To see the other types of publications on this topic, follow the link: Vztah k druhému.
Journal articles on the topic 'Vztah k druhému'
Create a spot-on reference in APA, MLA, Chicago, Harvard, and other styles
Consult the top 45 journal articles for your research on the topic 'Vztah k druhému.'
Next to every source in the list of references, there is an 'Add to bibliography' button. Press on it, and we will generate automatically the bibliographic reference to the chosen work in the citation style you need: APA, MLA, Harvard, Chicago, Vancouver, etc.
You can also download the full text of the academic publication as pdf and read online its abstract whenever available in the metadata.
Browse journal articles on a wide variety of disciplines and organise your bibliography correctly.
1
Beneš, Vít. "Analýza zahraniční politiky: Konceptualizace časovosti a jinakosti v teorii rolí." Czech Journal of International Relations 54, no. 1 (March 1, 2019): 5–21. http://dx.doi.org/10.32422/mv.1592.
Full textAbstract:
Teorie rolí, vycházející ze symbolického interakcionismu George H. Meada, je stále častěji využívaným přístupem v analýze zahraniční politiky. Cíl tohoto příspěvku je dvojí. Za prvé, text obohacuje teorii rolí o poznatky a argumenty Meadovy teorie času. Argumentuje, že konstituce rolí má nejenom relační dimenzi (formování rolí ve vztah k druhým), ale i dimenzi časovou. Na základě poznatků teorie času rozšiřuje rámec teorie rolí o nové pojmy, které tuto časovou dimenzi konceptualizují: historické self a historický druhý. Za druhé, článek se pokouší začlenit do teorie rolí argumenty poststrukturalismu týkající se významu jinakosti a vymezování se vůči druhému pro formování identity. Symbolicko-interakcionalistický proces „přebírání rolí druhého“ a poststrukturalistické „negativního vymezování se vůči druhému“ můžeme vnímat jako dva extrémy na kontinuu modalit konstitutivního vztahu mezi self a tím druhým.
2
Goodarzparvari, Parnaz, and Francisco Carlos Bueno Camejo. "An overview on the Nietzsche’s evolution during the relation with Wagner." Anthropologia integra 10, no. 1 (June 17, 2019): 65–72. http://dx.doi.org/10.5817/ai2019-1-65.
Full textAbstract:
V posledních desetiletích byl mnohými badateli opakovaně analyzován vztah Nietzscheho a Wagnera. V mnoha knihách a oborných článcích byly podrobně vysvětlovány filozofické, sociální, psychologické i umělecké aspekty tohoto vztahu. Tento článek se pokouší prozkoumat jeho skryté aspekty. Na jedné straně vycházíme z dokumentů, které zanechal Nietzsche, a na druhé straně z hodnocení provedených na postoji Wagnera. Hlavním cílem je rozlišit nejasné vlivy tohoto komplikovaného vztahu, s přihlédnutím k pozoruhodným dokumentům, které zanechal Nietzsche. Klíčová je časová následnost proměny jejich vztahu, kterou se ve studii pokoušíme zachytit.
3
Helus, Zdeněk. "K psychologii láskyplného vztahu: pedagogické inspirace se zaměřením na předškolní výchovu." Pedagogická orientace 24, no. 4 (October 24, 2014): 468–87. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2014-4-468.
Full textAbstract:
Studie klade důraz na osobnostní přístup k vývoji dítěte v doškolní fázi jeho života, tvořící celek vývojových souvislostí, vrcholících vstupem dítěte do mateřské školy. Osobnostní přístup zahrnuje za prvé zřetel k podstatným znakům doškolního dítěte (k jeho odkázanosti, otevřenému prožívání, potencialitám a vývojovému směřování) a za druhé zřetel k zlomovým událostem v jeho dosavadním vývoji (primárnímu vztahu a připoutání, separačně individualizační tendenci, nástupu asertivního já, včlenění do mateřské školy). Láskyplný vztah je podmínkou, aby vývoj probíhal plnohodnotně, tedy nebyl brzděn, deformován apod. Láskyplný vztah učitelky mateřské školy má specifické znaky a uplatňuje se v její vcítivě tvořivé reflexi nad dítětem jakožto utvářející se osobností.
4
Vlčková, Kateřina, Jan Mareš, and Stanislav Ježek. "Adaptation of Teacher Power Use Scale to Lower Secondary Students and Student Teachers." Pedagogická orientace 25, no. 6 (March 10, 2016): 798–821. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2015-6-798.
