To see the other types of publications on this topic, follow the link: Sociální skupiny.
Journal articles on the topic 'Sociální skupiny'
Create a spot-on reference in APA, MLA, Chicago, Harvard, and other styles
Consult the top 39 journal articles for your research on the topic 'Sociální skupiny.'
Next to every source in the list of references, there is an 'Add to bibliography' button. Press on it, and we will generate automatically the bibliographic reference to the chosen work in the citation style you need: APA, MLA, Harvard, Chicago, Vancouver, etc.
You can also download the full text of the academic publication as pdf and read online its abstract whenever available in the metadata.
Browse journal articles on a wide variety of disciplines and organise your bibliography correctly.
1
Hejnal, Ondřej. "„Naše ruiny jsou našim domovem“: Bezdomovci, domov a sociální organizace." Sociální studia / Social Studies 11, no. 4 (October 21, 2014): 33–49. http://dx.doi.org/10.5817/soc2014-4-33.
Full textAbstract:
Cílem studie je navázat na současný stav bádání o vztahu bezdomovectví a představy domova v České republice. Na základě svého více než tříletého etnografického výzkumu bezdomovců v lokalitě středně velkého města (zahrnující aktivní zúčastněné pozorování a polostrukturované rozhovory s bezdomovci) a dílčích aspektů sociální struktury/organizace bezdomovecké skupiny popisuji (a) aktérskou definici domova; (b) nutné prvky emické definice domova; (c) opuštěnou budovu (emicky nazývanou Hilton), z níž někteří obyvatelé deklarovali, že ji považují za domov, a (d) vybrané mechanismy sociální organizace bezdomovecké skupiny. Základními pozicemi sociální struktury jsou submisivní solitéři, agresivní solitéři, submisivní skupinky a dominantní skupinky. Aktérská definice zahrnuje sociální vazby, pocit bezpečí, fyzické dispozice obydlí a jeho vybavenost. Sociální organizace odkazuje k utváření sociálních vazeb (sdílení, darování, půjčování), sociální hierarchizaci (trestání za neoplácení daru a nesplácení půjček, sklon k použití násilí) a morální ekonomii (od sdílení k okrádání). Specifická konfigurace těchto aspektů vytváří potenciál pro vnímání určitého místa coby domova. Tento interpretační rámec vysvětluje, proč někteří bezdomovci mají domov, a zároveň poodkrývá praxe, které se spolupodílí na produkci jeho absence.
2
Young, Iris Marion. "Serialita genderu: úvahy nad ženami jako sociálním kolektivem." Sociální studia / Social Studies 5, no. 1 (February 2, 2008): 121–42. http://dx.doi.org/10.5817/soc2008-1-121.
Full textAbstract:
Tento článek rozvíjí nový teoretický přístup k genderu jako k sociální kolektivitě. Je zaměřen na nedostatky v konceptualizacích genderu v důsledku poststrukturalistických kritik esencialistických pohledů na gender. Snaží se vyhnout esencialismu, aniž by přitom přehlížel skutečnost, že gender je sociálně strukturovanou charakteristikou. Inspirován Sartrem navrhuje koncept seriality a jeho odlišení od konceptu sociální skupiny, a tím posun od zjednodušujícího pojetí genderu jako individuální identity směrem ke komplexnímu pochopení sociálních základů ženství.
3
Růžička, Michal. "Geografie sociální exkluze." Sociální studia / Social Studies 3, no. 2 (July 19, 2006): 117–32. http://dx.doi.org/10.5817/soc2006-2-117.
Full textAbstract:
Sociální vyloučení jako forma a projev meziskupinových vztahů je nepozorovaným, ale zdánlivě neoddělitelným aspektem sociálního života v moderních městech. Proces socio-prostorové exkluze se dotýká lidí, kteří jsou pojímáni jako členové "odlišné" etnické skupiny. Lidé "odlišné etnicity", či Romové v socio-kulturním kontextu českých měst, jsou koncentrováni a odděleni v prostorově vyloučených místech. Tento proces se odehrává na lokální úrovni převážně skrze proces přidělování "sociálního bydlení". Lidé definovaní jako "odlišní" jsou umisťováni do míst, která zaujímají v prostorové imaginaci dané vylučující společnosti speciální pozici. Tato "jiná místa" nabývají podoby vězení, psychiatrických léčeben nebo, jako v tomto případě, městských ghett. Autor chápe vznik městských ghett v českých městech jako výsledek sociální a prostorové kontroly dominantního kulturního řádu prostřednictvím vylučování "jiných". "Jiný" či Rom v socio-kulturním prostředí českých měst obvykle zaujímá (nebo je umisťován) "jiná místa" v sociální a prostorové imaginaci exkludující společnosti. Tento proces exkluze nicméně není nazírán jako nevyhnutelný a dle autorova názoru jej lze regulovat inkluzivnějším a citlivějším urbánním plánováním a prostorovým managementem.
4
Mannheim, Karl. "Problém generací." Sociální studia / Social Studies 4, no. 1-2 (March 24, 2007): 11–44. http://dx.doi.org/10.5817/soc2007-1-2-11.
Full textAbstract:
Mannheimův text představuje konceptuální model analýzy generačního fenoménu. Podle autora neutváří historickou generaci pouze blízkost dat narození. Formování historických generací (se specifickým generačním vědomím) je výsledkem průsečíku tří sociálních charakteristik: životního cyklu či věku, prostorového umístění a historického zasazení. Autor upozorňuje, že sociolog sehrává důležitou roli při analýze problému generací. V textu představuje dvě dominantní tradice formulující generační problematiku: pozitivistickou a romanticko–historickou. Opakovaně zdůrazňuje, že generace je mnohem více než pouhá skupina lidí narozených v blízkém časovém intervalu. Důkladně rozlišuje mezi generační lokací (jedinci narození ve stejné historickém a kulturním výseku), generací aktuální (jedinci zažívající stejné konkrétní historické problémy) a generačními jednotkami (skupiny v rámci aktuální generace, vnímající společnou zkušenost specifickými způsoby). Mannheim upozorňuje na význam sociálních a kulturních elementů v životě člověka při vysvětlování role generací v dějinách. Porozumění generačnímu fenoménu je klíčovým pro jakékoliv hlubší porozumění rychlosti sociální změny.
5
Pavelková, Jaroslava. "People in Need: Characterization of Phenomenon." Anthropologia integra 3, no. 1 (January 1, 2012): 31–37. http://dx.doi.org/10.5817/ai2012-1-31.
Full textAbstract:
Příspěvek je věnován problematice bezdomovců a žebráků. Podává základní informace o této sociální kategorii lidí zjevně chudých, žijících na okraji majoritní společnosti a vyznačujících se svým specifickým způsobem života. Jen dobře informovaný člověk je schopný pochopit složitou problematiku vzájemné tolerance a rovnosti všech lidí bez biologických a kulturních rozdílů (projevy rasismu, náboženské nesnášenlivosti, xenofobie a intolerance), včetně nezbytné péče o zdravotně postižené a sociálně znevýhodněné skupiny obyvatelstva. Povinností každého jedince, který chce žít v humánní společnosti, je snažit se svým způsobem a možností pomáhat znevýhodněným spoluobčanům v jejich životě, k možnosti navrácení do stylu života majoritní společnosti. Nutností je i šíření empatie k těmto skupinám lidí, kteří se ne vlastní vinou často dostanou do těžké životní situace. Každý z nás si musí být vědom toho, že hranice mezi úspěchem, životním naplněním či nezdarem je křehká.
6
Kresa, Jiří. "Zastánce jako klíčový hráč v eliminaci šikany." Pedagogická orientace 29, no. 2 (June 30, 2019): 129–48. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2019-2-129.
