Academic literature on the topic 'Užitečné informace'

BIP je v současné verzi metodou, která v rukou zkušeného administrátora poskytuje užitečné informace širokému spektru respondentů. Lze doporučit, aby byl administrátorem nejen psycholog, ale psycholog s relevantní praxí v organizační psychologii, vlastní konzultantskou či poradenskou praxí, což mu umožní při interpretaci a tvorbě závěrečné zprávy poskytnout respondentovi informace s dostatečnou přidanou hodnotou.

Tento článek se zabývá samoléčbou konopím (Cannabis sativa L.) v České republice se zaměřením na subjektivní rovinu jejího prožívání nemocnými a širší společenský rámec této terapie. Nahlíží aktuální situaci, kdy stát selhává v efektivní regulaci konopí jako léku a nemocní často přistupují k ilegální samoléčbě. Od 1. 1. 2017 do 1. 5. 2017 byl realizován on-line dotazníkový průzkum mezi záměrněvybranými dobrovolníky, jež byli osloveni prostřednictvím organizací, které poskytují souhrnné informace o této problematice. Výzkumný vzorek tvoří 107 nemocných, kteří užívali konopí a jeho deriváty za účelem samoléčby. Získané výpovědi byly analyzovány metodou zakotvené teorie. Výsledky výzkumu ukázaly, že nemocní, kteří v České republice vyhledávají konopnou samoléčbu považují současnou legální regulaci konopí za nevyhovující. Rostlinu si pro vlastní potřebu nejčastěji opatřují pěstováním a informace o léčbě získávají primárně na internetu. Článek se podrobněji zabývá specifiky konopné samoléčby a jejími dopady na zdravotní stav participantů výzkumu. Obsahuje informace užitečné pro organizace, které se věnují práci s pacienty užívajícími konopí k léčbě.

Rey-Osterriethova komplexní figura (TKF) je specifický nástroj v tom, že měří více kognitivních funkcí najednou. Je proto obtížné často rozpoznat, o čem zhoršený výkon v TKF vypovídá. Mnoho studií však ukázalo, že TKF poskytuje užitečné informace, zejména při neuropsychologické diagnostice, ale také v oblasti psychologie výchovy a vzdělávání či klinické psychologii. Užitečnost TKF dokládá i poměrně slušný výčet výzkumů v příručce, které ukazují na její užitečnost pro různé diagnostické skupiny. Avšak doporučuji tento nástroj používat vždy společně s jinými diagnostickými metodami.K tomu, aby TKF mohl být kvalitnějším diagnostickým nástrojem v českém prostředí, by bylo potřeba vytvořit kvalitnější manuál, protože ten současný má několik nedostatků. Za prvé je třeba lépe standardizovat skórovací kritéria tak, aby byl ponechán co nejmenší prostor ke zkreslení ze strany hodnotitele. K tomu by bylo vhodné tato kritéria lépe specifikovat a doplnit názornými grafickými příklady pro snadnější hodnocení. Poté by bylo vhodné vypracovat nové normy pro děti i dospělé. V současné době je tento diagnostický nástroj v českém prostředí použitelný spíše s jistým varováním, což dokazuje i to, že v praxi často dochází spíše k posouzení výsledků TKF na základě zkušeností hodnotitele než na základě současných norem. Příručka by si zasloužila také kapitolu o validitě a reliabilitě a kvalitnější informace o výzkumech zaměřených na TKF, kterých bylo provedeno mnohem vice, než je v příručce uvedeno. Co nelze upřít tomuto nástroji, je jeho velmi jednoduchá a rychlá administrace a také nízké náklady.