Full textAbstract:
Moc lze definovat jako schopnost ovlivnit názory, hodnoty a jednání ostatních. Jasně stanovené mocenské vztahy ve třídách umožňují realizaci kurikulárních cílů. Začínající učitelé často bojují s ustanovením těchto vztahů. Vlivná typologie sociální moci jakožto vztahového jevu autorů Frenche a Ravena (1959) rozlišuje donucovací, odměňovací, legitimní, referenční a expertní bázi moci učitele. V této metodologické studii popisujeme adaptaci nástroje Teacher Power Use Scale – TPUS (Schrodt, Witt, & Turman, 2007) určeného k měření těchto bází moci. Adaptace se zaměřuje na úpravu dotazníku specificky pro český kontext a také pro studenty učitelství a jejich žáky na druhém stupni základních škol (oproti původní verzi, která byla zaměřena na univerzitní učitele a jejich studenty v anglosaském kontextu). Dostupný výzkumný vzorek sestával z 1686 žáků z 96 tříd druhého stupně základních škol vyučovaných 96 studenty učitelství v průběhu jejich dlouhodobé praxe. Získaná data v zásadě podporují teorii Frenche a Ravena a původní TPUS. Nicméně vnímání bází moci studentů učitelství je u žáků druhého stupně jednodušší. Báze legitimní a donucovací silně korelovaly, jinými slovy byly žáky vnímány jako jeden faktor. Toto zjištění odpovídá výsledkům výzkumu bází moci učitele zkoumaných na jiných vzorcích žáků v českém kontextu.
5
Šeďová, Klára. "Moc v dialogickém vyučování." Pedagogická orientace 25, no. 1 (February 28, 2015): 32–62. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2015-1-32.
Full textAbstract:
Cílem této studie je prozkoumat mocenské vztahy mezi učitelem a žáky v kontextu tzv. dialogického vyučování, to znamená takového typu výuky, v němž je stimulována aktivní účast žáků na výukové komunikaci. Článek na datech z výzkumu zaměřeného na zavádění dialogických postupů do vyučování humanitních předmětů na druhém stupni základní školy ukazuje, že v dialogickém vyučování dochází k cirkulaci moci mezi učitelem a žáky. To znamená, že nastavení vzájemných vztahů mezi učiteli a žáky umožňuje funkční přelévání moci mezi oběma stranami. V příspěvku jsou dále identifikovány dílčí elementy cirkulace moci, jimiž jsou snížení dominance učitele a dosažení shody na definici situace mezi učitelem a žáky.
6
Bendová, Alena. "Třídní učitel v sociálních vztazích se svými žáky: případová studie." Pedagogická orientace 26, no. 2 (July 1, 2016): 252–71. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2016-2-252.
Full textAbstract:
Cílem předkládané studie je analyzovat determinanty dobrého vztahu mezi třídním učitelem a žáky na střední odborné škole. Zaměřujeme se při tom na osobu třídní učitelky. V první části jsou vymezena teoretická východiska. Vycházíme hlavně z výzkumů expertnosti učitele a výzkumů vztahů mezi učitelem a žáky. V druhé části příspěvku jsou představeny dílčí výsledky případové studie středoškolské třídy s dobrým sociálním klimatem, jež se týkají výhradně zkoumané třídní učitelky. Vzorek tvořilo 24 studentů a třídní učitelka. Na základě analýzy dat byly u učitelky identifikovány jednak osobnostní předpoklady k budování optimálního vztahu s žáky (mateřská starostlivost a vřelost, extroverze a zdravé sebevědomí, životní zkušenosti a mladistvost), jednak charakteristické interpersonální chování k žákům (expresivní komunikace, podněcování, povzbuzování, neformální vedení výuky, péče a podpora, otevřené vyjadřování emocí, naslouchání a sdílení osobních informací a uplatňování vlivu).
7
Šindelář, Michal. "Sendvičová konstelace a well-being člověka: vhled do českého terénu." Sociální studia / Social Studies 11, no. 3 (July 21, 2014): 31–49. http://dx.doi.org/10.5817/soc2014-3-31.
Full textAbstract:
Text představuje termín sendvičová generace (volně zaměnitelný s termínem sendvičová konstelace), shrnuje poznatky k tématu a skrze kvantitativní analýzu dat ISSP 2011–2012 Rodina a zdraví a Střední generace 2004 dat nabízí vhled do sendvičové konstelace v České republice. Poskytování péče staršímu členu rodiny je konstitutivním prvkem sendvičové konstelace, proto je věnována pozornost charakteristikám pečovatelů (pohlaví, věk, intenzita pečování) a výskytu pečovatelské role v populaci. Druhým tématem textu je vztah konstelace a wellbeingu člověka. Jsou prověřovány vliv reciprocity podpory a afektuální solidarity na hodnocení kvality vztahu s příjemcem podpory a konflikt mezi pracovní a soukromou sférou. V ČR jsou přibližně 4 % lidí v sendvičové konstelaci a tato konstelace je asociována s mírným konfliktem mezi pracovní a soukromou sférou. Podpora rodičům je asociována s pozitivním vlivem na wellbeing člověka, pokud je podpora vzájemná.
