To see the other types of publications on this topic, follow the link: Programy pro základní školy.
Journal articles on the topic 'Programy pro základní školy'
Create a spot-on reference in APA, MLA, Chicago, Harvard, and other styles
Consult the top 41 journal articles for your research on the topic 'Programy pro základní školy.'
Next to every source in the list of references, there is an 'Add to bibliography' button. Press on it, and we will generate automatically the bibliographic reference to the chosen work in the citation style you need: APA, MLA, Harvard, Chicago, Vancouver, etc.
You can also download the full text of the academic publication as pdf and read online its abstract whenever available in the metadata.
Browse journal articles on a wide variety of disciplines and organise your bibliography correctly.
1
Sýkorová, Pavla. "Koncept Standardů společného základu ve Spojených státech amerických: výuka čtení v primárním vzdělávání." Pedagogická orientace 26, no. 1 (April 2, 2016): 117–34. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2016-1-117.
Full textAbstract:
Cílem tohoto článku, který se pohybuje na pomezí přehledové a teoretické studie, je představit čtenáři kurikulární dokument Standardy společného základu Spojených států amerických (Common core state standards). První část kapitoly přibližuje pojetí Standardů společného základu napříč celým školním vzděláváním. Další pasáže jsou věnovány analýze standardů pro vzdělávací oblast anglický jazyk se zaměřením na závěrečné výstupy jednotlivých ročníků koncipovaných pro výuku čtení, blíže prezentují standardy zacílené na čtvrtý ročník primární školy a nabízí komparativní pohled výuky čtení ve Standardech společného základu a v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání. Studie naznačuje rozdílnosti v závěrečných výstupech pro výuku čtení na základní škole, v nichž bylo např. zjištěno, že české kurikulum oproti americkému plně neakceptuje esteticko-výchovnou složku literatury.
2
Rusek, Martin. "Efekt zařazení chemie do kurikula středních odborných škol nechemického zaměření." Scientia in educatione 5, no. 2 (December 22, 2014): 13–29. http://dx.doi.org/10.14712/18047106.113.
Full textAbstract:
Příspěvek je zaměřen na efekt, který má zařazení chemie do rámcových vzdělávacích programů pro obory vzdělání středního odborného vzdělávání. Tento efekt je zjišťován jako rozdíl mezi postoji žáků k chemii po ukončení základní školní docházky a po ukončení středoškolské výuky chemie, tedy v prvním ročníku střední odborné školy nechemického zaměření. Zjištěné výsledky jsou propojeny s výsledky dříve provedených výzkumů v této oblasti. Z koncepčního hlediska je nutné podniknout potřebné kroky směrem ke zvýšení kvality výuky chemie na těchto školách, jelikož právě na nich studuje většina žáků středních škol tvořící následně všeobecné mínění společnosti.
3
Uličná, Klára. "To see or not to see: Profesní vidění budoucích učitelů anglického jazyka a budoucích učitelů pro 1. stupeň se specializací na anglický jazyk." Pedagogická orientace 27, no. 1 (April 15, 2017): 81–103. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2017-1-81.
Full textAbstract:
Cílem empirické studie je prozkoumat profesní vidění budoucích učitelů anglického jazyka. Pozornost je věnována především tomu, jakých doménově obecných i doménově specifických jevů si studenti učitelství všímají, ovšem sledována je také oblast uvažování založeného na vědění, tedy jak nad identifikovanými jevy přemýšlejí. Zaměřujeme se na rozdíl povahy vybraných aspektů profesního vidění mezi budoucími učiteli anglického jazyka pro 2. stupeň základní školy a střední školy a budoucími učiteli pro 1. stupeň se specializací na anglický jazyk. V první části textu vymezíme koncept profesního vidění v kontextu přípravného vzdělávání učitelů. Další část je věnována samotnému výzkumnému šetření, a to obsahové analýze nestrukturovaných reflexí studentů pořízených na základě sledování videozáznamu stejné výuky anglického jazyka na základní škole. Výsledky studie naznačují, že mezi studenty učitelství anglického jazyka pro 2. stupeň základní školy a střední školy (AJ2) a budoucími učiteli pro 1. stupeň se specializací na anglický jazyk (AJ1) je statisticky signifikantní rozdíl ve všímání si kategorie žák. Tato kategorie je následně podrobena hlubší analýze s cílem odhalit, v jakých aspektech se obě zkoumané skupiny studentů liší. Ukazuje se, že se tak děje především ve věnování pozornosti oborovým a oborovědidaktickým aspektům výuky (AJ2) a klimatu třídy (AJ1) a v uvažování nad viděným prostřednictvím hodnocení (AJ1) a interpretace (AJ2).
4
Simonová, Jaroslava. "Charakteristiky dobré základní školy z pohledu rodičů." Pedagogická orientace 27, no. 1 (April 15, 2017): 136–59. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2017-1-136.
Full textAbstract:
Přes poměrně velké množství prací, které se v mezinárodním kontextu věnovaly zkoumání rodičovských preferencí, neexistuje univerzální shoda na tom, co je pro rodiče při výběru školy nejdůležitější. Obvykle si rodiče cení výsledků vzdělávání, socioekonomického složení žáků, možnosti komunikace a zapojení do života školy nebo tříd s menším počtem žáků, sdílených hodnot a stylu výuky. Cílem stati je popsat charakteristiky dobré školy z pohledu českých rodičů s využitím dat získaných v longitudinálním šetření CLoSE od reprezentativního vzorku 2008 rodičů dětí v předškolním věku, a to pomocí obsahové analýzy a deskriptivních statistik, a porovnat informace zjištěné metodou otevřeného a uzavřeného dotazování. Rodiče očekávají, že škola bude poskytovat jim a jejich dětem individualizovaný přístup orientovaný nejenom na dobré vzdělávací výsledky, ale především na co nejlepší kvalitu života, a umožní jim podílet se na utváření podoby školního vzdělávání svých dětí.
5
Boháč, Artur, and Zuzana Jelínková. "Terénní výuka zeměpisu pro základní školy: realizace na Ještědu." ACC Journal 24, no. 3 (December 31, 2018): 16–31. http://dx.doi.org/10.15240/tul/004/2018-3-002.
Full text
6
Dvořák, Dominik, Karel Starý, and Petr Urbánek. "Malá škola po pěti letech: proměny školy v době reformy." Pedagogická orientace 25, no. 1 (February 28, 2015): 9–31. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2015-1-9.
Full textAbstract:
Již více výzkumů konstatovalo, že kurikulární reforma českého školství nedosáhla očekávaných cílů, o příčině však nepanuje shoda. V našem příspěvku popisujeme mechanismus problematické implementace reformy v jedné základní škole a vliv různých aktérů a úrovní systému na školu. Nejprve je představena metoda analýzy kongruence jako nástroj pro propojování dat a teoretického rámce v případové studii. Následně jsou načrtnuty dvě různé teorie změny. Empirická část příspěvku popisuje proces změny školy v průběhu více než pěti let. Důraz je kladen na interakci mezi vnitřními vývojovými procesy ve škole a vnějšími vlivy přicházejícími z vyšších úrovní vzdělávacího systému. Metodou kvalitativní případové studie byla longitudinálně sledována základní škola, která se na počátku výzkumu nacházela v kritické situaci. Analyzovanými daty jsou především rozhovory s vedením, učiteli a žáky, školy, pozorování vyučovacích hodin a dokumenty školy. Škola ve sledovaném období projevila značnou vnitřní kapacitu ke změně, avšak současně vykazuje velkou skepsi k národní reformě a implementuje ji pouze formálně. Vize rozvoje školy je formulována velmi odlišně od diskurzu reformy. Pro vysvětlení dosavadní implementace reformy se teoretické rámce, jež předpokládají složitou síť aktérů a zájmů určujících výsledek reformy, jeví vhodnější než názory, které vidí hlavní problém v učitelích.
7
Vácha, Zbyněk. "Didaktické využití školních zahrad v České republice na primárním stupni základních škol." Scientia in educatione 6, no. 1 (July 1, 2015): 80–90. http://dx.doi.org/10.14712/18047106.143.
Full textAbstract:
Hlavním cílem výzkumu bylo zmapovat aktuální stav využívání školních zahrad ve výuce na primárním stupni základních škol v České republice, determinovat potenciální možnosti začlenění školních zahrad do výuky v budoucnosti, a potvrdit hypotézu, že školní zahrada poskytuje vhodný výukový prostor pro výuku na primárním stupni základních škol a zároveň nabízí dostatek příležitostí pro aplikaci badatelsky orientovaných prvků.Na výzkumu participovalo 119 učitelů ze 119 základních škol a 44 studentek Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích studujících obor učitelství pro 1. stupeň základních škol. Data byla získávána dotazníkovým šetřením a analýzou školních vzdělávacích programů. Z výsledku výzkumu vyplývá, že školní zahrady jsou ve výuce na prvním stupni základních škol využívány v rámci všech definovaných vzdělávacích oblastí a jsou postupnětransformovány, z čistě pěstitelských, na prostory, které umožňuji učitelům do výuky zařadit praktické aktivity v nejrůznějších disciplínách. Představují tak vhodné prostředí pro aplikaci prvků badatelsky orientovaného vyučování.