Full textAbstract:
Příspěvek se věnuje sociální roli zastánce jako „klíčového hráče“ v elimi-naci šikany. Cílem příspěvku je na základě kvalitativního výzkumu co nejdetailněji zachytit charakterové vlastnosti a přepokládané vlivy prostředí zastánců v šikaně. Jde především o vlastnosti související s prosocialitou a situační vlivy, které spoluur-čují míru „odvahy zastat se“. Výběrovým souborem kvalitativního výzkumu byly tři skupiny respondentů. První skupinou byli žáci a žákyně v rané adolescenci ve věku 11–13 let (5 respondentů). Nominace zastánců vycházela ze dvou hlavních kritérií definice šikany. Zastánce byl definován jako osoba, jež se zastává těch, kterým ně-kdo ubližuje a nemohou/neumí se bránit. Kvalitativní studie sledovala, jak percipují zastánci své projevy spojené se zastáváním se viktimizovaných spolužáků a se zasta-vováním šikany. Další skupinou respondentů byli rodiče zastánců (11 respondentů) a třetí skupinou potom třídní učitelé zastánců (12 respondentů). Výzkumným zámě-rem bylo zjistit, jak vnímají rodiče své děti v roli zastánce z hlediska jejich prosoci-ality a sociálních vztahů (uvnitř rodiny, s vrstevníky). Důležitým zjištěním také bylo, jak konkrétní projevy pomoci a zastávání se druhých vnímají třídní učitelé zastánců. Po prostudování dat se ukázala jako vhodná aplikace analytické metody tematické analýzy. Výsledky naznačují, že zastánci v šikaně se snaží aktivně spoluvytvářet po-zitivní klima třídy. Většinou jsou k tomu vybaveni i řadou nezbytných osobnostních charakteristik a dovedností. Těmto žákům se také dostává všemožné podpory z širo-ké sociální sítě, ve které se pohybují (např. od rodičů a učitelů).
7
Tichá, Jindra. "V odrazu našich vzpomínek. Rodinná amatérská fotografie jako nástroj paměti." Sociální studia / Social Studies 7, no. 1 (January 8, 2010): 89–100. http://dx.doi.org/10.5817/soc2010-1-89.
Full textAbstract:
Sepětí fotografického obrazu se zobrazovanou skutečností se s nástupem digitalizace stalo hojně diskutovaným tématem. Rodinná amatérská fotografie jako sociální entita je především ovlivňována rolí, kterou zaujímá v rámci rodinného života. Jako nástroj kolektivní paměti rodiny slouží obvykle k upevňování této sociální skupiny. Za účelem prozkoumání fotografické manipulace s realitou je nutné zohlednit povahu fotografického média jako reprodukční techniky. Prostřednictvím dokumentování rodinných rituálů se praktika fotografování podílí na vytváření historie rodiny jejíma vlastníma očima.
8
Císař, Ondřej. "Mezi Prahou a Bruselem: nevládní organizace, sociální hnutí a zájmové skupiny na cestě do Brusela." Sociální studia / Social Studies 1, no. 1 (January 1, 2004): 109–20. http://dx.doi.org/10.5817/soc2004-1-109.
Full textAbstract:
Cílem tohoto článku je posouzení očekávaných důsledků vstupu České republiky do Evropské unie. Pozornost se soustředí na účinky vstupu českých politických aktérů (sociální hnutí, nevládní organizace a zájmové skupiny). Článek vychází ze studií o dopadu mezinárodních institucí na ne-státní politické aktéry. Na základě dostupných výzkumů konstatuje, že vstup do EU nepřinese úplnou europeizaci české politiky. To ovšem současně neznamená, že daný vstup nebude mít žádný vliv. Spíše se dá očekávat zesílení interakce mezi českými politickými aktéry a EU. V závěru článek navrhuje teoretický rámec pro studium těchto interakcí.
9
Špaček, Ondřej. "Sport pro všechny? Sociální nerovnosti a sportovní aktivity." Sociální studia / Social Studies 8, no. 1 (January 10, 2011): 53–78. http://dx.doi.org/10.5817/soc2011-1-53.
Full textAbstract:
Projevy sociálních nerovností ve sportování patří mezi klíčová témata sociologie sportu. U nás se jim ale zatím dostalo pouze nepatrné pozornosti. Pohled české sociologie na sport je nejčastěji implicitně zprostředkován skrz strukturně funkcionalistické paradigma, které zdůrazňuje především integrační a socializační aspekty sportu. Odlišná teoretická zarámování přitom říkají, že sociální nerovnosti se ve sportu mohou nejen projevovat, ale sport také může být součástí mechanismů reprodukce nerovností. Tento příspěvek se pokouší sledovat rozdíly ve sportování české populace s ohledem na základní sociodemografické dimenze, s důrazem na význam sociálního statusu a genderu. Několik analýz, které se na tyto otázky zaměřilo, přitom ukázalo na propastné rozdíly ve sportování různých skupin české populace. Česká odnož mezinárodního hnutí „Sport pro všechny“ tuto problematiku prakticky nereflektuje a možné sociální nerovnosti ve sportování a potažmo i v podpoře sportovních činností přechází. Závažnost tohoto problému umocňuje i to, že kromě sociálních nerovností může sport napomáhat i vytváření nerovnosti ve zdravotním stavu, a tím být jedním ze stěžejních mechanismů, kterým se vytváří zdravotní rozdíly mezi sociálními vrstvami. Pro širší posouzení stavu nerovností v české populaci je diferenciace sportovních aktivit v českém prostředí srovnána na základě mezinárodních šetření se stavem ve vybraných zemích EU.
10
Unger, Josef, Milada Hylmarová, Martin Mazáč, Miroslav Šenkýř, and Miroslav Králík. "Člověk a artefakt. Téma archeologické antropologie." Anthropologia integra 5, no. 1 (January 1, 2014): 7–20. http://dx.doi.org/10.5817/ai2014-1-7.
Full textAbstract:
Artefakty vytvořené člověkem jsou na jedné straně kulturně univerzální, neboť představují vylepšené prostředky pro naplňování evolučně starých biologických funkcí (získávání potravy, hájení teritoria, prezentace sociálního statusu, reprodukce a organizace života sociální skupiny). Na straně druhé se kultury v jejich detailních formách velmi liší díky rozdílům v technologiích, náboženství, symbolice, módě, aj. Jedním z témat archeologické antropologie je vztah člověka a artefaktu, který lze vyjádřit trojstrannou interakcí artefaktu, člověka a účelu. Artefakt je podřízen dostupnosti (přírodní prostředí) a vlastnostem použité suroviny, současně však bezprostředně odráží vlastnosti člověka (resp. společnosti), který ho používá (tělesné rozměry, věk, pohlaví, zdravotní stav, časové možnosti, technologickou úroveň, materiální zdroje, tradice), zároveň musí v požadované míře respektovat účel, pro který byl vyroben, resp. ke kterému se užívá (pracovní/utilitární funkce, móda, symbolika, náboženství aj.). Každý konkrétní artefakt nezbytně zahrnuje všechny tyto tři komponenty, jejich vzájemný vztah však není triviální. Na příkladu několika artefaktů z archeologických nálezů (opevnění římského krátkodobého tábora, náramek v době římské a stěhování národů, bota a ostruha, hradba a sekera v 9. století, prsten ve starší době bronzové) jsme se pokusili demonstrovat určitou autonomii uvedených tří rovin a současně jejich specifické interakce. Interpretace role každého konkrétního archeologického artefaktu v životě tehdejšího člověka/společnosti by měla zohledňovat všechny zmíněné roviny.
11
Obrovská, Jana. "Rituály s „těmi druhými“: Perspektiva interakčních rituálů ve školní etnografii etnicky různorodých třídních kolektivů." Sociální studia / Social Studies 11, no. 2 (April 21, 2014): 51–74. http://dx.doi.org/10.5817/soc2014-2-51.