8
Szaló, Csaba. "Domov a jiná místa/ne-místa formování kulturních identit." Sociální studia / Social Studies 3, no. 1 (January 3, 2006): 145–60. http://dx.doi.org/10.5817/soc2006-1-145.
Full textAbstract:
Tento text sleduje dvojí cíl. Na jedné straně v souladu se současnou kulturně-antropologickou kritikou obecně přijaté představy zakořeněnosti ukazuje, že společenství, ke kterým nás naše kulturní identity vážou, jsou sice zprostředkována místy, ale ta nemusí mít nutně charakter lokálních kultur. Neboli poukazuje na to, že kulturní identity formují naše vztahy k sobě samým a druhým tím, že zvýznamňují naši příslušnost k určitým společenstvím, která však nemusí být nutně společenstvími žité přítomnosti každodennosti. Na straně druhé se zabývá kritikou zakořeněnosti, podle níž jsou pro naši současnost charakterističtí lidé, kteří se identifikují s deteritorializovanými podobami domova. Tuto kritiku prohlubuje tezí, podle níž nemusí mít místa formující kulturní identity nutně podobu (ani deteritorializovaného) domova. Nedomyšleným důsledkem zdůrazňování důležitosti identifikace s deteritorializovanými podobami domova je totiž reprodukce normativní představy, podle níž je původním, normálním a přirozeným místem formování kulturních identit místo mající charakter domova.
9
Kořínek, Štěpán. "Zásada subsidiarity ve vztahu k Úřadu evropského veřejného žalobce." Časopis pro právní vědu a praxi 28, no. 1 (March 24, 2020): 7. http://dx.doi.org/10.5817/cpvp2020-1-1.
Full textAbstract:
Příspěvek se zaobírá problematikou zásady subsidiarity ve vztahu k Úřadu evropského veřejného žalobce (ÚEVŽ). Právě zásada subsidiarity představovala bodový zlom v procesu konstituování ÚEVŽ, který vedl až k současnému stavu přijetí ÚEVŽ na základě posílené spolupráce. Subsidiarita jako klíčový právní princip hojně prostupuje celou materií evropského práva, přičemž se samozřejmě dotýká jeho institutů (jako ÚEVŽ). Příspěvek je rozčleněn do třech částí, kterým předchází úvod a uzavírá závěr. První část se věnuje zásadě subsidiarity a jejímu charakteristickému vymezení, přičemž subsumuje teoretické definice pojmu subsidiarita, různé vědní přístupy, dílčí aspekty zásady subsidiarity a samozřejmě zásadu subsidiarity z pohledu evropského práva. Druhá kapitola je sondou do druhého vůdčího principu evropského práva – proporcionality jako komplementarity k subsidiaritě. Třetí kapitola je posléze reflektují rozhodnou kauzu otázky narušení subsidiarity při konstituování ÚEVŽ.
10
Bílek, Stanislav, and Radka Vaníčková. "Praktické aspekty stavění promlčecí doby při neplatné podnikatelské rozhodčí doložce." Časopis pro právní vědu a praxi 25, no. 3 (October 17, 2017): 545. http://dx.doi.org/10.5817/cpvp2017-3-11.
Full textAbstract:
Rozhodčí řízení představovalo zejména pro podnikatele, efektivní a hospodárnou alternativu vůči civilnímu soudnictví. K rozhodování majetkových sporů byly díky liberální legislativě využívány i soukromé rozhodčí společnosti, které neměly a stále nemají status rozhodčího soudu. V aplikační praxi obecných soudů rezonuje v posledních letech problematika rušení nicotných rozhodčích nálezů, vydávaných těmito soukromými rozhodci ve prospěch rozporu rozhodčích doložek, podle nichž byla pravomoc soukromých rozhodců založena zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení o výkonu rozhodčích nálezů v platném znění, případně pro rozpor s jiným právním předpisem. Cílem příspěvku je poukázat na jednu z mnoha výkladových těžkostí v souvislosti s rušením rozhodčích nálezů vydaných na základě neplatných rozhodčích doložek, a to zda uplatněním nároku rozhodčí žalobou z neplatné rozhodčí doložky dochází ke stavení běhu promlčecí lhůty a za jakých podmínek. Dále uskutečnit stručnou analýzu aktuální soudní praxe v rušení nicotných rozhodčích nálezů a právní výklad důsledků tohoto přístupu obecných soudů v otázce promlčení majetkových práv zejména se zaměřením na právní vztahy mezi podnikateli. Účinky nicotného rozhodčího nálezu nelze vztahovat automaticky na akt podání rozhodčí žaloby s ohledem na princip právní jistoty jako základní předpoklad právního státu. Podání rozhodčí žaloby podle neplatné doložky dle názorů autorů příspěvku má v určitém rozsahu za následek stavení promlčecí lhůty. Autoři rozdělili příspěvek na dvě části. V první části podávají úvodní vysvětlení předmětné problematiky a zaujímají postoje k judikatuře týkající se neplatných podnikatelských doložek. V druhé části vymezují dopady judikatury soudů ve sledované oblasti ve vztahu k otázce stavění promlčecí lhůty a předkládají návrhy řešení v souladu s platnou legislativou.