8
Pavlátová, Věra, and Roman Kroufek. "Pohled učitelů na obtížnost vybraných environmentálních pojmů v učebnicích pro základní školy." Scientia in educatione 9, no. 2 (December 31, 2018): 57–79. http://dx.doi.org/10.14712/18047106.1012.
Full textAbstract:
Článek se zaměřuje na identifikaci environmentálních fenoménů (pojmů), které mohou představovat problém při začleňování do vědomostních struktur žáků základní školy. Na základě přítomnosti těchto fenoménů v kurikulárních dokumentech, zejména v učebnicích, většiny ročníků základní školy jich bylo vybráno dle předem stanovených kritérií rovných dvacet. Fenomény spadají do oblasti EV vzdělávání; objevují se v kurikulu 1. i 2. stupně ZŠ; byly konzultovány s metodiky a pedagogy; patří buď mezi klíčové fenomény EV vzdělávání, nebo u nich lze předvídat potíže v pochopení; lze mezi nimi najít souvislosti. Prezentujeme pohled začínajících i zkušených učitelů (N = 60) obou stupňů ZŠ na tyto fenomény, a to z hlediska jejich obtížnosti pro žáky a z hlediska vzniku případných miskoncepcí. Respondenti se ke každému fenoménu vyjadřovali na pětistupňové Likertově škále a také případně slovně. Pro srovnání učitelů prvního a druhého stupně byl u každého sečten počet bodů udělených jednotlivým fenoménům, výsledný součet charakterizoval konstrukt „vnímání obtížnosti fenoménů tím kterým učitelem. Reliabilita výzkumného nástroje byla dostačující (α = 0,89). Byl prokázán slabý vliv délky praxe učitelů na sledovaný konstrukt (r = 0,32, p < 0,001). Rozdíl ve vnímání sledovaných fenoménů mezi učiteli prvního a druhého stupně se prokázat nepodařilo (p = 0,19). Výsledná analýza pak rozděluje fenomény na snadno pochopitelné, průměrně pochopitelné, a obtížně pochopitelné a srovnává výsledky s jinými výzkumy. Jsou diskutovány možné důvody pro výběr těchto fenoménů pedagogy a naznačeny další směry výzkumu řešené problematiky.
9
Samková, Libuše. "Didaktické znalosti obsahu budoucích učitelů 1. stupně základní školy před studiem didaktiky matematiky." Scientia in educatione 7, no. 2 (December 31, 2016): 71–99. http://dx.doi.org/10.14712/18047106.254.
Full textAbstract:
Předkládaná studie se věnuje problematice zkoumání didaktických znalostí obsahu v matematice v kontextu vzdělávání budoucích učitelů 1. stupně ZŠ. Jako nástroj pro zkoumání těchto znalostí představuje výukovou pomůcku Concept Cartoons. První část příspěvku uvádí přehled souvisejícího výzkumu, v druhé části popisujeme kvalitativní výzkum s přípravnou studií. Přípravná studie byla zaměřena na způsob použití Concept Cartoons jako nástroje pro zkoumání didaktických znalostí obsahu, vlastní výzkum byl zaměřen na zkoumání didaktických znalostí obsahu u budoucích učitelů 1. stupně ZŠ. Účastníky výzkumu byli studenti druhého ročníku pětiletého magisterského oboru Učitelství pro 1. stupeň ZŠ, kteří ještě nenavštěvovali univerzitní kurz didaktiky matematiky. Zájem byl soustředěn na znalosti v oblasti číselných oborů. Výsledky šetření potvrdily, že neformální základy didaktických znalostí obsahu mohou někteří budoucí učitelé úspěšně získávat z vlastních zkušeností v roli žáka/studenta na základní škole, střední škole a během nedidaktických univerzitních kurzů. Analýza dat odhalila několik respondentů s dobrou znalostí učebních úloh a žákových miskoncepcí. Zároveň jsme však objevili i respondenty, kteří nejsou schopni rozlišovat mezi identifikací, příčinou a nápravou chyby a kteří mají o možném uvažování žáků nerealistické mylné představy. Obecné výsledky šetření jsou ve studii doloženy konkrétními datovými úryvky.
10
Vítečková, Miluše, Miroslav Procházka, and Marie Najmonová. "Vnímání jinakosti dětmi na prvním stupni základních škol." Pedagogická orientace 28, no. 2 (August 15, 2018): 290–305. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2018-2-290.
Full textAbstract:
Cílem článku je představit vnímání jinakosti dětmi na 1. stupni základní školy na základě využití podnětů z práce s příběhem v hodině českého jazyka. Příspěvek lze také vnímat jako podklad pro výukovou praxi a jako příklad toho, jak pracovat s tématy jinakosti a odlišnosti na 1. stupni základní školy. Text obsahuje výsledky výzkumného šetření realizovaného ve 12 třídách 1. stupně základních škol (3.–5. třídy). Jde o analýzu videozáznamů 12 vyučovacích hodin, verbálních projevů žáků, jejich transkriptů, a to v průběhu celé vyučovací jednotky, v níž děti pod vedením učitelky pracují s uceleným didaktickým materiálem. Dětem jsou kladeny otázky týkající se jejich nazírání na odlišnost, a to v kontextu obsahu příběhu. Text podstatou svého příběhu dává prostor pro vyjádření pocitů spojených s odlišností, vytváří podněty pro argumentaci postojů orientovaných k chování se v situaci nepřijetí okolím. Výzkumné šetření se zaměřuje na tyto otázky: jak žáci 1. stupně vnímají odlišnost, jakou mají subjektivní zkušenost s odlišností, jaké jsou jejich návrhy řešení situace v případě nepřijetí okolím, jaký je jejich pohled na druhé nepřijímající odlišnost. Vzhledem k tomu, že jde při práci s konkrétním textem i o čtení s předvídáním, je dalším analyzovaným tématem navrhované dokončení příběhu. Z výsledků výzkumného šetření vyplynulo, že žáci na 1. stupni přijímají odlišnost bez větších problémů, spíše se hůře vyrovnávají s nespravedlností. V situacích, kdy se sami setkávají s nepřijetím, výzkum naznačuje, že i přes prožívané obtíže v kolektivu žáci preferují setrvání v prostředí, které znají.
11
Rendl, M., and N. Vondrová. "Kritická místa v matematice u českých žáků na základě výsledků šetření TIMSS 2007." Pedagogická orientace 24, no. 1 (February 28, 2014): 22–57. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2014-1-22.
Full textAbstract:
Cílem empirické studie je popsat kritická místa matematiky základní školy, jak je lze vysledovat z výsledků našich žáků 8. ročníků v TIMSS 2007, a identifikovat pravděpodobné příčiny jejich obtížnosti. V první části je stručně uveden kontext výzkumu – mezinárodní srovnávací výzkumy v matematice a možnosti sekundární analýzy jejich dat. Ve druhé části podrobně popisujeme metodologii výzkumu. Analyzovali jsme data z tzv. almanachů TIMSS (výsledky našich žáků na úrovni konkrétních úloh a odpovědi učitelských dotazníků). K interpretaci možných příčin jsme používali také kurikulární dokumenty a analýzu zřejmě nejpoužívanější řady učebnic matematiky pro základní školy. Stanovili jsme kritérium, podle něhož je možné rozhodnout, zda je výkon našich žáků u dané úlohy pod jejich standardem, přičemž jsme vycházeli z porovnání jejich průměrné úspěšnosti s průměrnou úspěšností mezinárodního souboru. Tak byly identifikovány tzv. slabé a velmi slabé úlohy. Ty byly rozděleny do tří oblastí, které tedy můžeme považovat za místa, která jsou v matematice pro české žáky kritická: Algebra (s podoblastmi Funkce, Substituce, Rovnice a nerovnice, Výrazy), Posloupnosti, Obrazce a tělesa. U každé z těchto oblastí jsou prezentovány slabé a velmi slabé úlohy spolu s nástinem povahy obtíží, které při jejich řešení čeští žáci zřejmě měli, a jejich možných příčin. Ukazuje se, že je nutné získat ještě hlubší vhled do problematiky pomocí klinických rozhovorů přímo se žáky. To bude předmětem dalších článků.
12
Nováková, Eva. "Němčina v politice a diplomacii na Vysoké škole ekonomické." CASALC Review 9, no. 2 (December 20, 2019): 74. http://dx.doi.org/10.5817/casalc2019-2-6.