Full textAbstract:
V tomto článku se zaměřuji na neracionální aspekty vzdělávání, specificky na rituální dimenzi vztahů ve školní třídě. Předpokládám při tom, že rituály mohou sehrávat důležitou roli v interakcích mezi žáky navzájem a žáky i jejich učiteli. Samozřejmá povaha rituálů se může problematizovat obzvláště tam, kde někteří žáci nemají kompetence k úspěšnému zapojení do rituálních událostí. Dochází k takovým situacím v etnicky různorodém třídním kolektivu? Cílem tohoto článku je pojednat přínosy vybraných teorií interakčních rituálů a ritualizací ve školní etnografii etnicky smíšených tříd a školních společenství. Kladu si otázku, v jakých ohledech jsou tyto teorie užitečné při výzkumu vztahové dynamiky třídních kolektivů navštěvovaných majoritními a romskými dětmi a jaké aspekty života školní třídy jako specifické sociální skupiny umožňují nahlédnout? Představuji analytické možnosti rituálně–interakcionistické perspektivy, která je založena na mikro-sociologii ritualizované každodennosti. Použití představeného rámce demonstruji na analýze vztahových pozic romských dívek skrze má etnografická pozorování.
12
Soukup, Václav. "Cestovatelství a kulturní kontakt." Anthropologia integra 4, no. 1 (January 1, 2013): 31–48. http://dx.doi.org/10.5817/ai2013-1-31.
Full textAbstract:
Předmětem studie Cestovatelství a kulturní kontakt je teoretická analýza fenoménu cestovatelství jako nástroje poznávání neznámých světů a klíče k porozumění světa odlišných etnik, národů a kultur. Cestovatelé jsou prezentováni jako lidé, kteří programově vstupují na území „těch druhých“ a v průběhu svých cest se snaží popsat, klasifikovat a analyzovat cizí přírodu a kulturu. Cestovatelství jako významná součást migračních a difuzních procesů vždy významně ovlivňovalo dějiny lidské kultury a procesy exogenní kulturní změny. Za cestovatele je možné označit jak jednotlivce, tak sociální skupiny, které se ocitly v průběhu akulturačních kontaktů na cizím území. Cestovateli se lidé nestávali pouze z touhy po poznání, ale také díky snaze prosadit své obchodní, ekonomické, vojenské, náboženské nebo ideologické zájmy. Součástí starověkých, středověkých i novověkých dějin jsou proto nejen cestovatelé „badatelé“, ale především cestovatelé „válečníci“, „obchodníci“, „diplomaté“, „poutníci“, „nomádi“, „kajícníci“ a „misionáři“. Bez ohledu na motivy a cíle, které v dějinách formovaly různé typy cestovatelů, v průběhu 18. a 19. století se již jasně profilovala linie „vědeckých cestovatelů“. Snaha vědců vytvořit relevantní vědu studující svět cizích kultur vyústila v průběhu první poloviny 20. století ve zrození kulturní a sociální antropologie. Na vědecké scéně se objevil nový typ cestovatele, jímž byl „terénní antropolog“. Cílem této studie je prezentovat nejvýznamnější zvraty v dějinách odvěké lidské touhy vydávat se na cestu do neznáma. Prezentovat zlomové okamžiky, které z hlediska fenoménu cestovatelství ovlivnily pohled lidí na naší planetu a vedly k vytvoření kulturní antropologie – vědy, která respektuje kulturní pluralitu, multikulturalismus a toleranci ke světu „těch druhých“.
13
Spáčil, Vojtěch. "Typologie voliče pro komunální volby." Sociální studia / Social Studies 8, no. 3 (July 16, 2011): 15–37. http://dx.doi.org/10.5817/soc2011-3-15.
Full textAbstract:
Příspěvek se zabývá problematikou politického marketingu. Hledá nejvhodnější segmentační kritéria používaná pro klasifikaci voličů. Pro segmentaci voličské základny se často využívají preference politických stran a z toho plynoucí ideologické postoje (levicový, pravicový) a demografické proměnné jako je věk, vzdělání a sociální status. Komunální volby na rozdíl od parlamentních voleb oslabují ideologické pojetí a zdůrazňují témata, která ovlivňují každodenní a bezprostřední život občanů. Příspěvek tedy zkoumá, zda se dají najít skupiny témat, která profilují jednotlivé typy voličů. Respondentům (potenciálním voličům) byla předložena sada tvrzení, která posuzovali na sedmibodové škále. Pomocí faktorové a shlukové analýzy je možné sestavit typologii voličů pro komunální volby. Zároveň lze zkoumat, jaký je vztah definovaných typů voličů k politickým stranám a jaký je jejich demografický profil. Příspěvek se opírá o data dvou primárních reprezentativních výběrových šetření, která proběhla před komunálními volbami v Ostravě (2006) a Havířově (2010). V obou případech byla data shromážděna prostřednictvím osobního dotazování a velikost výběrových souborů u každého šetření přesáhla 500 respondentů.
14
Kubrická, Jana. "„Time to talk“ aneb Čas mluvit o tom, komu patří angličtina v české učebnici." Pedagogická orientace 25, no. 2 (May 20, 2015): 168–87. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2015-2-169.
Full textAbstract:
V tomto příspěvku se věnujeme identitám postav zobrazeným v české učebnici anglického jazyka Time to talk. Hlavním cílem studie je popsat jak různé aspekty identit postav, tak způsoby omezování možností interpretace kulturních sdělení v textech a úlohách. V první části textu představujeme koncept identity v oblasti cizích jazyků a výzkumy, které jsou na něm založeny. Pomocí obsahové analýzy, kritické analýzy diskurzu a konceptu uzavřených a otevřených textů se v empirické části textu pokoušíme odhalit, jakou představu společenství mluvčích cílového jazyka autoři učebnice vytváří. V analýze textů, ilustrací a úloh dokládáme, že učebnice reflektuje současný interkulturní diskurz, ve kterém jsou prezentována a konfrontována různá kulturní prostředí, zároveň však v textech poukazujeme na dominantní roli britské kultury a autoritu britských rodilých mluvčích. Zobrazené postavy patří k etnické majoritě, jsou často genderově stereotypní a mají střední až vyšší sociokulturní status. V učebnici je však patrný i vliv tzv. diskurzu kulturní inkorporace, kde prostor získávají dříve opomíjené sociální skupiny.
15
Kanovský, Martin, and Monika Turanská. "Sociálna štruktúra v detskej skupine a sociálny habitus predškolských detí." Sociální studia / Social Studies 11, no. 2 (April 21, 2014): 13–26. http://dx.doi.org/10.5817/soc2014-2-13.
Full textAbstract:
Cílem tohoto článku je empiricky prozkoumat různé způsoby, jak si předškolní děti ve svých vrstevnických skupinách vytvářejí, udržují a reprodukují svoje sociální vztahy, jak si je reprezentují a jak je udržována a reprezentována hierarchická sociální struktura v dětských vrstevnických skupinách. Naší závisle proměnnou je lineární hierarchické uspořádání, založené na zúčastněném pozorovaáí dyadických agonistických interakcí mezi dětmi. Našimi nezávisle proměnnými jsou exekutivní funkce dětí, stejně jako jejich socio-ekonomický status. Vzhledem k non-normálnímu rozložení byly použity robustní statistické metody. Výsledky ukazují, že exekutivní funkce významně pozitívně korelují s hierarchickým uspořádáním, ale nekorelují se socio-ekonomickým statusem. Vyplývá z toho, že děti si svoje exekutívní funkce rozvíjejí spíše ve svých vrstevnických skupinách a ne v rodinách.
16
Veselá, Martina, and David Šmahel. "Online komunity v České republice: Analýza členů a jejich sociálního kontextu." Sociální studia / Social Studies 6, no. 2 (May 3, 2009): 55–72. http://dx.doi.org/10.5817/soc2009-2-55.