11
Knecht, P. "Příležitosti k učení: odlišná/různá pojetí konceptu a jeho výzkumné využití." Pedagogická orientace 24, no. 2 (May 3, 2014): 163–84. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2014-2-163.
Full textAbstract:
Cílem přehledové studie je vymezit příležitosti k učení jako teoretický koncept,představit vybrané metody a techniky, které jsou ke zkoumání příležitostí nejčastějivyužívány, a následně porovnat rozdíly v obsahovém vymezování příležitostík učení v ČR a v USA, odkud tento koncept pochází. V první části studie je představenhistorický vývoj přístupů vymezování obsahu příležitostí k učení od 60. let 20. stoletído současnosti. Zpočátku byly příležitosti k učení nazírány jako teoretická kategorieadresující problém vztahu obsahu výuky a obsahových požadavků (standardizovaných)testů, příp. kurikulárních dokumentů. Později se obsahové vymezení koncepturozšířilo směrem ke zkoumání školních i mimoškolních faktorů souvisejících s učebnímivýsledky žáků. V druhé části příspěvku jsou popsány pokusy o operacionalizacipříležitostí k učení včetně příkladů výzkumných nástrojů používaných k jejich zkoumání.Studie na vybraných výzkumech ukazuje, že koncept příležitostí k učení v zahraničízastřešuje především komplexnější výzkumy založené na analýze vztahu mezivyučováním a učením s cílem poskytovat informace o makrorovině či mezoroviněškolského systému. To kontrastuje s pojetím příležitostí k učení převládajícím u nás,kde příležitosti k učení bývají především prezentovány jako teoretické východiskok realizaci mikroanalýz výuky na úrovni analýzy výukových situací.
12
Valentová, Marie. "Balancování rodinného života a pracovní kariéry v kontextu analýzy pozice žen na pracovním trhu." Sociální studia / Social Studies 1, no. 1 (January 1, 2004): 49–73. http://dx.doi.org/10.5817/soc2004-1-49.
Full textAbstract:
Článek se zabývá problémem balancování rodinného života a pracovní kariéry v zemích Evropské unie a v České republice, přičemž speciální pozornost věnuje pozici žen na trhu práce. Naše analýza postupuje ve dvou krocích. V prvním kroku srovnáváme zkoumané země s ohledem na faktory poptávky a nabídky práce (indikátory participace/nonparticipace na trhu práce, diskriminace žen na trhu práce, lidského kapitálu a břemene domácí práce). Ve druhém kroku se pak snažíme identifikovat (s využitím clusterové analýzy) různé skupiny/shluky zemí, jež ve vztahu k daným faktorům vykazují podobné rysy. Díky tomu můžeme vymezit tři hlavní režimy ženské pozice na trhu práce (jihoevropský, skandinávský a smíšený) a umístit Českou republiku tohoto triangulárního rámce.
13
Všetička, Pavel. "Nový přestupek znevážení postavení úřední osoby při výkonu její pravomoci." Časopis pro právní vědu a praxi 25, no. 2 (July 21, 2017): 285. http://dx.doi.org/10.5817/cpvp2017-2-7.
Full textAbstract:
Předkládaný příspěvek je věnován problematice z oblasti reformy správního trestání. Konkrétně se zde zabývám významem nově formulované skutkové podstaty přestupku, jenž spočívá ve znevážení postavení úřední osoby při výkonu její pravomoci. První část příspěvku je věnována historii obdobných právních institutů u nás od roku 1989 do současnosti. Ve druhé části se zamýšlím nad významem této nové právní úpravy ve vztahu k právní ochraně příslušníků Policie České republiky.
14
Burzová, Petra Lupták, Ilona Dvořáková, Ondřej Hejnal, Michal Růžička, and Ladislav Toušek. "Paměť a prostor: Reprezentační strategie společenstva vzpomínání v postindustriálním městě." Sociální studia / Social Studies 10, no. 4 (October 25, 2013): 107–26. http://dx.doi.org/10.5817/soc2013-4-107.