Full textAbstract:
Článek seznamuje s výukou odborné němčiny zaměřené na oblast politiky a diplomacie na Vysoké škole ekonomické v Praze. Úvodem je představen systém jazykové výuky na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE, bakalářský studijní program Mezinárodní studia – diplomacie a dva kurzy odborného jazyka určené pro tento program Němčina v mezinárodních studiích 1 a 2. Podstatnou část příspěvku tvoří prezentace základního učebního materiálu Politik und Diplomatie auf Deutsch, který byl pro tyto kurzy vytvořen, a především různých metodických postupů při práci s ním. Uvedené jsou také doplňkové formy výuky – práce s politickými aktualitami, televizními zprávami a autentickými mediálními texty – včetně opakování gramatiky a forem testování. Závěrem se konstatuje, že v kurzech určených pro studenty bakalářského programu Mezinárodní studia – diplomacie lze také v němčině jako druhém cizím jazyce pracovat s odborným jazykem na pokročilé úrovni a vhodnými strategiemi motivovat studenty k jeho osvojování a upevňování.
13
Dvořák, Dominik, Petr Urbánek, and Karel Starý. "High autonomy and low accountability: Case study of five Czech schools." Pedagogická orientace 24, no. 6 (November 24, 2014): 919–40. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2014-6-919.
Full textAbstract:
Článek upozorňuje na efekty vysoké úrovně autonomie při současné nízké odpovědnosti za výsledky v případě českých základních škol. Jsou načrtnuty základní principy akontability jako klíčového pojmu současné vzdělávací politiky a stručně je popsán použitý výzkumný plán. Pak jsou představena data ilustrující efekty volby školy, autonomie školy v oblasti alokace zdrojů a kurikulární decentralizace. V diskusi je mj. zmíněn problém časové škály pro hodnocení efektů reformy a otevřena otázka potřeby nového přístupu k autonomii a akontabilitě škol. Po dobu více než pěti let sledujeme za použití převážně kvalitativních longitudinálních postupů vývoj pěti českých plně organizovaných základních škol. Výsledky naznačují, že některé efekty, považované za negativní a připisované plošnému testování a na něj navázaným politikám, lze překvapivě pozorovat ve zkoumaných školách, ačkoli v český vzdělávací systém řadu prvků akontability nezavedl. Současná bohatá literatura o rizicích spojených s plošným testováním by si zasloužila doplnění o studie rizik a negativních efektů projevujících se tam, kde výsledky žáků nejsou systematicky sledovány a využívány.
14
Durna, Radek, Hana Svobodová, and Adam Koníček. "Analýza progrese učebních úloh vztahujícich se k terénni výuce v českých učebnicích zeměpisu pro základní školy." Geografická revue 13, no. 2 (February 12, 2018): 29–39. http://dx.doi.org/10.24040/gr.2017.13.2.29-39.
Full text
15
Slowík, Josef. "Co je rozmanité a co je společné v inkluzivní škole z hlediska Ukazatele inkluze." Pedagogická orientace 28, no. 2 (August 15, 2018): 213–34. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2018-2-213.
Full textAbstract:
Studie analyzuje na základě parametrů tzv. Ukazatele inkluze základní charakteristiky inkluzivního vzdělávání související s přístupem k odlišnosti (resp. rozmanitosti). V první části je představeno paradigma inkluzivní edukace a to, jak se inkluze vztahuje k tématu „společného“ a „rozdílného“. Typická proinkluzivní otevřenost ke vstřícnému akceptování různosti a jinakosti je postavena do souvislostí se spojujícími a stmelujícími prvky, které symbolizují společné hodnoty, z nichž edukační proces v inkluzivní škole vychází. Další část je pak věnována tematické analýze Ukazatele inkluze (ve verzi jeho českého překladu; viz Booth & Ainscow, 2007) jako základního materiálu, který nejčastěji slouží pro vymezování norem školní inkluzivní edukace a jejich evaluaci. Na základě analýzy parametrů všech inkluzivních oblastí a jejich evaluačních měřítek byla identifikována čtyři zásadní témata odrážející přístup inkluzivní školy k odlišnostem: akceptace (ve smyslu vzájemného přijetí, tolerance apod.), dostupnost (jako bezbariérovost prostor, ale také psychosociální bezbariérovost v rámci školy i vzhledem k okolí komunitě nebo dostupnost zdrojů), podpora (v samotném edukačním procesu, ale třeba i v adaptaci žáků) a antidiskriminace (nejenom formální, ale jako široce pojatá důsledná rovnocennost).
16
Dvořák, Dominik. "Důraz školy na akademický úspěch: TIMSS 2011 jako sonda do reformy v České republice." Pedagogická orientace 25, no. 4 (September 14, 2015): 583–604. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2015-4-583.
Full textAbstract:
V šetření TIMSS 2011 se objevil index nazvaný „důraz školy na studijní úspěch“ (SEAS). Cílem článku je osvětlit skutečnost, že české školy vykazují poměrně nápadné hodnoty tohoto indexu. Dále pomocí SEAS analyzuje vztah mezi postoji českých škol k reformě a znalostmi a dovednostmi jejich žáků. Teoretický úvod popisuje konstrukt akademický optimismus a index SEAS zavedený v šetření TIMSS. Následně je provedena explorativní sekundární analýza dat o úrovni složek SEAS v případě českých škol se zaměřením na nápadné odchylky hodnot. Práce vychází z výsledků žáků čtvrtých ročníků v matematickém testu TIMSS 2011 a z odpovídajících učitelských a ředitelských dotazníků. Pro analýzu vztahů v datech jsou použity základní prostředky popisné a inferenční statistiky. Zjištění ukazují na disproporčně nízkou důvěru ředitelů ve snahu žáků ve škole dobře prospívat, která je společná regionálnímu klastru zemí. Dále analýza přinesla nečekaná zjištění o vztahu mezi postoji ředitelů a učitelů ke kurikulární reformě a výsledky jejich žáků v matematice. Z literatury známá i naše původní zjištění o komponentách indexu SEAS v podmínkách českých škol přinášejí zajímavé pohledy mj. na vnímání reformních procesů v českých školách a doplňují tak literaturu o implementaci, resp. recepci reformy.
17
ČÁSTKOVÁ, Pavlína, Jiří KROPÁČ, and Jitka PLISCHKE. "CONTRIBUTION OF THE INFORMAL AND NON-FORMAL EDUCATION OF BASIC SCHOOL PUPILS." Journal of Technology and Information 8, no. 2 (October 27, 2016): 53–66. http://dx.doi.org/10.5507/jtie.2016.010.
Full text
18
Tannenbergová, Petra. "History Textbooks for the 7th Grade of Primary School and Their Didactic Background Level." e-Pedagogium 10, no. 4 (August 1, 2010): 93–104. http://dx.doi.org/10.5507/epd.2010.059.
Full text
19
Kostková, K. "K rozvoji interkulturní komunikační kompetence studentů učitelství anglického jazyka." Pedagogická orientace 23, no. 1 (February 28, 2013): 72–91. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2013-1-72.
Full textAbstract:
Cílem studie je představit výzkumné šetření v oblasti hodnocení rozvoje interkulturní komunikační kompetence (dále ICC1) u studentů učitelství anglického jazyka pro základní školy v rámci studijního předmětu Intercultural Communicative Competence. Fenomén interkulturality klade nové nároky nejen na pedagogickou praxi, ale i výzkum. Zaměřujeme se tedy na tematiku interkulturní výchovy a vzdělávání s klíčovým cílem rozvoje ICC. Předpokladem pro výzkumné uchopení problematiky je konceptualizace konstruktu ICC a jeho následná didaktizace, tj. rozvoj a hodnocení. V rámci realizovaného výzkumného šetření jsme využili kvantitativního i kvalitativního přístupu ke sběru i analýze dat; jako techniky sběru dat byl využit dotazník YOGA Form a ohniskové skupiny, jejichž transkripty byly podrobeny obsahové analýze. Výzkumný soubor tvořilo 17 studentů učitelství anglického jazyka (15 žen a 2 muži; průměrný věk: 24 let). Cílem výzkumného šetření bylo odhalit, zda u studentů na základě absolvování studijního předmětu Intercultural Communicative Competence došlo k rozvoji jednotlivých dimenzí ICC a pokud ano, tak jakých dimenzí a v jaké míře. Výsledky výzkumu potvrdily, že u studentů došlo k rozvoji všech dimenzí ICC, avšak v různé míře. Signifikantní rozvoj byl zaznamenán v oblasti dimenzí znalostí a dovedností. V rámci dimenze povědomí a postojové pak došlo k iniciaci rozvojových tendencí, což s ohledem na obtížnost jejich didaktizace hodnotíme kladně, jelikož i podpora rozvoje reflektivního potenciálu studentů ve vztahu k rozvoji ICC (i iniciaci toho rozvoje) hraje důležitou roli. Na základě výsledků výzkumu diskutujeme možné implikace těchto výstupů, tj. zejména rozvoj dimenze znalostní a dovednostní, pro teorii i praxi.