Full textAbstract:
Článek se věnuje tématu online komunit v České republice. Naším cílem bylo zjistit, zda a jakým způsobem se členové online skupin ve vybraných charakteristikách liší od ostatních uživatelů internetu. V rámci výzkumu byl analyzován reprezentativní vzorek české populace, data využitá k analýze byla získána v rámci „Světového projektu o internetu: Česká republika 2007“, za pomoci osobních rozhovorů. Celý vzorek čítal 1 586 respondentů ve věku 12 let a více, z toho 256 respondentů, což představuje třetinu uživatelů internetu, uvedlo, že pravidelně navštěvuje nebo navštěvovalo nějakou online skupinu. V první části jsme zjišťovali vybrané socio-demografické charakteristiky uživatelů komunit, a to věk, rodinný stav a sociální status. Dále jsme se ptali, zda respondenti vnímají vliv členství v online skupině na míru jejich kontaktu s rodinou a přáteli. Rovněž jsme sledovali, zda mají účastníci online komunit bližší vztah ke svým online přátelům. Výsledky jsme srovnávali s výsledky „Světového projektu o internetu 2006“.
17
Valterová, Aneta. "Evropské federace zájmových skupin: Příležitost pro socioekonomické skupiny z nových členských zemí." Sociální studia / Social Studies 4, no. 3 (August 27, 2007): 47–59. http://dx.doi.org/10.5817/soc2007-3-47.
Full textAbstract:
Evropská integrace a neustále vzrůstající význam nadnárodní úrovně rozhodování vedly k významným změnám prostředí, v němž operují zájmové organizace. Jeden ze způsobů, kterými se zájmové organizace vyrovnávají s těmito změnami, je sdružování do federací zájmových skupin na evropské úrovni. Tento článek si klade za cíl analyzovat možné výhody a příležitosti, které členství v evropských federacích přináší socioekonomickým zájmovým skupinám (odborovým svazům a zaměstnavatelským organizacím). V první části je text zaměřen na zhodnocení výhod členství v evropských federacích. Druhá se pak zabývá analýzou specifik socioekonomických organizací, především vzhledem k jejich pozici „evropských sociálních partnerů“. Zvláštní pozornost je věnována roli a pozici zájmových skupin z nových členských států střední a východní Evropy.
18
Blažková, Martina, and Richard Macků. "Socioedutainment v prostředí letního tábora? Nevyužitá příležitost!" Pedagogická orientace 27, no. 4 (February 28, 2018): 558–74. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2017-4-558.
Full textAbstract:
Text se zabývá obecným přesahem dětských táborů do běžného života jeho účastníků s důrazem na potenciál, který dětský tábor má pro rozvoj v období mladšího školního věku. Pojednává krátce o ideových kořenech dětských táborů, které jsou typické pro český kontext. Klíčovým tématem, které autoři příspěvku otvírají, je teorie socioedutainmentu. Tento koncept autoři staví na tzv. edutainmentu a rozšiřují tak chápání pojmu na sociální rozměr osobnosti, přičemž za základní metodu pro rozvoj osobnosti je považována hra. Hra pojímaná teorií sociedutainmentu jako činitel umožňující učit se sociálním dovednostem v sociálním prostředí. Celý koncept následně propojují s procesem socializace. Druhá část příspěvku popisuje koncept socioedutainmentu pomocí empirické sondy provedené mezi bývalými účastníky dětských táborů. Autoři využili pro získání dat polostrukturované rozhovory s bývalými účastníky dětských táborů a s rodiči těchto účastníků. Pro zpracování dat byla využita rámcová analýza. Autoři popisují detailní postup rámcové analýzy dat včetně jejího teoretického zakotvení. Následně předkládají podrobný popis zjištěných informací. Výstupy jsou autory vzájemně propojovány a zobecňovány, a přináší tak komplexní popis zjištění celého šetření. Zjištění jsou autory prezentována odděleně pro danou skupinu respondentů, což autorům následně umožňuje zjištění vzájemně porovnávat a poukázat tím na shody či neshody v pojetích obou skupin respondentů. V závěru příspěvku autoři shrnují zjištění z empirického šetření a staví je do kontrastu s realitou skutečných dětských táborů a tím, jak instruktoři těchto táborů využívají prostředků pro dosažení edukačního potenciálu tábora.
19
Adamec, Petr. "Editorial." Lifelong Learning 10, no. 3 (2020): 271–72. http://dx.doi.org/10.11118/lifele20201003271.
Full textAbstract:
Vážení čtenáři, milé kolegyně a milí kolegové, přátelé celoživotního vzdělávání, právě si prohlížíte třetí číslo časopisu Lifelong Learning – Celoživotní vzdělávání, které formálně patří ještě do roku 2020. Na tento rok budeme určitě ještě dlouho vzpomínat – a s poukazem na celosvětové události pravděpodobně ne úplně v dobrém. Doufejme, že rok 2021 bude alespoň o něco lepší a neponese v podobném – koronavirovém – duchu. Určitě vás zajímá, co zajímavého se v tomto čísle dočtete. Toto polytematické číslo vám nabízí tři studie, jednu recenzi a jednu zprávu. Kolegyně Lenka Emrová z Masarykova ústavu vyšších studií Českého vysokého učení technického v Praze se ve svém příspěvku zaměřuje na oblast zdravotnictví a zabývá se vnímáním sociálních kompetencí lékaře. Akcentuje zde potřebu sociálněpsychologické průpravy lékařů jak v pregraduální přípravě, tak i v postgraduální fázi, při výkonu povolání. Konkrétně se zaměřila na obor gynekologie. Při svém výzkumu realizovala ohniskové skupiny s lékaři a rozhovory s pacientkami. K jakým výsledkům došla, tedy jaké kompetence preferuje pro svoji vzájemnou interakci jedna či druhá skupina, se dočtete v její zajímavé studii. Přátelé z Pedagogické fakulty Univerzity Konštantina Filozofa v Nitre Ctibor Határ a Petra Jedličková se rozhodli ve své studii věnovat problematice aktivního stárnutí a aktivního stáří. Porovnávají a analyzují vzdělávací a sociální politiky tří států – konkrétně Slovenska, Německa a Španělska. Při své práci využívali zejména metod srovnávací andragogiky. Pomocí obsahové analýzy národních dokumentů tak dokázali identifikovat určité společné i rozdílné znaky. Aktuálnost tématu této studie rozhodně vzbuzuje touhu po jejím přečtení. Jedním z velmi zajímavých témat současnosti je také mezigenerační vzdělávání, kterému se věnujeme i u nás na Mendelově univerzitě v Brně. Kolegyně Barbora Tallová z Fakulty humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně představuje ve svém článku téma mezigeneračních vztahů na příkladu dětí předškolního věku a seniorů. Pokládá si otázku, jaké jsou možnosti podpory těchto vztahů mezi uvedenými skupinami a do jaké míry se na jejich rozvoji podílejí různé mezigenerační projekty či rodinné prostředí. Petr Novotný s Miroslavou Dvořákovou z Ústavu pedagogických věd Filozofické fakulty Masarykovy univerzity nám zaslali k otištění zajímavou recenzní stať k publikaci Michala Černého, který nedávno vydal monografii pod názvem Digitální kompetence v transdisciplinárním nahlédnutí: mezi filosofií, sociologií, pedagogikou a informační vědou. Jejich podnětnou reflexi této knihy je určitě možné doporučit. I v letošním roce, konkrétně 9. září 2020, proběhla v brněnském hotelu Avanti pod záštitou rektorky Mendelovy univerzity v Brně, hejtmana Jihomoravského kraje a dalších významných osobností mezinárodní vědecká konference ICOLLE 2020, které se zúčastnili zástupci z několika evropských zemí. Podrobnou zprávu shrnující veškeré podstatné informace o této události připravila vedoucí marketingového oddělení vysokoškolského ústavu Institutu celoživotního vzdělávání Martina Urbánková. Vážené kolegyně a kolegové, přeji vám nejen příjemné chvíle ve společnosti našeho odborného časopisu, ale hlavně hodně sil, pedagogického optimismu, tvůrčích úspěchů, štěstí a ze všeho nejvíce zdraví v novém roce 2021. Petr Adamec předseda redakční rady
20
Mentel, Andrej. "Kultúrny kapitál a formovanie edukačného poľa v Bosne a Hercegovine počas rakúsko-uhorskej okupácie." Sociální studia / Social Studies 11, no. 2 (April 21, 2014): 27–50. http://dx.doi.org/10.5817/soc2014-2-27.