Full textAbstract:
Studie se věnuje dnes již zaniklé dělnické kolonii Karlov, kterou v Plzni zbudovaly Škodovy závody počátkem druhého desetiletí 20. století. V textu studujeme toto dnes již neexistující místo v kontextu transformujícího se urbánního prostoru průmyslové metropole a jeho vztah k pamětnickým reprezentacím. Na základě dat z rozhovorů s pamětníky, zúčastněného pozorování komemorativních setkání a archivního výzkumu zachycujeme vyjednávané změny v reprezentačních praktikách „Karlováků“. Tak v textu zkoumáme dva Karlovy. Prvním je Karlov vzpomínkový, tak, jak je komemorován a utvářen původními obyvateli Karlova, kteří se jako společenstvo vzpomínání pravidelně scházejí, když retroaktivně konstruují Karlov jako smysluplné a ideální místo pro život v městském prostoru. Dále se věnujeme tomu, jak a proč se tento vzpomínkový Karlov brání tomu být ztotožňován se zbytkovým Karlovem, tj. s fyzickými a architektonickými pozůstatky komemorovaného místa.
15
Obrovská, Jana. "Rituály s „těmi druhými“: Perspektiva interakčních rituálů ve školní etnografii etnicky různorodých třídních kolektivů." Sociální studia / Social Studies 11, no. 2 (April 21, 2014): 51–74. http://dx.doi.org/10.5817/soc2014-2-51.
Full textAbstract:
V tomto článku se zaměřuji na neracionální aspekty vzdělávání, specificky na rituální dimenzi vztahů ve školní třídě. Předpokládám při tom, že rituály mohou sehrávat důležitou roli v interakcích mezi žáky navzájem a žáky i jejich učiteli. Samozřejmá povaha rituálů se může problematizovat obzvláště tam, kde někteří žáci nemají kompetence k úspěšnému zapojení do rituálních událostí. Dochází k takovým situacím v etnicky různorodém třídním kolektivu? Cílem tohoto článku je pojednat přínosy vybraných teorií interakčních rituálů a ritualizací ve školní etnografii etnicky smíšených tříd a školních společenství. Kladu si otázku, v jakých ohledech jsou tyto teorie užitečné při výzkumu vztahové dynamiky třídních kolektivů navštěvovaných majoritními a romskými dětmi a jaké aspekty života školní třídy jako specifické sociální skupiny umožňují nahlédnout? Představuji analytické možnosti rituálně–interakcionistické perspektivy, která je založena na mikro-sociologii ritualizované každodennosti. Použití představeného rámce demonstruji na analýze vztahových pozic romských dívek skrze má etnografická pozorování.
16
Kaščák, Ondrej, and Branislav Pupala. "Deti medzi emancipáciou a sociálnou využiteľnosťou: nová sociológia detstva a „našepkaná emancipácia“." Sociální studia / Social Studies 9, no. 2 (April 18, 2012): 13–29. http://dx.doi.org/10.5817/soc2012-2-13.
Full textAbstract:
Při aktuálním zkoumání dětí a dětství lze identifikovat dvě zásadní „paradigmata“ uplatňující se jednak na akademické a taktéž na školskopolitické úrovni. Jednu tvoří diskurz nové sociologie dětství vyvíjející se od 90. let 20. století, druhou tvoří neoliberální diskurz o vzdělávání prosazující se zejména ve vědách o výchově a ve školské politice v posledních deseti letech (v kontextu střední Evropy). Obě pracují s emancipační logikou aktivního, autonomního a svých práv si vědomého dítěte aktivně se angažujícího v sociálním životě. Nová sociologie dětství soustřeďuje tuto argumentaci na zrovnoprávnění dětské perspektivy ve výzkumu a v sociálním životě (i ve vztahu k dospělým), vycházeje přitom hlavně ze sociálněkonstruktivistických teorií, neoliberální diskurz emancipuje děti ve vztahu k autonomnímu budování jejich „lidského kapitálu“ a jejich aktivní nasměrovanosti na životní úspěch – odvolávajíc se taktéž na výzkumy sociálního konstruktivismu. V sociologii se uvedené diskurzy prolínají a otevírají zásadní otázky o povaze dětského bytí a dětství v současnosti a zejména otázku o skutečné autonomii dětí a povaze jejich emancipace. Výsledkem analýzy je pochybnost o faktickém zrovnoprávnění a hypotéza o mizení dětství překrývajícím se s paralelním mizením dospělosti v ideologii celoživotního vzdělávání.
17
Šťastný, V. "Soukromé doučování a vzdělávací politiky v Evropě." Pedagogická orientace 24, no. 3 (July 28, 2014): 353–74. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2014-3-353.