20
Mareš, Jiří. "Školní psycholog jako výzkumník: zamyšlení nad možnostmi." Pedagogická orientace 26, no. 1 (April 2, 2016): 5–23. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2016-1-5.
Full textAbstract:
Přehledová studie v první části konstatuje, že školní psychologové na celém světě mají v náplni práce nejen poskytovat psychologické služby žákům, učitelům a rodičům, ale také se aktivně zapojovat do výzkumu. Druhá část předkládá novou typologii školních psychologů: (1) ti, co působí na vysokých školách; (2) ti, co současně působí jak na vysoké škole, tak v terénu; (3) ti, co se připravují na dráhu školního psychologa jak na vysoké škole, tak v terénu; (4) ti, co působí jen v terénu. Třetí část studie upozorňuje, že zrušením rezortního ústavu, který se zabýval školním poradenstvím, se zredukovala výzkumná základna školní psychologie. Izolované snahy učitelů na katedrách psychologie českých vysokých škol nemohou tento deficit nahradit. Čtvrtá část se věnuje zájemcům, kteří se teprve připravují na profesi školního psychologa. Jejich pregraduální nebo postgraduální příprava končí mj. obhajobou kvalifikační práce. Studie porovnává témata obhájených kvalifikačních prací v ČR s tématy v USA a upozorňuje na témata, která jsou u nás opomíjena. Pátá část si všímá školních psychologů, kteří již působí na základních a středních školách. S oporou o koncepci S. Štecha uvádí čtyři základní typy výzkumných činností, které mohou školní psychologové ve škole realizovat. Závěr studie zní: školní psychologie u nás vstupuje do nové vývojové etapy, v níž je třeba posílit roli školního psychologa jako badatele školy. Bude to výhodné jak pro obor samotný, tak pro české školství.
21
Janštová, Vanda, and Martin Jáč. "Výuka molekulární biologie na gymnáziích: analýza současného stavu a možnosti její podpory." Scientia in educatione 6, no. 1 (July 1, 2015): 14–39. http://dx.doi.org/10.14712/18047106.145.
Full textAbstract:
Molekulární biologie je rychle se rozvíjející vědní obor a s jejími metodami se setkáváme i v každodenním životě. Proto je důležité, aby byla zastoupena ve výuce biologie na gymnáziích. Jedním z cílů studie bylo analyzovat rozložení vzdělávacího obsahu molekulární biologie na úrovni gymnaziálních školních vzdělávacích programů (ŠVP) do jednotlivých ročníků a zjistit, která molekulárně biologická témata jsou v ŠVP zastoupena a jak často. Dalším cílem bylo otestovat srozumitelnost a atraktivitu pokročilých molekulárně biologických laboratorních cvičení určených pro žáky střední školy. ŠVP celkem 160 gymnázií ze všech krajů ČR byly hodnoceny z hlediska zařazení deseti tematických kategorií výukového obsahu molekulární biologie ve vyučovacích předmětech biologie, chemie a volitelných biologických a chemických seminářích. Data byla analyzována shlukovou analýzou a následným Ï2 testem nezávislosti. V letech 2011–2013 byly realizovány čtyři různé typy praktických cvičení z molekulární biologie, kterých se zúčastnilo 466 žáků středních škol. Cvičení probíhala buď na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, nebo na středních školách, vedl je vysokoškolský lektor nebo středoškolský učitel. Po ukončení cvičení žáci vyplnili reflektivní dotazník, ve kterém laboratorní cvičení zhodnotili. Získaná data byla zpracována pomocí analýzy rozptylu. Výsledky ukazují, že molekulárně biologická témata jsou do výuky na gymnáziích zařazena převážně izolovaně v posledním ročníku povinné výuky biologie či chemie. Řada témat je v rámci povinné výuky opomíjena, případně je zařazena pouze v povinně volitelných seminářích. Realizovaná molekulárně biologická cvičení byla žáky celkově hodnocena velmi kladně. Byly zjištěny rozdíly hodnocení cvičení v závislosti na typu cvičení, na vyučujícím a místě průběhu laboratorního cvičení. Na základě výsledků je možné doporučit více provázat učivo molekulární biologie a ostatních biologických oborů a zařazovat pokročilá laboratorní cvičení do výuky.
22
Rokos, Lukáš, and Jana Lišková. "Kvalita vrstevnické zpětné vazby při badatelské úloze z biologie člověka v hodinách přírodopisu." Pedagogická orientace 29, no. 1 (April 30, 2019): 43–72. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2019-1-43.
Full textAbstract:
Příspěvek sleduje kvalitu vrstevnické zpětné vazby, kterou poskytli žáci svým spolužákům při řešení badatelské úlohy z biologie člověka. Cílem studie bylo porovnat hodnocení žáků, učitele a výzkumníka a také posoudit obsahovou stránku poskytnuté zpětné vazby, její propracovanost či emoční zatížení. Do studie se zapojilo 15 žáků ze základní školy a 30 žáků z odpovídajícího ročníku víceletého gymnázia. Žáci vyplňovali protokol, který poté jejich spolužáci hodnotili a poskytovali jim písemnou zpětnou vazbu. Pro analýzu poskytnuté zpětné vazby byl použit kódovací nástroj, s jehož pomocí se ukázalo, že ve většině případů žáci poskytli svým spolužákům zpětnou vazbu, v níž se snažili poradit, jak vylepšit jejich dosavadní práci. Problémem je ale nízká zkušenost žáků s badatelskými úlohami, která má vliv i na schopnost poskytnout zpětnou vazbu. Malá zkušenost žáků s tímto typem úloh vede v některých krocích bádání k nejistotě při formulování rad, jak vylepšit původní protokol, zejména ve vztahu k hodnocení návrhu provedení pokusu. Zároveň mají žáci problém s použitím popisného jazyka, neboť nedokáží své myšlenky a návrhy formulovat, což může vést až k neposkytnutí adekvátního písemného komentáře. Bylo zjištěno, že efektivním krokem byla diskuze žáků nad formulací zpětné vazby ve skupině, čímž došlo k vyjasnění správného řešení a žáci zároveň prokázali schopnost pracovat s vlastní chybou.
23
Havlíčková, Radka. "Vliv atraktivity kontextu matematické slovní úlohy na řešitelský proces." Scientia in educatione 11, no. 1 (June 30, 2020): 2–21. http://dx.doi.org/10.14712/18047106.1715.
Full textAbstract:
Výzkumy zabývající se řešením matematických slovních úloh poukazují na to, že rozdíly v úspěšnosti nejsou dány pouze rozdílnou úrovní kognitivních schopností žáků, ale že svou roli sehrává také motivace. V této studii jsme se proto zaměřili na kontext, jakožto nematematickou složku slovní úlohy, a zjišťovali jeho vliv na úspěšnost žáků při jejím řešení. Sledovaným aspektem kontextu byla jeho potenciální atraktivita – zjišťovali jsme, zda žáci budou úspěšnější v řešení slovních úloh s prvky pohádky, science fiction a humoru než v úlohách se stejnou strukturou, ale s neutrálním kontextem. Žáky 5. a 6. ročníku základní školy (n5 = 623, n6 = 291) jsme rozdělili do dvou výkonově srovnatelných skupin a každé z nich předložili jednu z variant – atraktivní nebo neutrální. Pro vyhodnocení výsledků kvantitativního šetření jsme použili Item Response Theory, která nám umožnila sledovat obtížnost úlohy v závislosti na latentní schopnosti jednotlivých žáků a poskytla informaci o diskriminačních vlastnostech úloh. Kromě úspěšnosti jsme v rámci kvalitativního šetření zjišťovali také rozdíly v oblasti řešitelských strategií a chyb. Ukázalo se, že atraktivní kontexty mohouza určitých podmínek vést ke zvýšení snahy žáků o jejich vyřešení a v některých případech i k mírnému zvýšení úspěšnosti řešení. Studie také ukázala, že při variování kontextů úloh je obtížné zachovat ostatní parametry úlohy beze změn, které by se odrážely v náročnosti situačního modelu úlohy, a upozornila na určitou nekonzistenci výsledků některých výzkumů.
24
Ješina, Ondřej, Ludmila Miklánková, Tomáš Vyhlídal, and Martin Kudláček. "Increasing Competencies of teachers of primary school for inclusion of pupilS with special educational needs into school physical education." e-Pedagogium 13, no. 3 (June 1, 2013): 38–52. http://dx.doi.org/10.5507/epd.2013.031.