Komplex nedestruktivních metod se v Čechách stal v průběhu posledních několika let i přes určité komplikace v jejich zavádění do praxe, již nedílnou součástí komplexně pojatého archeologického výzkumu i stavebně-historického průzkumu při řešení různých otázek spojených zejména s lokalizací hrobek, hrobů, krypt a reliktů zdiva ze starších snesených objektů v interiérech středověkých i novověkých církevních staveb. Ve spojení geofyzikálních metod s vizuálním průzkumem a dokumentací, případně sondáží zabezpečuje tento postup optimální řešení požadovaných úloh a to jak z hlediska získání velkého počtu informací, tak z hlediska časového a v neposlední řadě i ekonomického. Z uváděných praktických příkladů výsledků dosavadní prospekce na lokalitách Praha-Hradčany, Vyšší Brod a Želiv se jeví jako optimální pro lokalizaci hrobek, hrobů a dalších struktur v interiérech kostelů metoda půdního radaru, případně i mikrogravimetrie s následnou prohlídkou a dokumentací kamerovým systémem. Optimální případ nastává tehdy, když je hrobka vyzděná, dutá a má větší rozměr. V tom případě jsou odrazy elektromagnetických vln nejvýraznější, respektive dochází k úbytku hmot a tento objekt je pak velice dobře detekovatelný. Při jeho zavalení může při výkladu docházet k nejednoznačné interpretaci, kdy jej lze přiřadit k větším plošným kumulacím kamenů, litologickým změnám v zásypu antropogenní vrstvy, nebo reliktům zdiva ze starší snesené stavby. Zde jsou potom velmi užitečné další doplňující informace o stavbě, jako například případné polohy náhrobních kamenů, umístění těchto prvků v sakrální stavbě, průběhy inženýrských sítí apod. Při existenci zásypu prostých hrobů obdobného litologického složení, respektive zhutnění jako v okolním prostředí je jejich interpretace vlivem nevýrazných změn fyzikálních parametrů zemin velmi problematická a mnohdy lokalizace i nezjistitelná.

Na první pohled patrnou přednost Grassiho testu představuje jeho zamýšlená jednoduchost, která se projevuje v relativně snadné, jednoznačné a časově úsporné administraci řešení úloh. V případě interpretace výsledků jsou rovněž vymezena kritéria, která determinují základní strukturu hodnocení. Větší nároky na schopnosti a zkušenosti administrátora však vyžaduje kvalitativní analýza chování a posouzení validity, které jsou nezbytnou součástí závěrečné syntézy a interpretace zjištění. Kvalitativní hodnocení jako předpoklad pro využití celého potenciálu testu, zdůrazňované například v Thomasově studii, tedy zmíněnou jednoduchost podstatně problematizuje (Thomas, 1963).Užitečný je dále princip testu, v jehož základu stojí 4 úrovně řešení úloh reflektující schopnosti percepce prostorových vztahů, postižení logických vazeb i abstrakce, které mají navíc prokazatelný vztah k IQ (Grassi, 1947). Dosažený čas dále vypovídá o psychomotorickém tempu.Autoři české verze naznačují dobrou citlivost Grassiho testu pro detekci vznikajícího organického poškození již v raném stádiu jeho vývoje, kdy některé jiné psychologické i neurologické nástroje selhaly, což však opírají pouze o zjištění výše uvedené neadekvátně reportované validizační studie (Koubek & Roušalová, 1992). V současné době navíc toto tvrzení nemusí být relevantní.Problematickou vlastností metody může být závislost výkonu na aktuálním rozpoložení a motivaci pacienta. I přesto však byla Grassim i autory české verze testu zjištěna dostatečně vysoká reliabilita ve smyslu stability v čase.Původní Grassiho test, na rozdíl od jeho české verze, dále postrádá údaje pro zachycení vztahu mezi testovým skórem a IQ, přestože na něm zakládá interpretaci výsledků.Předmětem kritického zvážení při rozhodování o použití Grassiho testu by měla být také skutečnost absence přinejmenším u nás dostupných aktuálních norem a informačních zdrojů o této metodě obecně.S ohledem na zmíněná pozitiva a negativa vnímám Grassiho test jako relativně spolehlivý a užitečný psychodiagnostický nástroj, který může významně přispět k rozpoznání organicity a být impulsem pro další vyšetření za účelem specifikace diagnózy. V kontextu českého prostředí je však přinejmenším jednodušší zvolit metody (BVRT, TMT, Kohsův test), které jsou u nás více rozpracovány, případně disponují aktuálnějšími informacemi (Svoboda, Humpolíček, & Šnorek, 2013).