Full textAbstract:
Cílem studie je identifikovat a zařadit vybrané evropské země do jednotlivých typů Brayovy typologie vzdělávacích politik ve vztahu k soukromému doučování (1999, 2009) a s využitím dostupných empirických studií představit zavedená opatření a jejich dopady. V první části příspěvku autor definuje soukromé doučování a jeho možné implikace pro formální vzdělávací systém a jeho spravedlnost. Ve druhé části autor představuje Brayovu typologii vzdělávacích politik ve vztahu k soukromému doučování a její vývoj v čase. Jednotlivé typy vzdělávacích politik jsou uvedeny na konkrétních příkladech evropských zemí. Ve třetí části je pak diskutována aktuální situace v České republice. V Evropě je možné identifikovat nejen země podporující soukromé doučování (Francie), ale i země tento fenomén do určité míry regulující (Litva, Německo, Slovensko), nebo i takové, které se k soukromému doučování staví nevšímavě (Chorvatsko). Uvedené příklady demonstrují různorodost podob stínového vzdělávacího systému v různých kontextech a dosavadní reakce tvůrců vzdělávací politiky na něj. Nezájem o tento fenomén v České republice ostře kontrastuje s doporučeními světových odborníků na tuto problematiku. Zároveň v našem kontextu chybí relevantní výzkumná data, o která by bylo možné opřít politické rozhodování.
18
JANEČKA, Martin. "Frekvence pádu v projevech afatických osob ve vztahu k používání gestikulace: srovnání s osobami bez diagnostikované poruchy řeči." Bohemistyka, no. 3 (September 21, 2021): 331–44. http://dx.doi.org/10.14746/bo.2021.3.5.
Full textAbstract:
Článek se zabývá srovnáním frekvence pádu substantiva v přepisech audiovizuálních nahrávek osob s diagnostikovanou afázií a mluvčích bez diagnostikovaného poškození řeči. Pokouší se ukázat na některá specifika v distribuci pádů v projevech afatických osob, která souvisí s obecnou charakteristikou syntaxe afatických projevů. Dále postihuje frekvenci autosémantických slovních druhů (substantiv, sloves a adverbií) v projevech osob s afázií a standardních mluvčích a dává ji do souvislosti s počtem komunikačních gest, kterými je možné tyto autosémantické slovní druhy nejen doprovázet, ale také nahradit. Výsledky ukazují, že osoby s afázií používají na jednu stranu méně autosémantik, na druhou stranu však více komunikačních gest než standardní mluvčí.
19
Nedbálková, Kateřina. "Tak daleko, tak blízko: dělnická třída v České republice." Sociální studia / Social Studies 9, no. 3 (July 19, 2012): 85–100. http://dx.doi.org/10.5817/soc2012-3-85.
Full textAbstract:
V textu se autorka zaměřuje na přiblížení paradigmatických a metodologických předpokladů, které se třídou pracují jako s podstatnou a důležitou kategorií sociálněvědního výzkumu a dále představuje vlastní výzkum dělnické třídy a první zjištění, ke kterým ve svém počínání dosud dospěla. V úvodní části nabízí základní představení konceptualizací třídy ve vztahu k paradigmatickým pozicím a východiskům výzkumníků a místo, které v tomto kontextu zaujímá česká sociologie. Ve druhé, empirické části textu se pak na základě vlastního výzkumu soustředí na třídní vědomí a povědomí o třídě a dále na třídu v kontextu genderové struktury společnosti.
20
Nováková, Eva. "Němčina v politice a diplomacii na Vysoké škole ekonomické." CASALC Review 9, no. 2 (December 20, 2019): 74. http://dx.doi.org/10.5817/casalc2019-2-6.
Full textAbstract:
Článek seznamuje s výukou odborné němčiny zaměřené na oblast politiky a diplomacie na Vysoké škole ekonomické v Praze. Úvodem je představen systém jazykové výuky na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE, bakalářský studijní program Mezinárodní studia – diplomacie a dva kurzy odborného jazyka určené pro tento program Němčina v mezinárodních studiích 1 a 2. Podstatnou část příspěvku tvoří prezentace základního učebního materiálu Politik und Diplomatie auf Deutsch, který byl pro tyto kurzy vytvořen, a především různých metodických postupů při práci s ním. Uvedené jsou také doplňkové formy výuky – práce s politickými aktualitami, televizními zprávami a autentickými mediálními texty – včetně opakování gramatiky a forem testování. Závěrem se konstatuje, že v kurzech určených pro studenty bakalářského programu Mezinárodní studia – diplomacie lze také v němčině jako druhém cizím jazyce pracovat s odborným jazykem na pokročilé úrovni a vhodnými strategiemi motivovat studenty k jeho osvojování a upevňování.