Full text
25
Kroufek, Roman, Martin Jáč, Vanda Janštová, Martina Pražáková, and Kateřina Čiháková. "Výzkum v didaktice biologie, geologie a environmentální výchovy v České republice v letech 2008-2018." Scientia in educatione 11, no. 1 (May 12, 2020): 43–58. http://dx.doi.org/10.14712/18047106.1604.
Full textAbstract:
Primárním cílem studie je popsat trendy v českém výzkumu v didaktice biologie, geologie a environmentální výchovy v období mezi lety 2008–2018. Sekundárním poté komparace těchto trendů se zjištěními učiněnými zahraničními autory při rozboru národních i mezinárodních výzkumů v oblasti didaktik přírodních věd, zejména biologie. Pro naplnění tohoto cíle byla provedena obsahová analýza 148 textů daného zaměření vydaných v časopisech se standardním recenzním řízením. Nejvíce příspěvků bylo publikováno v časopisech Envigogika a Scientia in educatione, které se přímo soustředí na environmentální výchovu, resp. didaktiku přírodních věd. V analyzovaných textech převažovaly výzkumy s kvantitativním designem, respondenty byli nejčastěji žáci druhého stupně základních škol. Teoretické studie jsou v českém prostředí zastoupeny málo, stejně jako studie věnované kurikulu. Výzkumné statě byly relativně často věnovány evaluaci, případně badatelsky orientované výuce. Dobrou zprávou pro didaktiku biologie a environmentální výchovy je kromě tradice oborových konferencí a existence dvou oborově didakticky zaměřených doktorských studijních programů i to, že zaměřením výzkumů nevybočuje z mezinárodních trendů.
26
Jaroš, Filip, and Adéla Šrůtková. "Evoluční etika Franse de Waala a její filozofické reflexe." FILOSOFIE DNES 9, no. 1 (September 28, 2017): 52–70. http://dx.doi.org/10.26806/fd.v9i1.231.
Full textAbstract:
Článek představuje teorii původu lidské morálky od Franse de Waala a zhodnocuje přínos filozofických komentářů od Christine M. Korsgaardové a Mary Midgleyové z hlediska oboru evoluční etiky. Základní struktura de Waalova přístupu je v souladu se sentimentalistickou teorií morálky, která určuje soucítění jako bazální morální cit. V interpretaci vlivné neodarwinistické genocentrické školy dále hraje zásadní roli altruismus. Stoupenci tohoto směru (R. Dawkins, G. C. Williams) nicméně obhajují rozdělení krutého světa přírody a etického světa lidské kultury; distinkce byla Fransem de Waalem nazvána „teorií pozlátka“, neboť vyvolává obraz tenké vrstvy morálky nanesené na sobecké jádro lidské biologické přirozenosti. C. M. Korsgaardová využívá kantovskou etiku, aby ukázala, že zvířata nemohou být počítána za morální, neboť postrádají schopnost normativní autonomie. M. Midgleyová oponuje jak neodarwinistickému, tak kantovskému rozvrhu etiky a ukazuje, že soucítění patří k přirozenosti společensky žijících druhů a že reflektivní uvažování se vztahuje pouze k nejvyššímu patru evoluce morálky. Pozice M. Midgleyové je pro evoluční zkoumání morálky přínosnější než postup C. M. Korsgaardové. This article introduces Frans de Waal’s theory of the origins of human morality and evaluates the merits of the philosophical commentaries of Christine M. Korsgaard and Mary Midgley, and their application to the discipline of evolutionary ethics. The fundamental structure of de Wall’s approach is congruent with the sentimentalist theory of morality which determines sympathy as the most vital moral sentiment. A crucial role is also assigned to altruism in the view of morality in the influential genocentric neo-Darwinian school. However, proponents of this school (R. Dawkins, G. C. Williams) advocate the separation of the cruel world of nature and the ethical world of humane culture; this is dubbed “Veneer Theory” by F. de Waal, since it invokes an image of a thin layer of morality applied to a selfish core of biological human nature. C. M. Korsgaard applies Kantian ethics to argue that animals cannot count as moral because they are not capable of normative self-government. M. Midgley opposes both neo-Darwinism and the Kantian tradition in ethics in arguing that sympathy is a part of any social species’ nature, and that reflective reasoning refers only to the highest peak of moral evolution. It is argued that the position of M. Midgley is ultimately a more fruitful approach to the evolutionary examination of ethics than that proposed by C. M. Korsgaard.
27
Papežová, Nikola. "Evaluace tří výukových programů s tématikou permakultury." Envigogika 13, no. 2 (December 20, 2018). http://dx.doi.org/10.14712/18023061.571.
Full textAbstract:
Příspěvek se zabývá evaluací tří environmentálních výukových programů vytvořených na základě metodických materiálů, které vznikly v rámci projektu podpořeného MŽP „Přírodní architekti“, inspirovaného mezinárodním projektem „Children in permaculture“. Výukové programy byly vytvořeny pro žáky 4. a 5. ročníku a zaměřeny na seznámení s permakulturou, jejími principy a využitím pro každodenní život. Z evaluace všech tří výukových programů formou pretestu a posttestu vyplývá, že všechny tři programy významně zvyšují znalosti žáků dané problematiky. Celkově lze hodnotit nově vytvořené výukové programy jako přínosný doplněk pro rozšíření učiva základní školy.
28
Robová, Jarmila, and Vlasta Moravcová. "Vývoj matematického vzdělávání v České republice po roce 1989." Scientia in educatione 10, no. 3 (December 16, 2019). http://dx.doi.org/10.14712/18047106.1292.
Full textAbstract:
Výuka matematiky na základních i středních školách v České republice prošla za posledních třicet let výraznými změnami, které ovlivnily vzdělávání žáků a jejichž příčiny byly převážně vnějšího charakteru. Na přelomu 80. a 90. let minulého století u nás dochází k odklonu od množinového pojetí matematiky a s tím souvisejícímu následnému vydávání nových učebnic. Pro 90. léta je charakteristický pokles hodinové dotace výuky matematiky, změny v pojetí učiva (odklon od exaktních definic, snížení důrazu na používání symbolických zápisů či na zapamatování základních vztahů aj.). Ve vyučovacích metodách lze zaznamenat rostoucí příklon ke konstruktivismu, podporu projektového vyučování a masivní nástup digitálních technologií. Po roce 2000 výuku matematiky významně ovlivnily školské reformy, a to zejména zavedení rámcových, resp. školních vzdělávacích programů, zřízení státních maturit s výhledem na povinnou maturitu z matematiky na vybraných typech škol a zavedení jednotných přijímacích zkoušek na střední školy. Příspěvek se na základě kvalitativní analýzy zejména kurikulárních dokumentů, učebnic matematiky a studia odborné literatury zabývá nejen příčinami a následky uvedených změn v uplynulých letech, ale zamýšlí se rovněž nad současným stavem i vývojovými tendencemi.
29
Vala, Jaroslav. "Komenského spisy jako četba žáků základní školy?" Pedagogika 67, no. 3 (December 23, 2017). http://dx.doi.org/10.14712/23362189.2017.763.
Full textAbstract:
Cíle – Studie reaguje na aktuální diskusi o obsahu a celkovém pojetí literární výchovy na základních školách. Hlavním cílem je analýza čtenářské recepce osmi odlišných literárních ukázek žáky devátého ročníku základní školy, následné posouzení rozdílů v jejich čtenářském přijetí a zhodnocení adekvátnosti pro danou věkovou kategorii čtenářů.Metody – V kvantitativní části výzkumu jsme použili metodu sémantického diferenciálu a pomocí upravené a faktorovou analýzou ověřené posuzovací škály jsme zkoumali čtenářské prožitky 203 respondentů z hlediska tří faktorů: srozumitelnosti, hodnocení a působivosti. Kvalitativní část šetření jsme realizovali metodou ohniskových skupin. V pořízených audionahrávkách jsme sledovali, jak žáci vnímali jednotlivé texty a jak nad nimi uvažovali.Výsledky – Z reakcí žáků vyplývá, že náročný a pro ně nesrozumitelný jazyk znemožňuje sémantické vyznění některých literárních děl objevujících se v čítankách (J. W. Goethe: Faust, J. A. Komenský: Labyrint světa a ráj srdce). K jeho myšlenkovému poselství se přes vlastní text nedostanou. Žáci oceňovali především texty, které jsou schopni vztáhnout ke svému životu i dnešnímu světu.Závěry – Výsledky výzkumu mohou sloužit jako základní informace užitečné pro úvahy nad inovací obsahu výuky i nad jejím posunem směrem k potřebám a možnostem žáků. Setkávají-li se žáci s texty v dosahu své úrovně chápání, můžeme rozvíjet i jejich poznatkovou bázi, a to nejen ve vztahu k literární historii a teorii. Je žádoucí a užitečné ovlivňovat čtenářství dětí směrem k vyšší kvalitě. Zároveň však nesmíme ztratit kontakt s jejich bazálním porozuměním, jinak naše výuka ztratí sdělnost a opravdovost a stane se ryze formální.Klíčová slova: čtenářství, recepce textu, porozumění textu, literární výchova, čítanka.