Full textAbstract:
Článek analyzuje sociální důsledky vytváření centralizovaného školského systému v Bosně a Hercegovině během rakousko-uherské okupace (1878-1918). Ve smyslu koloniální politiky Benjamina von Kállaya je vytvoření centralizovaného školského systému jednou ze zásadních podmínek ekonomického a sociálního rozvoje. Tento projekt však vedl k různým odlišným trajektoriím založeným na příslušnosti k jednotlivým etno-religiózním skupinám produkujícím odlišný habitus. Muslimská populace ztratila svou dosavadní dominantní pozíci ve společnosti, zatímco srbsko-pravoslavná část městského osídlení začala získávat prestiž a společenský vliv. Daný vývoj interpretuji na základě popisu dynamiky edukačního pole. V této studii formuluji hypotézu odlišných druhů lingvistického kapitálu, pričemž ten starší byl generovaný a oceňovaný na poli islamské učenosti, kdežto ten novější se vytvářel v nově vytvořeném systému státního školství.
21
Oláh, Michal, and Lubomír Oláh. "Výskumná sonda sociálneho začlenenia vylúčených rómskych rodín v meste hnúšťa." Edukacja • Terapia • Opieka 1 (December 31, 2019): 96–113. http://dx.doi.org/10.52934/eto.63.
Full textAbstract:
Základnými inštrumentmi sociálnej práce v sociálne vylúčených koɨ munitách Rómov (SVKR) sú primárne dáta a pravdivé veľmi konkrétne terénne údaje, umožňujúce po vhodnom spracovaní charakterizovať sledovanú skupinu obyvateľstva a prijímať rozhodnutia. Odborná verejnosť sa už viac-menej zhodla na štyroch najdôležitejších oblastiach nevyhnutného terénneho prieh skumu pri zisťovaní základných charakteristík SVKR pri ich značnej časovej i regionálnej variabilite a dynamike:
Rodina a bývanie
Ekonomický status a vzdelávanie
Zdravotný stav
Stupeň sociálneho začlenenia a integrácie
Predložený príspevok sa zaoberá niektorými metodologickými otázkami zberu terénnych dát. Vysoký stupeň univerzálnosti navrhnutých postupov a zásad je demonštrovaný v reálnom teréne aplikovaním na konkrétnu komunitu mestského rozptýleného typu v meste Hnúšťa pre 4. Oblasť – stupeň sociálneho začlenenia a integrácie.
22
Vorlíček, Radek. "„Naše učitelka nás naučila vytvářet skupinky rovnoměrně“: sociální inkluze v základní škole." Český lid 105, no. 1 (March 25, 2018): 45–65. http://dx.doi.org/10.21104/cl.2018.1.03.
Full text
23
Cigán, Jakub. "Náboženská konverzia ako kolektívne rozpomínanie." Sociální studia / Social Studies 10, no. 2 (April 24, 2013): 63–83. http://dx.doi.org/10.5817/soc2013-2-63.
Full textAbstract:
Studie se zaobírá problematikou možností výzkumu náboženské konverze, především jejím neudržitelným retrospektivním přístupem. V rámci něho se badatelé snaží o rekonstrukci uplynulého procesu afiliace prostřednictvím výpovědí konvertitů a následně, na jeich základě, o vytvoření všeobecného modelu náboženské konverze aplikovatelného napříč různými náboženskými i nenáboženskými skupinami. Výpovědi konvertitů jsou z tohoto pohledu vnímány převážně jako nezaujaté a neproblematické záznamy minulého procesu začlenění se či změny jedince. Tento trend byl široce kritizovaný a v dalším výzkumu konverze převládlo v rámci sociologie a antropologie biograficko-narativní paradigma uchopující konverzi jako proměnlivou a situační narativní konštrukci identity jedince – konvertity. Tento přístup umožňuje překlenout neudržitelný retrospektivní charakter výzkumu konverze, ale chybí mu propojení s psychologickým výzkumem. Společnou platformou či ukotvením konverze je relativně flexibilní individuální autobiografická paměť a její sociální či skupinový charakter. Právě poznatky o fungování autobiografické paměti jsou pro studium konverze, resp. všeobecného procesu afiliace klíčové, jelikož její výzkum je založený na autobiografických vzpomínkách jedince v narativní podobě. Konverzi ve studii chápeu jako soubor pro skupinu specifických narativních zdrojů sloužících ke konstrukci individuální autobiografie, které si jedinec v procesu afiliace osvojuje a dále komunikuje. Konverze, jako osvojená abstraktnější sémantická struktura, je tak prostředkem a vyjádřením změny, ale i nástrojem fungování jedince ve skupině. Toto se budu snažit ilustrovat a doložit na základě probíhajícího antropologického výzkumu křesťanské denominace v ČR. Toto propojení navíc zpřístupňuje výzkum konverze i sociopsychologickému experimentálnímu přístupu a umožňuje jeho začlenění do obecnějšího sociovědního teoretizování.
24
Záškodná, Helena, and Gabriela Bolková. "Stressing aspects of oncological diseases and possibilities of psychosocial help within the framework of social work and self-helping groups." Kontakt 14, no. 4 (December 30, 2012): 444–55. http://dx.doi.org/10.32725/kont.2012.044.
Full text
25
Hamar, Eleonóra, Csaba Szaló, and Eva Šlesingerová. "Konceptualizace pojmů rasa a rasismus: Sociologický pohled." Sociální studia / Social Studies 4, no. 4 (November 27, 2007): 7–21. http://dx.doi.org/10.5817/soc2007-4-7.
Full textAbstract:
Text vychází z teoretického předpokladu, podle nehož je zásadním východiskem každé sociálněvědné analýzy rasismu to, že při snaze o pochopení fenoménu "rasy" začíná zkoumáním jazyka, forem vědění, interpretací a praktických konsekvencí, které z těchto interpretací vyplývají. Každé vědění o "rase" je propojeno s praktikami moci, které konstituují hierarchické řády klasifikace subjektů a objektů. Rasistická ideologie takto vytváří své subjekty a objekty, tj. skupinu rasistů a skupinu stigmatizovaných. V souvislosti s reprezentací rasově definovaných Druhých a jejich sociálních identit v tomto textu představujeme tělo jako diskursivní objekt, do kterého jsou prostřednictvím ideje rasy umísťovány symbolické hranice nečistoty, nenávisti, ale i zdraví či touhy. Diskurzivní řád "rasy" není vedlejším produktem, nýbrž jedním z významných kulturních forem modernity. Při konstituci národního státu, jeho zdravé, plodící, rozmnožující se populace umožnila ideologie rasismu pojmout a ospravedlnit jak koloniální boje navenek, tak normalizační boje uvnitř národa.
26
Vejnbender, Kristina. "Uplatnění pozdní filozofie L. Wittgensteina v myšlení C. Geertze." FILOSOFIE DNES 12, no. 2 (April 7, 2021): 20–40. http://dx.doi.org/10.26806/fd.v12i2.319.