21
Woźniak, Kamila. "Sztuka pamięci. O prozie Milady Součkovej „Hlava umělce”." Slavica Wratislaviensia 173 (October 7, 2020): 361–70. http://dx.doi.org/10.19195/0137-1150.173.29.
Full textAbstract:
Článek představuje typologii různých druhů paměti, které je možné rozlišit v románu-eseji Milady Součkové. Autorka se v něm vyjadřuje mimo jiné k teorii Aleidy Assmannové, která vidí rozdíl mezi vzpomínáním a připomínáním. Další části článku se týkají paměťových stop a otisků, mezi nimiž je možné rozlišit takzvané mnemotechnické objekty. Ve vztahu k analyzovanému literárnímu textu se autorka také odvolává na teorii semioforů Krzysztofa Pomiana. Jednou z důležitých paměťových stop jsou stejně tak „vzpomínky z druhé ruky“, které se jako jeden z vytrvalých motivů v textu Součkové často objevují. Důležitou částí článku je také analýza týkající se smyslů a těla jako paměťového média. Podstatným stavebním prvkem vyobrazeného světa a vzpomínkové vrstvy diskutovaného textu jsou také somatopoetické prvky.
22
Erban, Vít. "Kultura a tradice: rekapitulace vztahu dvou alternativních pojmů." Anthropologia integra 11, no. 1 (June 22, 2020): 43–49. http://dx.doi.org/10.5817/ai2020-1-43.
Full textAbstract:
Článek se věnuje teorii tradice jako jednomu z ústředních teoreticko-terminologických problémů kulturní antropologie, který má současně vliv na její metodologii, rejstřík témat, které řeší, ale způsob a směr kladení otázek. Snaží se prostřednictvím excerpce základní encyklopedické a slovníkové literatury, vybraných děl a autorů z oblasti antropologie a jiných příbuzných oborů, se kterými během svého vývoje antropologie vstupovala do dialogu (především sociologie a folkloristiky), postihnout, shrnout a rekapitulovat obecný „příběh“ pojmu tradice za posledních 150 let – od počátků antropologického myšlení v druhé polovině 19. století přes témata akulturace, modernizace a kulturní změny v polovině 20. století až po současné výzvy, které přináší interdisciplinární spolupráce s obory z oblasti přírodních věd. Důraz je přitom kladen na přirozenou konkurenci s ústředním pojmem kulturní antropologie, kterým se stala kultura. Oba pojmy se občas považují za v jistém smyslu alternativní (vzájemně zaměnitelné), a proto se nabízejí otázky, proč v antropologické teorii dostal přednost pojem kultura před pojmem tradice, zatímco ve folkloristice došlo k opaku, jak antropologie explicitně i implicitně pojem tradice během svého vývoje chápala a jak se toto pojetí tradice v antropologickém diskurzu postupně proměňovalo v závislosti na aktuálních výzkumných tématech a průnicích s jinými vědními obory. V neposlední řadě se lze ptát po budoucnosti tohoto pojmu, který prodělává návrat nejen v rovině odborně-teoretické, ale stává se praktickým, doslova žitým ohniskem identity v současném proměňujícím se a globalizujícím se světě.
23
Kostelecká, Yvona, Kateřina Machovcová, Andrea Beláňová, and Romana Štambergová. "Sebepojetí absolventů domácího vzdělávání a jejich spolužáků: pilotní studie." Pedagogická orientace 28, no. 2 (August 15, 2018): 306–27. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2018-2-306.
Full textAbstract:
Studie je první výzkumnou sondou do problematiky sebepojetí absolventů domácího vzdělávání. Jedná se o dílčí, ale velmi významné téma, kterému se v našich podmínkách ve vztahu k domácímu vzdělávání zatím nedostalo náležité pozornosti. Cílem studie je zjistit, jak děti s touto specifickou zkušeností samy sebe vnímají, a porovnat jejich výsledky se spolužáky, kteří domácím vzděláváním neprošli. První část textu je zaměřená na teoretická východiska, koncept sebepojetí a metodologii výzkumu, ve druhé části jsou prezentovány výsledky pilotního výzkumného šetření. Jedním z hlavních přínosů této pilotní studie je obrácení pozornosti k individualitě vzdělávaného, nikoli pouze vzdělávajícího, což je v případě studií zaměřených na domácí vzdělávání doposud převažující přístup, a ověření, zda lze Dotazník sebepojetí Piers-Harris 2 považovat za vhodný nástroj pro realizaci obdobně zaměřených výzkumů.