30
Vinner, Schlomo. "Co bychom měli požadovat od toho, kdo učí matematiku na 1. stupni školy?" Scientia in educatione 2, no. 2 (October 26, 2013). http://dx.doi.org/10.14712/18047106.49.
Full textAbstract:
Článek je rozšířenou verzí plenární přednášky na konferenci SEMT 11 (Vinner, 2011). Jsou zde rozpracovány některé otázky, kterým se autor ve své přednášce z časových důvodů nemohl věnovat. Autor doporučuje, aby kromě znalostí matematiky potřebných pro výuku matematiky na 1. stupni základní školy byla dostatečná pozornost věnována také dalším aspektům práce učitele. Doporučuje, aby důvody pro zařazení matematiky jako povinného předmětu pro celou populaci, stejně jako základní cíle vzdělávání byly diskutovány s učiteli. Doporučuje také, aby z přípravy učitelů byla vyřazena témata, která jsou vně ZPD (Zone of Proximal Development – zóny nejbližšího vývoje).
31
Laufková, Veronika. "Formativní hodnocení v praxi české základní školy." Pedagogika 67, no. 2 (August 16, 2017). http://dx.doi.org/10.14712/23362189.2017.424.
Full textAbstract:
Abstrakt: Některé výzkumy či dokumenty vzdělávací politiky ukazují, že kvalita hodnocení je v českých školách neuspokojivá a že je potřeba posílit roli formativního hodnocení, tj. zajistit, aby si učitelé osvojili dovednosti, které jim umožní zjistit, jak žáci učivu rozumějí. Tento text si klade za cíl popsat funkční podobu formativního hodnocení ve výuce 2. stupně ZŠ na záměrně vybrané škole a zjistit postoje žáků k této podobě hodnocení. K naplnění tohoto cíle byla zvolena jako výzkumná strategie deskriptivní případová studie. Metodami sběru dat byly zvoleny: analýza způsobů hodnocení školy v příslušných dokumentech, přímé pozorování školy, žáků a učitelky při výuce, hloubkový individuální rozhovor s učitelkou, rozhovory v ohniskových skupinách s devíti žáky pozorované třídy, hloubkový individuální rozhovor s mentorkou dané školy a analýza učitelských a žákovských dokumentů. Z výsledků je zřejmé, že přístup k formativnímu hodnocení na této škole ovlivnil pětiletý projekt, jehož cílem bylo zajistit, aby se v každé vyučovací hodině každé dítě učilo a dosahovalo maxima svého rozvoje, a mentorka poskytnutá škole. Silná stránka sledované učitelky byla potom v komunikaci s žáky, ve stanovování kritérií hodnocení s indikátory, v podávání zpětné vazby popisným jazykem, propracovaný systém sebehodnocení žáků a využívání vrstevnického hodnocení. Žáci zapojení do výzkumu byli motivováni v učení, nebáli se komunikovat, vyjadřovat své názory a poskytovat si zpětnou vazbu navzájem. Škola by tak mohla být příkladem dobré praxe pro implementaci formativního hodnocení v našem školském systému.Klíčová slova: formativní hodnocení, případová studie, zpětná vazba, mentoring, konstruktivismus, ISCED 2.
32
Nováková, Alena, Vlastimil Chytrý, and Jaroslav Říčan. "Vědecké myšlení a metakognitivní monitorování studentů učitelství pro 1. stupeň základní školy." Scientia in educatione 9, no. 1 (June 28, 2018). http://dx.doi.org/10.14712/18047106.1041.
Full textAbstract:
Výzkum popsaný v tomto článku je zaměřen na analýzu závislosti úrovně vědeckého myšlení a metakognitivního monitorováním studentů učitelství pro 1. stupeň ZŠ. Hlavní dikce je směřována k využití Lawsonova testu vědeckého myšlení rozšířeného o sebeposuzovací škály, které lze využít jako indikátor metakognitivního monitorování. Na základě výsledků daného testu v porovnání s odpověďmi na zmíněné škále byl vyhodnocen a analyzován index absolutní přesnosti (určuje míru přesnosti subjektivního odhadu výkonu v porovnání s objektivně prokázaným výkonem) a bias index (určuje míru jedincova sebepodceňování nebo sebenadhodnocování, tedy směr a velikost chyby v úsudku). Bylo analyzováno celkem 125 testů studentů učitelství s cílem zjistit vztah mezi výsledky v testu měřícího úroveň vědeckého myšlení a úrovní metakognitivního monitorování. Bylo zjištěno, že úroveň vědeckého myšlení studentů vykazuje v některých oblastech silnou korelaci se sebehodnocením respondenta (čím lepší byl výsledek jejich testu vědeckého myšlení, tím přesnější byli studenti v posouzení vlastního výkonu). V rámci studie byl také zaznamenán rozdíl v úrovni vědeckého myšlení mezi bývalými studenty gymnázia, kteří dosahovali v testu vyšších výsledků oproti studentům, kteří studovali jinou střední školu. U všech analyzovaných studentů se projevila tendence nadhodnocovat se, přičemž tento trend nesouvisí s druhem studované školy.
33
Pavlátová, Věra. "Dětská pojetí vybraných environmentálních fenoménů u žáků 1. a 2. stupně základní školy." Envigogika 14, no. 1 (March 29, 2019). http://dx.doi.org/10.14712/18023061.585.
Full textAbstract:
Představa učitele, které pojmy (= fenomény) znamenají pro žáky problém, je nezbytným předpokladem úspěšné realizace výuky. Je ale možné, že žáci vidí obtížnost fenoménů jinak než učitel. V našem výzkumu porovnáme názor na vnímání obtížnosti 20 vybraných environmentálních fenoménů u učitelů 10 základních škol (N=60; výzkumným nástrojem byl dotazník) a u jejich žáků (N=1341; výzkumným nástrojem byl kognitivní test). Kromě vnímání obtížnosti nás také zajímalo porozumění významu a pojetí tohoto porozumění.
Za využití metodologické triangulace jsme dále pracovali z 8 fenomény, které se ukázaly dle výsledků kognitivního testu pro žáky nejvíce obtížnými, a to následným, kvalitativním výzkumem, kde byla výzkumným nástrojem pojmová mapa (N=79) doplněná u některých respondentů (= R) následným rozhovorem (N=4).
Byl prokázán statisticky významný rozdíl v porozumění významu fenoménů v závislosti na použitém výzkumném nástroji (Z=6,8, p <0,001). Jsou zde diskutovány možné důvody pro dětská pojetí a miskoncepce, které dle výsledku výzkumu, přetrvávají s věkem žáků.
34
Urbánek, Petr, Jan Picek, Jitka Jursová, Andrea Rozkovcová, Helena Picková, and Jitka Novotová. "Výzkum klimatu učitelského sboru: potenciál smíšené metodologie." Pedagogika 71, no. 1 (April 8, 2021). http://dx.doi.org/10.14712/23362189.2020.1666.
Full textAbstract:
Klima učitelského sboru jako vlivná složka klimatu celé školní organizace je značně složitým a také koncepčně ne zcela jednoznačně ukotveným fenoménem. V důsledku toho se problematizují i možnosti jeho výzkumu. Klima učitelského sboru je jako kolektivní fenomén zpravidla zkoumáno kvantitativními přístupy dotazování. Vzhledem k subjektivní podstatě sledovaného jevu je dotazník vhodným výzkumným nástrojem pro zjišťování klimatu. Ukazuje se však, že kvantitativně uchopené výsledky nemohou podávat dostatečně plastický obraz natolik komplikovaného jevu. Kvalitativní metodologie zase neumožňuje širší zobecnění výzkumných nálezů. Spojení kvantitativního a kvalitativního přístupu, které je označováno jako smíšený výzkum, má při zkoumání klimatu učitelského sboru vysoké výzkumné nároky. Vhodná kombinace obou přístupů však přináší kompaktnější data, hutnější výsledky a v důsledku má i vyšší interpretační potenciál. Může tak podat spolehlivější obraz klimatu učitelského sboru i školy. Cílem textu je s oporou o zkušenosti a výsledky z rozsáhlého tříletého výzkumného projektu analyzovat možnosti smíšené metodologie při výzkumu klimatu učitelského sboru základní školy. Šetření ukázalo, že data získaná oběma výzkumnými přístupy jsou ve shodě (resp. nejsou v nesouladu), mají výrazně komplementární povahu a významně obohacují interpretační možnosti zjištěných výzkumných dat.
35
Pavlátová, Věra. "Využití pojmových map s následným rozhovorem jako výzkumného nástroje při hledání žákovských miskoncepcí." Envigogika 14, no. 1 (June 8, 2019). http://dx.doi.org/10.14712/18023061.591.