Cíle – Studie reaguje na aktuální diskusi o obsahu a celkovém pojetí literární výchovy na základních školách. Hlavním cílem je analýza čtenářské recepce osmi odlišných literárních ukázek žáky devátého ročníku základní školy, následné posouzení rozdílů v jejich čtenářském přijetí a zhodnocení adekvátnosti pro danou věkovou kategorii čtenářů.Metody – V kvantitativní části výzkumu jsme použili metodu sémantického diferenciálu a pomocí upravené a faktorovou analýzou ověřené posuzovací škály jsme zkoumali čtenářské prožitky 203 respondentů z hlediska tří faktorů: srozumitelnosti, hodnocení a působivosti. Kvalitativní část šetření jsme realizovali metodou ohniskových skupin. V pořízených audionahrávkách jsme sledovali, jak žáci vnímali jednotlivé texty a jak nad nimi uvažovali.Výsledky – Z reakcí žáků vyplývá, že náročný a pro ně nesrozumitelný jazyk znemožňuje sémantické vyznění některých literárních děl objevujících se v čítankách (J. W. Goethe: Faust, J. A. Komenský: Labyrint světa a ráj srdce). K jeho myšlenkovému poselství se přes vlastní text nedostanou. Žáci oceňovali především texty, které jsou schopni vztáhnout ke svému životu i dnešnímu světu.Závěry – Výsledky výzkumu mohou sloužit jako základní informace užitečné pro úvahy nad inovací obsahu výuky i nad jejím posunem směrem k potřebám a možnostem žáků. Setkávají-li se žáci s texty v dosahu své úrovně chápání, můžeme rozvíjet i jejich poznatkovou bázi, a to nejen ve vztahu k literární historii a teorii. Je žádoucí a užitečné ovlivňovat čtenářství dětí směrem k vyšší kvalitě. Zároveň však nesmíme ztratit kontakt s jejich bazálním porozuměním, jinak naše výuka ztratí sdělnost a opravdovost a stane se ryze formální.Klíčová slova: čtenářství, recepce textu, porozumění textu, literární výchova, čítanka.

Abstrakt: Ačkoli téměř každý pedagog a pedagožka ví, že vzdělávací prostor je plný hlubokých emocí, které utvářejí interakce, nepodařilo se doposud poskytnout odpovídající pozornost souvisejícím otázkám ve vzdělávání učitelů. Existují však přístupy, které se snaží integrovat hlubinně-psychologické aspekty do „běžného“ vzdělávání učitelů a učitelek pro předškolní, základní a střední vzdělávání. Zásadní význam zde mají koncepty, které přesahují teoretické informace, práci s příslušnými texty na přednáškách a seminářích a integrují v kurikulární a institucionální rovině problematiku sebeuvědomění a „reflexivního sebepoznávání“ do učitelského vzdělávání. Neboť jen díky živému spojení osobní zkušenosti a reflexe může být vědění z oblasti hlubinné psychologie využito kriticky-konstruktivně a může mít praktický dopad. Pokud jde o hledání vysokoškolského konceptu vzdělávání učitelů, bylo by velmi užitečné, kdyby se známý „spor škol“ mohl proměnit v kreativní dialog, který by zahrnoval nejen různé psychoanalytické směry, ale také různé přístupy z oblasti humanistické psychologie. Klíčová slova: vzdělávání učitelů, hlubinná psychologie, psychoanalýza, analytická psychologie, individuální psychologie, humanistická psychologie.

Private deck of cards created during six-month survey and documentation of daily experiences. The package contains 49 cards and it is inspired by a set of 78 tarot cards. Text content - reverse side of the card was created using diary notes. Face side of the card was chosen as a representation of processes taking place usually in days when the card was read.