Full textAbstract:
Širším tématem tohoto článku je otázka kulturní relativity v metodologii antropologie a sociálních věd. Cílem textu je popsat anti-anti-relativistický postoj antropologa Clifforda Geertze, v němž se odráží jeho interpretace pozdního díla L. Wittgensteina a jeho pojmu „životní forma“. Geertzův anti-anti-relativismus je výsledkem odmítnutí zaujmout pozici relativisty nebo etnocentristy, a to z několika důvodů. Hlavním problémem obou táborů je podle něj mylná představa kultury jako nedynamického a uzavřeného celku, která vyplývá z filozofické představy „ideálních“ pojmů. Taková představa je podle něj zvlášť neudržitelná v dnešním globalizovaném propojeném světě. Geertz taktéž upozorňuje na dynamický způsob formování identity (subjektu nebo kultury) prostřednictvím setkání se s cizím. Životní forma je pro Geertze metodologický nástroj, který umožňuje vyhnout se rozhodování mezi relativismem nebo anti-relativismem a který naopak poskytuje dynamickou střední cestu, jejíž pomocí jde zkoumat vzájemné prolínání identit kultur a sociálních skupin.
27
Klvaňová, Radka. "Nejasné loajality: způsoby přináležitosti a nepatření migrantů v transnacionálních sociálních polích." Sociální studia / Social Studies 6, no. 1 (January 2, 2009): 91–111. http://dx.doi.org/10.5817/soc2009-1-91.
Full textAbstract:
Koncepty inkluze a exkluze jsou v dnešní době běžnou součástí nejen akademického, ale i politického diskurzu o migraci. Tyto normativní koncepty a jejich užívání jsou zakořeněny v obrazu migrace jako permanentního jednosměrného pohybu mezi teritoriálně vymezenými národně státními společnostmi. Transnacionální perspektiva poukazuje na rozmanitost migranty obývaných sociálních světů překračujících hranice národních států a na mnohost přináležitostí migrantů. Nastoluje tak otázku re-konceptualizace procesu inkluze/exkluze migrujících jedinců a skupin. Cílem textu je jednak shrnout kritickou debatu, která se rozvinula okolo konceptu integrace pod vlivem transnacionálního paradigmatu, jednak diskutovat některé sociologické otázky spojené s tématem začleňování migrantů, které transnacionální perspektiva otevírá.
28
Pyšňáková, Michaela. "Mainstreamová kultura mládeže." Sociální studia / Social Studies 4, no. 1-2 (March 24, 2007): 237–50. http://dx.doi.org/10.5817/soc2007-1-2-237.
Full textAbstract:
Navzdory rozšířenému používání pojmu „mainstream“ není jeho přesné vymezení v terminologii empirických výzkumů jednoduché. Článek rozebírá důvody těchto terminologických obtíží. Prostřednictvím mapování studií zkoumajících vztah mezi mainstreamem a kulturou mládeže rozvíjí koncept mainstreamové kultury mládeže, jenž vychází z analýz klasických prací dvou základních směrů spadající pod tzv. kulturální studia: subkulturního pojetí (CCCS) a pojetí populární kultury, s důrazem na klubovou kulturu (MIPS). V důsledku konfrontace opozičních teoretických perspektiv (strukturalistické a kulturální) je definice mainstreamu – co mainstream je a kdo jej tvoří – nejasná. Strukturalistická perspektiva kladoucí důraz na subkultury mládeže definuje mainstream jako dominantní (střední třída) kulturu dospělých, zatímco kulturální perspektiva zkoumá mládež jako formace klubových kultur a odlišuje ji od mainstreamové populární kultury. Článek představuje teoretický rámec mainstreamové kultury mládeže a pokouší se překlenout rozdíly v obou přístupech. V rámci propojení strukturalistické a kulturální perspektivy není možné nahlížet na mainstream, zejména ve spojitosti s mladými lidmi, jako na monolitickou a jednolitou skupinu „druhých“. Mainstreamová kultura mládeže naopak představuje prostor rozvíjející sociální a kulturní rozdíly.
29
Džulajová, Olga. "O roli stravy v životě reemigranta. Vliv stravovacích návyků na formování identity československých přesídlenců z Bulharska." Anthropologia integra 7, no. 1 (June 30, 2016): 45–52. http://dx.doi.org/10.5817/ai2016-1-45.
Full textAbstract:
Text, který držíte v rukou, staví do ohniska svého zájmu stravu a stravování nejen jako ryze biologický akt, jenž je vnímán ´pouze´ jako prostředek k uspokojení základní existenční potřeby člověka, a jako takový je objektivní a unifikovaný pro všechny zástupce lidského druhu, ale poukazuje i na subjektivní, sociálně konstruované vlastnosti stravy a praktiky s ní spojené, jež zaujímají nezanedbatelnou úlohu v každodenním životě lidí. Vycházím zde z myšlenky, že fráze ´Jsme to, co jíme´ není jen prázdná konstrukce, ale sdělení, které v sobě kóduje zprávu – zprávu o tom, že jídlo je kultura na úrovni produkce i konzumace, jelikož je spojeno nejen s faktory ekonomickými či nutričními, ale i se symbolickými hodnotami, které k dané stravě přísluší. Prezentovaný článek se zaměřuje na problematiku stravy ze sociálně-konstruktivistické perspektivy a objasňuje, jakým způsobem a do jaké míry může představovat kultura, odehrávající se na poli stravovacích praktik, prostředek vytyčující hranice mezi ´vlastní´ a ´cizí´ skupinou, posilovat vazby uvnitř jednotky i vědomí vlastní sounáležitosti s ní a vytvářet tak platformu pro etablování specifické skupinové identity.
30
Šupínová, Mária, Beáta Frčová, Valéria Benyűsová, and Peter Bielik. "Extramural births in the context of reproductive health in socially deprived and excluded populations." Central European Journal of Nursing and Midwifery 5, no. 3 (September 30, 2014): 99–104. http://dx.doi.org/10.15452/cejnm.2014.05.0003.
Full text
31
Nešpor, Zdeněk R. "Paradoxy sociálního a politického působení náboženství v "sekularizované" Evropě." Sociální studia / Social Studies 4, no. 3 (August 27, 2007): 17–30. http://dx.doi.org/10.5817/soc2007-3-17.
Full textAbstract:
V souvislosti s rozšiřováním EU směrem na východ, problematikou (především muslimské) imigrace i současnými „kulturními válkami“ se objevují tendence vymezit EU jako náboženský nebo postnáboženský klub. Podle známého paradoxu J. Beckforda jsou hranice sekulární Evropy čím dál víc definovány v náboženských termínech. Americký sociolog J. Casanova sice soudí, že západní Evropa už dávno není křesťanskou oblastí, nicméně postkřesťanské odmítání desekularizovaných forem víry z ní přece jen dělá důležitý prvek veřejné sféry. Studie se zaměřuje na problematiku konstrukce negativních náboženských hranic „Evropy“ (proti netradičním náboženským skupinám, především muslimům) a na popis aktivity náboženských organizací v procesu evropeizace a v praktické transnacionální politice. Zde je důležitý nejen katolický pokus „přivlastnit si“ projekt EU, diskuse o preambuli Evropské ústavy a podobně, nýbrž i široce vnímané snahy Jana Pavla II. o poskytnutí „morálního základu“ politickému a ekonomickému jednání, nebo naopak praktické souručenství křesťanských politických stran a „vývoz“ katolických duchovních z Polska.
32
Bartošová, Michaela, and Lenka Slepičková. "Problematické tranzice k mateřství." Sociální studia / Social Studies 5, no. 2 (May 1, 2008): 35–54. http://dx.doi.org/10.5817/soc2008-2-35.