Full textAbstract:
Článek ilustruje tvorbu a reflexi pojmových map (= PM) ve výzkumu publikovaném v tomto čísle Envigogiky („Dětská pojetí vybraných environmentálních fenoménů u žáků 1. a 2. stupně základní školy“). Zde byly pojmové mapy a následný doplňující rozhovor využity k analýze porozumění významu vybraných fenoménů. Každý žák měl nejprve pochopit, co je pojmová mapa, a mohl si vyzkoušet, jak se vytváří. Pro účely výzkumu pak zpracoval vlastní pojmovou mapu, vždy kolem vybraného centrálního fenoménu (celkem jich bylo 8). V rámci následujícího rozhovoru s výzkumníkem tento žák vysvětloval své myšlenkové operace v PM, případně pomocí návodných otázek ještě dále pokračoval v rozboru. O použité metodě více vypovídá související článek; zde přinášíme příklad tvorby pojmových map a průběhu rozhovoru s jedním ze žáků a zobecnění všech provedených rozhovorů.
36
Urbanová, Eliška. "Participace žáků očima učitelů: případová studie školy s mnohaletou zkušeností." Pedagogika 69, no. 1 (June 28, 2019). http://dx.doi.org/10.14712/23362189.2018.1194.
Full textAbstract:
Abstrakt: České kurikulární dokumenty kladou na základní školy požadavek realizovat participaci žáků. Participace má dle výzkumů pozitivní přínos, avšak jen za předpokladu, že je realizována kvalitně. Pokud je zavedena pouze formálně a žáci nemají na dění ve škole skutečný vliv, může působit negativně. Klíčovou roli v tom, zda se participaci podaří realizovat kvalitně, hrají učitelé a jejich schopnost žáky k participaci vést. Rozvíjení participace však může být podle výzkumů spojeno s obavami učitelů o ztrátu autority. Cílem studie je proto odhalit, jak mohou učitelé participaci vnímat a co podle nich jejich postoj formovalo. Na základě pedagogy popsaných zkušeností článek nastiňuje, co může vedení školy udělat pro to, aby učitelé participaci nevnímali jako nepříjemnou povinnost, neboť právě to vede k formální realizaci participace. Metody: Výzkum byl realizován formou případové studie školy, která má s participací zkušenosti. Ve škole proběhly hloubkové rozhovory s deseti pedagogy a studium dokumentů. Výsledky: Ve škole převažuje pozitivní náhled pedagogů. Oceňují totiž, jaký vliv participace na děti má. Přesto si ale někdy na aktivity žáků stěžují, přičemž hlavní příčiny stížností jsou dvě. Jednak aktivity žáků někdy ruší pedagogy v jejich práci, jednak někteří pedagogové ve spojitosti s participací zažili i nepříjemné zkušenosti. Závěry: Řešení těchto neladů napomáhá vzájemný respekt mezi učiteli a ředitelem. Jako důležité se ukázalo také nalezení shody na cílech vzdělávání. Klíčové je však poskytnout pedagogům dostatek informací o tom, co mohou od žáků očekávat a jak mohou jejich aktivitu podpořit, aby se v situacích, kdy jsou žáci aktivní, cítili dobře a žáky od aktivity neodrazovali.
Klíčová slova: participace žáků, výchova k občanství, občanské vzdělávání, demokracie ve škole, postoj učitelů k participaci žáků, reforma školy, inovace ve vzdělávání.
37
Rokos, Lukáš, and Michal Vančura. "Distanční výuka při opatřeních spojených s koronavirovou pandemií – pohled očima učitelů, žáků a jejich rodičů." Pedagogická orientace, December 1, 2020, 122–55. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2020-2-122.
Full textAbstract:
Cílem prezentované studie bylo zjistit, jaké jsou pohledy aktérů vzdělávacího procesu na distanční výuku, která byla plošně zavedena ve spojitosti s epidemií koronaviru. Za tímto účelem byl připraven vlastní dotazník, který byl následně distribuován učitelům, rodičům a žákům vybrané základní školy v Jihočeském kraji. Celkem bylo od všech skupin respondentů prostřednictvím Google Forms získáno 522 dotazníků (29 od učitelů, 255 od rodičů a 238 od žáků). Bylo zjišťováno, jakým způsobem je zajištěna komunikace mezi jednotlivými skupinami respondentů, kolik času jim zabere příprava, plnění a kontrola zadaných úkolů, které předměty vnímají žáci jako nejobtížnější, ale zjišťován byl i subjektivní pohled všech skupin respondentů na distanční výuku. Ukázalo se, že na sledované škole bylo díky technickému zajištění zapojení žáků kompletní. Problémem však byla míra jejich zapojení a celková aktivita v distanční výuce. Učitelé pro komunikaci se žáky i rodiči používali různé platformy a aplikace, což se pro dlouhodobější řešení distanční výuky jeví jako nevhodné. Jako další riziko pro úspěšnou realizaci distanční výuky se jednoznačně jeví absence metodické podpory pro rodiče žáků. Ačkoliv vzhledem k náhlosti situace spolupráce na dané škole probíhala téměř bez obtíží, realizovaná sonda odkrývá oblasti, na které by se mohl zaměřit další pedagogický výzkum.
38
Dlouhá, Jana, Laura Henderson, Roman Kroufek, Kateřina Jančaříková, and Simona Neprašová. "Vzdělání k udržitelné spotřebě a životnímu stylu – cíle a výstupy." Envigogika 16, no. 1 (April 30, 2021). http://dx.doi.org/10.14712/18023061.619.
Full textAbstract:
Článek rekapituluje teoretická východiska vzdělávání zaměřeného na rozvíjení návyků a chování v oblasti udržitelné spotřeby, a jejich prostřednictvím i na celkovou změnu životního stylu. Zdůrazňuje význam transformativního učení jakožto základního rámce pro tento typ učení, hledá související koncepty, které pomohou stanovit relevantní vzdělávací cíle – aktivní přístup, akční kompetence, klíčové kompetence pro udržitelnost. Autoři diskutují též nástroje, kterými by tyto cíle byly dosažitelné ve školní výuce: pro citlivou povahu transformativního učení a jeho působení na vnitřní změny osobnosti navrhují postupy vzdělávání pro budoucnost, kreativního učení nebo ty, jež jsou uplatňovány při řešení konfliktů a v rámci celoinstitucionálního přístupu. Rekapitulují a zobecňují zkušenosti s designem programu odpovědné spotřeby pro děti/žáky/studenty mateřských až středních škol, a vyvozují závěry pro využití konceptu transformativního učení ve vzdělávání dětí (ve srovnání s učením dospělých). Výsledkem teoretických úvah i společných aktivit v praxi je návrh hodnotícího nástroje, pomocí kterého lze reflektovat postup při naplňování vzdělávacích cílů v dané oblasti – kompetencí k odpovědné spotřebě a změně životního stylu.
39
Kuberská, Markéta, Pavel Masopust, Lucie Kolářová, Petr Desenský, Jan Slavík, and Pavel Mentlík. "Dynamická místa kurikula jako most mezi formálním a neformálním vzděláváním." Pedagogika 70, no. 3 (October 4, 2020). http://dx.doi.org/10.14712/23362189.2020.1672.
Full textAbstract:
Abstrakt: Cílem této teoreticko-metodologické studie je vymezit didaktický konstrukt dynamická místa kurikula, zasadit ho do širšího teoretického rámce, charakterizovat s ním spojené metody výzkumu a uvést příklady dobré praxe. V úvodní části příspěvku definujeme pojem dynamická místa a zasazujeme jej do kontextu etablovaných konstruktů jako je obsahová transformace nebo modernizace kurikula. V této části studie také diskutujeme roli formálního a neformálního vzdělávání při řešení dynamických míst kurikula. Další část příspěvku je zaměřena metodologicky a věnuje se různým způsobům vymezování dynamických míst oborů a jejich výběru a legitimizace pro následnou transformaci. Poslední část se věnuje příkladům dobré praxe. Představujeme zde dva návrhy řešení zjištěných dynamických míst z kurikula fyziky a zeměpisu pro ZŠ. Konstrukt dynamických míst je platný také pro kurikulum středních škol. V textu nicméně klademe důraz především na implementaci dynamických míst do kurikula základních škol, které se dotýká všech žáků. Dynamická místa kurikula v tomto textu představujeme jako potenciální spojnici mezi formálním a neformálním vzděláváním. Prvním důvodem je, že při procesu vymezování a výběru dynamických míst se nabízí spolupráce zástupců formálního vzdělávání (oboroví didaktici, učitelé z praxe) i vzdělávání neformálního (pracovníci science center a dalších institucí neformálního vzdělávání). Druhým důvodem je vysoký potenciál institucí neformálního vzdělávání pro ztvárnění dynamických míst díky dobře vybaveným expozicím a laboratořím. Skrze výukové programy nabízené institucemi neformálního vzdělávání školám tak může docházet k aktualizaci kurikula formálního vzdělávání.
