačovou a Tomášem Pechočiakem o tom, jak může myšlení budoucích ekonomů formovat kromě jiného koncept ekogramotnosti. O tvorbě odborných textů dostupných online, a možnostech jejich využití ve vysokoškolské výuce vypovídá široce pojatá analýza kvality otevřených vzdělávacích zdrojů (prováděná na zdrojích Univerzity Karlovy); jsou zde představeny fungující wikisystémy využívané s větším či menším zájmem například lékaři, přírodovědci, nebo filosofy a knihovníky. Základem pro využití tématu odpovědné spotřeby ve vzdělávání na nižších stupních pak může být článek Udržitelná spotřeba a životní styl jako vzdělávací téma; představuje vzdělávací cíle, které by učitelé měli sledovat, pokud chtějí (spolu se svými žáky a studenty) působit na společenské změny dosažitelné v běžném životě každého z nás. Učitelům mohou sloužit i další texty z kategorie inspiračních – Plýtvání potravinami ve školních jídelnách autora Zdeňka Talácka, a dvě (stručné a podrobnější) rešerše Moniky Janákové: Krajina k ochutnání týkající se regionální kuchyně a léčitelství, či přehled současných metod zážitkové pedagogiky ve vzdělávání dospělých v zahraničí. Představme si nyní svět, kde všichni vsadí na rychlý úspěch a vzájemně se v této víře podporují. Sdílejí snadno dosažené výsledky, poskytují si navzájem adekvátní odměny. Ochota investovat do výjimečnosti či alespoň jinakosti všeobecně klesá, vždyť naopak zájem mnohých je mírou uznaného přínosu. Kvantita nahrazuje kvalitu a v nastalém shonu, snaze naplnit očekávání, uniká cosi podstatného. Mezery, které si uvědomuje stále méně lidí, se ovšem rychle plní náhražkami. Není už jasné, co nahrazují, a vlastně o to ani nejde. Všichni jsou zahlceni (předměty, informacemi), a kdesi nad hlavami klinkají rolničky, že to je konečně svět dostatku. Otevírá bezpočet nových možností – jen ne tu jedinou. Být sami sebou a hledat si svou vlastní cestu a vyjádření. Envigogika se pokouší tuto příležitost již 15 let přinášet. I proto nevstupujeme do běžných komerčních vztahů a za svou práci nepožadujeme žádnou odměnu. Na začátku jsme nastudovali pravidla, jak správně publikovat, a přijali etické závazky. Těmi se řídíme a jinak zůstáváme nezávislí – s jediným cílem, a tím je prošlapávat cestu tomu, co je nové. A co by se jinde třeba neuplatnilo. Až do toho spolu s námi nepůjdete, až cílem nebude samo sdělení, ale jen jeho impakt, pak tady pro vás už nebudeme. Už teď jsme ale vděčni za ty společně strávené roky, i za debatu, která se na našich stránkách postupně rozvinula. Co si přát do nového roku 2021? Zpočátku budeme šetřit energii, nabírat síly; víme, že to budeme potřebovat. Možná svět bude ještě zpomalený, může se ale najednou zrychlit ještě více – tak, aby dohonil všechny ztráty. Netušíme, ve kterém z těchto dvou případů bychom se mohli ztratit, a který naopak bude příležitostí k novému rozvoji. Možná to ale necháme na vás. V tomto případě můžete klidně hlasovat perem, vlastně klávesnicí. Psát, zůstávat v kontaktu, „on board“. Za všechny vaše podněty, výzvy, i nové texty budeme rádi – a dle svých sil se jim budeme (co nejlépe, a samozřejmě i co nejrychleji) věnovat. Už teď se na ně těšíme Jana a Jirka Dlouzí Za redakci Envigogiky