Full textAbstract:
Mateřství je v dnešních západních společnostech vnímáno jako svobodná volba, nikoli nevyhnutelný ženský úděl. Ženy se v rámci svých možných životních stylů mohou a musí rozhodovat o tom, kdy a za jakých podmínek se chtějí stát matkami, případně jestli vůbec chtějí. Úplná kontrola nad reprodukcí je však jen zdánlivá. Ženy ve svém rozhodování zvažují řadu faktorů, které nemohou ovlivnit. Kromě individuální touhy po dítěti do hry vstupují sociálně a kulturně definované podmínky mateřství (načasování mateřství v životní dráze ženy, stabilní rodinné uspořádání, materiální zabezpečení atd.) a biologické limity reprodukce (omezená doba plodnosti ženy a rizika spojována s mateřstvím v určitém věku). Snaha o naplnění podmínek „správného mateřství“ vede k prodlužování období dočasně chápané bezdětnosti, které může vyústit v bezdětnost celoživotní. V našem výzkumu srovnáváme výpovědi dvou skupin žen, které jsou/byly nuceny v určité fázi svého života čelit situaci, kdy jejich touha po dítěti nebyla v souladu s jinými podmínkami mateřství. V prvním případě jde o ženy, které odkládaly mateřství z důvodu absence podmínky, kterou definovaly jako nezbytnou, ve druhém případě se realizaci rodičovství postavila do cesty fyzická překážka v podobě neplodnosti. Cílem výzkumu je zjistit, jak je utvářena norma správného mateřství a jak je redefinovaná v případě, že jí není možné naplnit.
33
Souralová, Adéla. "Péčí o děti proti nudě a osamělosti: české chůvy vietnamských dětí aktivně stárnoucí." Sociální studia / Social Studies 11, no. 3 (July 21, 2014): 75–96. http://dx.doi.org/10.5817/soc2014-3-75.
Full textAbstract:
Vietnamští rodiče v České republice často hledají české ženy na hlídání svých dětí. Na jejich poptávku po placené péči o děti odpovídá specifická skupina žen, a sice ženy závislé na sociálním státu – na rodičovské dovolené, ženy nezaměstnané a ženy v důchodu. V této stati vycházím z hloubkových rozhovorů uskutečněných s českými chůvami vietnamských dětí, které začaly tuto práci vykonávat záhy po odchodu do důchodu. Analýza těchto rozhovorů odhaluje emické chápání péče o děti a její role v kontextu biografií žen. V textu ukazuji, že péče o děti je stěžejní aktivitou samotného přechodu z participace na trhu práce k důchodu ulehčující ženám navyknout si na novou biografickou zkušenost. Zároveň se zaměřuji na to, jak se péče o děti stává stěžejní pro identitní práci (identity work). Placená péče o děti formuje chápání genderových subjektivit mých informátorek, a to na dvou rovinách. Na té první poskytuje ženám prostor pro „dělání genderu“; skrze péči o závislé dítě ženy definují své ženství. Druhou úrovní je pak kontext rodinný, příbuzenský, kdy každodenní kontakt mezi chůvou a dítětem vede ke zpříbuzenštění. Z chůvy se stává babička (v mnohém suplující prarodiče žijící ve Vietnamu) a z dětí se stávají vnoučata (existující vedle dětí chůviných dětí, které jsou již odrostlé či v méně intenzivním kontaktu s babičkami). Péče tak formuje nové typy rodinných vazeb a umožňuje aktivní (rozuměj: každodenní) zapojení žen do mezigeneračních vztahů.
34
Preissová Krejčí, Andrea, Martina Cichá, and Jana Máčalová. "Values and Attitudes Orientation of Czech Teachers and Students Focusing on Accepting or Rejecting the Otherness of Cultural and Ethnic Minorities." Pedagogická orientace 26, no. 4 (December 31, 2016): 677–94. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2016-4-659.
Full textAbstract:
Studie zkoumá hodnotovou orientaci českých učitelů a studentů a jejich postoje k rozličným kulturním a etnickým minoritám v České republice. Domníváme se, že klíčovým problémem multikulturního vzdělávání je sdílení stereotypů a předsudků mezi účastníky edukačního procesu. Pro naše téma je nejdůležitější výchovně vzdělávací proces ve vztahu k sociálně znevýhodněným, kterými jsou např. romské děti, děti cizinců apod. Od září 2014 do června 2015 jsme realizovali rozsáhlé výzkumné šetření mezi žáky a učiteli základních a středních škol ve třech krajích České republiky. Hlavní výzkumný záměr spočíval ve zjištění a deskripci postojové a hodnotové orientace žáků a jejich učitelů vůči odlišným kulturním či etnickým skupinám. Naše předpoklady se potvrdily v případě nižší míry tolerance adolescentů k romské minoritě ve srovnání s ostatními etnickými či kulturními menšinovými skupinami, pedagogové i žáci vnímají soužití majority s romskou menšinou jako problematické. Ve vztahu k multikulturní výchově jsme dospěli ke znepokojujícímu zjištění, že pod ní učitelé obecně rozumí „učení se o jiných kulturách“, tzn. že se zdůrazňují rozdíly, namísto toho, aby bylo prezentováno, co mají tyto kultury společného. Důraz je tak kladen pouze na formování kognitivní složky postojů. Takový přístup vede k posilování stereotypního myšlení žáků, namísto rozvoje kritického myšlení.
35
Eckert, Eva. "First-Generation American Czech." Language Problems and Language Planning 12, no. 2 (January 1, 1988): 97–109. http://dx.doi.org/10.1075/lplp.12.2.01eck.
Full textAbstract:
SHRNUTÍ Americká čeština Čecho-Američanů první generace Shrnutí článku v češtině. Tématem článku je jazyk prnvní generace češkých přistěhovalců žijících na zemědělských usedlostech v Nebrasce. Článek si všímá jazykových a společenských faktorů, které se určitým způsobem projevily ve vývoji americké Češtiny. Autor se zaměruje na jazyk úzce definovatelné jazykové skupiny, jejíž mluvčí jsou přibližně stejně staří, mají podobné vzdělání a puvod a žijí ve stejném prostředí. Na základě způsobu vyjadřování a odchylek od tzv. běžně mluvené češtiny je možno tyto mluvčí rozdělit na plynně hovořící, velmi schopné mluvčí a nedokonalé mluvčí. Rozdíly mezi těmito trěmi skupinami se projevují ve slovní zásobě i gramatice. Tato studie si klade za cíl zhodnotit dlouhodobý sociálně lingvistický vliv angličtiny na americkou češtinu první generace mluvčích. Vliv angličtiny je nepopiratelný, ale zároveň se v americké Češtině objevují rysy společné dalším jazykům, rozvíjejícím se v izolaci, tzn. bez přímého vlivu rodného jazyka emigrantů. RESUMO Usona čehá lingvo de la unua generacio: Socilingvistika etiketo La artikolo pritraktas la lingvajon de la unua generacio de usončehaj enmigrintoj, vivantaj en kamparaj komunumoj de la ŝtato Nebrasko. La aǔtoro esploras lingvajn kaj sociajn faktorojn evidentajn en la evoluo de la usona cena lingvo, uzata de klare difinita grupo de parolantoj kun samaj aĝe, deveno kaj medio. Lau flueco kaj devojiĝoj de la tradicia cena, oni povas distingi en tiu malvasta grupo de parolantoj plene kompetentajn, kapablajn kaj neperfektajn parolantojn. La diferencoj inter la tri brancoj de parolantoj aperas kaj en la leksikono kaj en la gramatiko. La studo celas taksi la socilingvistikan efikon de la angla lingvo ce usona ceha lingvo de la unua generacio tra periodo de inter sesdek kaj okdek jaroj. Malgrau la eksterduba angla influo, la usona ceha havas komunajn karakterizajojn kun aliaj enklavaj lingvoj, kiuj evoluas izolitaj ekster la cefa fluo de lingva evoluo.
36
Adamec, Petr. "Editorial." Lifelong Learning 10, no. 2 (2020): 129–30. http://dx.doi.org/10.11118/lifele20201002129.