40
Koubek, Petr. "Portrét myšlení a jednání učitelek občanské výchovy: Vícečetná případová studie subjektivních teorií učitelek o didaktické transformaci." Pedagogika 68, no. 2 (August 19, 2018). http://dx.doi.org/10.14712/23362189.2017.1014.
Full textAbstract:
Abstrakt: Cílem vícečetné případové studie je doložit, jak se tři kvalifi kované (ne aprobované) učitelky občanské výchovy na druhém stupni velmi dobře hodnocených pražských základních škol vyrovnávají s naléhavostí občanského vzdělávání v dnešní době, v komplexní společnosti s narušenými tradičními vztahy, vazbami, autoritami a hodnotami.Metody: Studie vychází z datové báze vzniklé postupným zkoumáním tří učitelek vyučujících občanskou výchovu, které proběhlo v letech 2015–2017 podle metodologie výzkumného programu Subjektivní teorie (Groeben et al., 1988). Studie se zaměřuje na subjektivní teorie učitelek, které se projevily v zaznamenané výuce, tedy jako handlungsleitende Kognitionen. Výsledky: Ve studii jsou diskutována zjištění, která mohou pro dané učitelky představovat limity profesního rozvoje a kvality výuky. Učitelky jsou sledovány nablízko a dlouhodobě, jejich subjektivní teorie o didaktické transformaci v občanské výchově jsou opakovaně analyzovány, pokaždé z pozměněné perspektivy. Zjištění mají tedy charakter hlubokého, situovaného a kontextově ukotveného poznání daných subjektů. Tím je dána nepřenositelnost zjištění této studie na jiné situace a učitele. Závěry: Výzkum týkající se realizace kurikula občanské výchovy ve školních třídách je â soudě podle autorovi dostupných oborovědidaktických přehledových studií â na počátku. Tato studie by proto mohla sloužit jako inspirační zdroj pro širší výzkum na bázi oborové didaktiky společenských věd.Klíčová slova: subjektivní teorie učitelů, subjektivní teorie řídící jednání, výzkumný program Subjektivní teorie, případová studie, didaktická transformace, školní občanská výchova.
41
Dlouhá, Jana. "Úvodník 2018/XIII/1." Envigogika 13, no. 1 (August 20, 2018). http://dx.doi.org/10.14712/18023061.576.
Full textAbstract:
Vážení čtenáři
Vítáme nové číslo Envigogiky, a začínáme pohledem na to, co se zrovna děje.
Příroda si hraje na přírodu; přirozené děje se už skoro nedějí. Chtěla by být sama sebou – ale jak, a především kde? Ráda by svůj part odehrála v přírodě, kterou ovšem pro tento účel marně hledá. Zbyla jí energie, chybí však výrazové prostředky. A tak působí – ne už skrze svá jemná stvoření, ale prostřednictvím hrubé síly. Tisíce jemných působků se slily do temné masy; namísto přediva jejich vzájemné řeči, zušlechťující všechny, kdo jí hovořili, slyšíme jen dunění moci. Touhy (znovu) vládnout; řev poraženého tvora, který kdysi nade vším panoval (pak se ale zkultivoval). Působí teď výhní, jasem, vichrem, hromem, deštěm, žízní, zalykavou plností či usychavým nedostatkem; hraje hru smrti rozprostírající se nad životem jako tma nad propastí. Duch, který by rozlišoval, členil, zjemňoval významy a formoval jejich viditelné projevy/manifestace, se pomalu vytratil. Zůstalo dusno, které se stále víc zhmotňuje.
Příroda přišla o svou přirozenost; nahradila ji spontaneita. Co se rodilo ze vzpomínek, okamžiku a předzvěsti budoucnosti, stalo se vyjádřením momentální nevole. Zmizel čas, který spojuje minulé s budoucím, a takto tvoří nové. Zůstal čas nevyhnutelnosti a zákonitého propadu do nicoty. Vše, co přichází, se teď rodí z účelově nastavených okolností. Tvorba, která se klenula nad generacemi, zkolabovala do přítomného okamžiku – ten je jejím cílem i bodem zániku. Budoucnost už v přítomné chvíli neklíčí. Přišli jsme o ni.
A tak je třeba znovu hledat. Činí tak sama příroda (jak se snažíme rozmyslet v článku rekapitulujícím letošní Ekologické dny Olomouc), a pokoušíme se o to spolu s našimi autory. Až ke kořenům vztahu člověka k ostatnímu Božímu stvoření sestupuje Jiří Nečas; provádí nás biblickými texty i veškerými problémy životního prostředí, a díky tomuto nadhledu či vhledu můžeme vidět svět vcelku. Trápí nás otázky, které bychom si jinak nepoložili: Je nepochopení všeobecné výzvy ke zdrženlivosti, úctě a vděčnosti za vše, co nám příroda (zdarma) poskytuje, pouze výsledkem naší lenosti, nebo je snad toto základní poselství křesťanského učení dokonce nějak účelové zatemňováno (protože naše chtivost je přece jedním z motorů dnešní ekonomiky.) V pokusu Viery Novanské a Alexandry Platkové naopak vidíme, že pohled vědy přináší dílčí, zato ověřenou a na vědeckých principech postavenou informaci. Autorky takto analyzují vztah člověka k jiným (nelidským) bytostem; věnují přitom pozornost širším souvislostem poznávacího procesu, v němž snad přetrvávají jisté atavismy. Jaké jsou současné možnosti pro pochopení a studium přírody a jejích problémů, se nám ukazuje i v dalších textech: jejich autoři uvažují nad novými způsoby interpretace přírodního dědictví (Jan Činčera, Michal Medek a Miroslav Lupač), či dnes vyhledávanými žánry odborných textů a učebnic (Eduard Petiška), s jejichž pomocí se naše vjemy a myšlenky stále více přesouvají do virtuálního prostředí. Zdá se, že bytí online je již druhou naší přirozeností, a svět se bude muset hodně snažit, aby byl (takto) nám všem přístupný.
A pak je tu několik časových i nečasných úvah a inspirací. Salim Lardjane a Françoise Laveuve zkoumají vzájemné vztahy mezi Cíli udržitelného rozvoje OSN (využívají přitom též exaktních metod síťové analýzy), a jejich potřebnost dokládají četnými příklady z celého světa. Z hlediska této potřebnosti doplňují Cíl č. 18: Péče o uprchlíky, k níž vyzývají vysocí představitelé OSN, a její Mezinárodní organizace pro migraci nabízí pomoc při tvorbě migračních politik a strategií. Jak se k těmto otázkám postavíme my sami, je součást každodenního rozhodování, a to často nejde bez zásadního (znovu)rozmyšlení svého stanoviska. Jak říká Jiří Olšovský: „V určité chvíli je třeba jednat, proměnit i svůj postoj – skočit do proudu dění a snažit se ho ovlivnit.“ Tuto proměnu, jež se nejdříve musí odehrát v osobní rovině, poodhaluje Jade Starr, která na vlastní zkušenosti, či spíše ve své osobní zpovědi, popisuje závazek k udržitelné spotřebě (SDG 12). a nakonec inspirace, jak všechny tyto nové poznatky a podněty vtělit do programu celoživotního učení: Kateřina Jančaříková a její příklad dobré praxe ve vzdělávání učitelů. Nezbývá, než doufat, že tento a podobné programy jsou opravdové, což obecně pro vysokoškolské vzdělání u nás rozhodně neplatí (takže někteří z nás trpí Zoufalstvím z vejšky).
A to je pro tentokrát vše. Když toto píšu, všude kolem je nemocná země. V horečkách. Není naděje, že se vypotí, není čím. Vláha odešla – ale kam? Můžeme hádat, co se stalo. Snad jsou příčiny hlubší. Ztratil se bytostný vztah k tomu, co je. Nikde nevzniká nic nového, není z čeho. Nikdo nemůže nic ovlivnit. Všechno je jenom jako. Dokonce ani kapky, které teď právě přicházejí, klepou, a vlastně buší na moje okna, z přirozenosti nepramení. Jsou projevem zoufalství, nebo hněvu – mají původ v tom, co přírodou není, a ztělesňují naše viny. Jsme tu bezradní – řetězec příčin je příliš složitý. Cesta osobní proměny tudy nevede. Snad, když budeme pěstovat vhled (dávno zapomenutý, protože nepotřebný vztah ke skutečnosti), se nám podaří (sami sobě) porozumět – a pak (si) též pomoci…
Prozatím si pomáhejme navzájem
O což se snaží
Jana Dlouhá a redakce Envigogiky