Full textAbstract:
Vážení čtenáři, milé kolegyně a kolegové, přátelé celoživotního vzdělávání, právě jste otevřeli druhé číslo časopisu Lifelong Learning – Celoživotní vzdělávání vydané v roce 2020. Dovoluji si tvrdit, že svým obsahem je skutečně velmi zajímavé. V tomto polytematickém čísle vám mimořádně nabízíme větší množství čtení, než tomu bývá obvykle – celkem pět studií a dva recenzní příspěvky. A kterým tématům se jejich autoři v tomto čísle věnují? Alena Bendová a Marie Horáčková z Mendelovy univerzity v Brně představují názory studentů učitelství na průběh pedagogické praxe. Zajímavé na této studii je, že výchozím materiálem zkoumání byly deníky pedagogické praxe studentů a následně – s cílem proniknout hlouběji do problematiky – využily autorky projektivní techniku nedokončených vět. Obecně se pak zamýšlejí nad případnými změnami vedoucími ke zkvalitnění průběhu praxe jak na straně organizátorů, tak cvičných škol. Katarína Fuchsová a Jana Kapová z Prešovské univerzity prezentují výsledky výzkumu efektivnosti invervenčního programu koedukačních aktivit dětí a seniorů žijících v domovech sociálních služeb. Obě autorky vycházejí z přesvědčení, že vzájemná interakce dětí a seniorů má potenciál ovlivňovat vnitřní prožívání a následné projevy chování u obou skupin. Jitka Lorenzová, Blanka Jirkovská a Lenka Mynaříková z Českého vysokého učení technického v Praze se zaměřily na digitální kompetence středoškolských učitelů. Představují zde výsledky z výzkumu, jehož se zúčastnilo úctyhodných 2015 respondentů. Cílem autorek bylo porovnat znalostní a uživatelská specifika učitelů ICT a technických věd s ostatními učiteli. Předpokládám, že stejně jako mě i vás zajímá, jak tento výzkum dopadl. Barbora Nekardová z Masarykovy univerzity přispěla opravdu zajímavou studií na téma rozvoje vysokoškolských učitelů. Položila si otázku, jak vnímají a hodnotí svůj pedagogický rozvoj, a představuje zde výsledky kvalitativní analýzy hloubkových polostrukturovaných rozhovorů s vysokoškolskými učiteli, kteří se účastnili dvousemestrálního programu zaměřeného na rozvoj pedagogických kompetencí. Své výsledky pak diskutuje v kontextu současných snah vysokoškolských institucí o dosahování excelence ve výuce. Kolegyně Markéta Šnýdrová a Gabriela Ježková Petrů z Vysoké školy ekonomie a managementu představují příležitosti, ale také limity vzdělávání formou e-learningu ve vztahu k vývoji společnosti a technologickým a obsahovým požadavkům na vzdělávací aktivity z pohledu příslušníků generace Y a generace Z. Můžeme říci, že takový příspěvek je z dnešního pohledu určitě zcela namístě. V závěrečné části tohoto čísla naleznete dvě recenze. Autorem první z nich je Pavel Pecina z Institutu celoživotního vzdělávání Mendelovy univerzity v Brně, který reflektoval knihu Dagmar Sieglové Konec školní nudy: didaktické metody pro 21. století. Autorkou druhé recenze je Dominika Temiaková z Pedagogické fakulty Univerzity Konštantína Filozofa v Nitře, která pro náš časopis zpracovala recenzi publikace autorů Pirohová, Lukáč a Lukáčová Vzdelávanie dospelých Rómov z marginalizovaných komunít. Přeji vám příjemné chvíle strávené ve společnosti našeho časopisu a dovolte mi, abych vás upozornil na novou podobu internetových stránek časopisu Lifelong Learning – Celoživotní vzdělávání (lifelonglearning.mendelu.cz), které jsme aktualizovali tak, aby odpovídaly všem požadavkům kladeným na moderní odborné vědecké časopisy a jejich standardům. Všechny práce na novém webu by měly být dokončeny v průběhu měsíce září. Petr Adamec předseda redakční rady
37
Dvořák, Dominik. "Vzdělávací obsah: ukazují Bernsteinova teorie a sociální realismus cestu z krize?" Pedagogika 67, no. 3 (December 23, 2017). http://dx.doi.org/10.14712/23362189.2017.774.
Full textAbstract:
Teoretická studie poukazuje na dvě okolnosti, které limitují kvalitu obsahu vzdělávání: jde o absenci teorie vědění a o problémy s předáváním konceptuálně náročného kurikula části sociokulturně znevýhodněných žáků. Při překonávání obou problémů může být užitečné pozdní sociologické dílo Basila Bernsteina, jehož vybrané a u nás méně známé myšlenky jsou v článku načrtnuty. Dále je ukázáno, jak na tyto koncepty navazuje tzv. sociální realismus v pojetí M. Younga a skupiny Bernsteinových žáků. Jsou popsány dva modely kurikula, které vycházejí mj. z pojetí vědění jako systému vs. procesu. Nakonec je charakterizován smíšený model výuky, který kombinuje prvky tradiční a progresivní pedagogikya představuje slibnou cestu pro předávání konceptuálně náročného kurikula širokému spektru žáků.Klíčová slova: kurikulum, vzdělávací obsah, sociologie vzdělávání, sociální realismus.
38
Kasíková, Hana. "Kooperativní učení na školách: tři pohledy, tři výhledy." Pedagogika 67, no. 2 (August 16, 2017). http://dx.doi.org/10.14712/23362189.2017.398.
Full textAbstract:
V problematice kooperativního učení se setkáme s napětím mezi velmi dobře zpracovanou teoretickou strukturou a realitou výuky, ve které jsou kooperativní učební skupiny prozatím spíše okrajovou záležitostí. Teoretická studie se zaměřuje na kooperativní učení z didaktického hlediska. Představuje rozpracovanost teorie kooperativního učení ve třech rovinách: v rovině výchozí teorie kooperace, v rovině principů kooperativního učení a v rovině aplikační. Úspěch kooperativního učení v zahraničí je přisuzován fungujícím vztahům mezi teorií, empirickým výzkumem a praxí: druhá část studie tedy ukazuje na souvislosti, které přináší zpracovaná teorie kooperativního učení pro empirické zkoumání výuky a ovlivňování její reality. Za základní směr výzkumu u nás označuje zkoumání podmínek, za kterých se uplatní potenciál kooperativní učební formy. Ve výzkumu proměny výuky je pak za podstatnou podmínku považován určen vztah mezi přesvědčením učitele a jeho konáním.Klíčová slova: teorie sociální vzájemné závislosti, pozitivní vzájemná závislost, skupinové vyučování, kooperativní učení, principy kooperativního učení, aplikační teorie, empirický výzkum.
39
Tirosh, Dina, Pessia Tsamir, Michal Tabach, Esther Levenson, and Ruthi Barkai. "Geometrické znalosti a vnímaná vlastní účinnost v geometrii (self-efficacy) mezi zneužívanými a zanedbávanými dětmi z mateřské školy." Scientia in educatione 2, no. 1 (October 26, 2013). http://dx.doi.org/10.14712/18047106.52.
Full textAbstract:
Cílem studie je zkoumat geometrické znalosti a vnímanou vlastní účinnost v geometrii (self-efficacy) u dětí z mateřské školy, včetně dětí zneužívaných a zanedbávaných. Bylo provedeno 141 individuálních rozhovorů s dětmi ve věku 5-6 let, z nichž bylo 69 diagnostikováno místním sociálním odborem jako zneužívané a zanedbávané. Výsledky ukazují, že obě skupiny dětí mají vysokou míru vnímané vlastní účinnosti spojené s identifikováním geometrických obrazců, ale nebyla zjištěna významná souvislost s jejich znalostmi. Navíc byly mezi oběma skupinami nalezeny signifikantní rozdíly ve znalostech.