24
Vachala, Břetislav. "Havran v egyptské kultuře." Anthropologia integra 1, no. 2 (June 1, 2010): 55–61. http://dx.doi.org/10.5817/ai2010-2-55.
Full textAbstract:
Staří Egypťané žijící podél Nilu měli vždy úzký vztah k přírodě a byli přirozeně závislí na důvěrné znalosti místní fauny a flóry. Dobře byli obeznámeni také se světem ptáků, včetně havranů (čeleď Corvidae). Nejstarší zobrazení havranů se nachází na zlomku „Palety bojiště“ (okolo 3150 př. n. l.; obr. 1). Známá jsou realistická vyobrazení havranů a vran na figurálních ostrakách z Ramessovské doby (obr. 2, 3). Kromě toho se dochovaly dvě neobvyklé scény s epizodou z neznámé bajky (obr. 6) a s parodií vážení srdce zemřelého před bohem Usirem (obr. 4, 5). Zřejmě nejvěrnější zpodobení havrana v egyptském umění se objevuje na pektorálu z 12. dynastie, kde dva havrani zastupují sokoly, symbol boha Hora, to jest krále (obr. 7). Dávní Egypťané přisoudili havranovi pozitivní i negativní (srovnej démotický snář na papyru Carlsberg č. XIV, f.) úlohu. Podobný postoj k havranovi je doložen i v arabském středověku: na jedné straně symbolizuje rozloučení, smutek a smrt (například básně Antara ibn Šaddáda, Durajda ibn as-Simmy, al-Ahwase), na druhé straně naději a dobro (v egyptských lidových písních).
25
Kabele, Jiří. "Sportpropag – nepravděpodobné místo pro studium společnosti: Osobní pohled." Sociální studia / Social Studies 8, no. 1 (January 10, 2011): 17–35. http://dx.doi.org/10.5817/soc2011-1-17.
Full textAbstract:
Zpráva o rozpuštění Oddělení komplexního prognostického modelování v roce 1984 je osobním pohledem na tuto událost. Autor se v ní nesnaží o rekonstrukci celé výzkumné historie tohoto oddělení a jeho vztahů ke státním úřadům. Pokouší se jen porozumět z odstupu více než třiceti let jeho konstitutivní metodě komplexního prognostického modelování a tím i tomu, jako tato metoda dovolila vzniknout poměrně bohatému intelektuálnímu světu v časech komunistické "normalizace". Zpráva je rozdělena do dvou částí. V té první je Oddělení vylíčeno jako ostrov pozitivní deviace. Ve druhé části jsou představeny generačně a ideologicky utvářené přístupy k výzkumu různých jeho členů. Závěrečná diskuse je poněkud netypicky strukturována. Je v ní významnou měrou využito citací z tezí připravených k panelové diskusi etických problémů prognózování, která se konala několik měsíců před rozpuštěním Oddělení komunistickou stranou.
26
Zibner, Jan. "Akceptace právní osobnosti v případě umělé inteligence." Revue pro právo a technologie 9, no. 17 (June 30, 2018): 19–49. http://dx.doi.org/10.5817/rpt2018-1-2.
Full textAbstract:
Umělá inteligence je fenoménem prosazujícím se postupně čím dál více v právních vztazích. Ve většinovém chápání je umělá inteligence softwarem s nejrůznějšími schopnostmi, tedy objektem právního vztahu. Sílí však debaty nad tím, zda by umělá inteligence nemohla být subjektem právního vztahu. Poukazuje se na to, že umělá inteligence je schopna autonomně tvořit, učit se, řídit vozidla, ale je též je schopna získat trvalé bydliště, státní občanství, a dokonce sama sebe reprodukovat. Nicméně k tomu, aby umělá inteligence mohla být subjektem právního vztahu, je třeba jí přiznat právní osobnost jako základní právní status. Jen tak může být obdobně jako právnická osoba coby autonomní výtvor práva pasivním nositelem práv a může se s ní operovat v dalších fázích zkoumání při přiznávání autorství či trestní odpovědnosti.Příspěvek si proto klade za cíl analyzovat podmínky přiznání právní osobnosti umělé inteligenci včetně důsledků z toho plynoucích. V úvodu příspěvku autor vymezí dosavadní vývoj na poli tvůrčí umělé inteligence s důrazem na kritickou revizi jejího místa na poli subjektu právního vztahu. Ve druhé části se autor zaměří na analytický rozbor samotného institutu právní osobnosti, jejího historického opodstatnění, podob, včetně nutných aplikačních kritérií pro její přiznání fyzickým a právnickým osobám. Třetí část příspěvku bude věnována relevantní a stěžejní tuzemské a zahraniční judikatuře na téma právní osobnosti, na což naváže část čtvrtá v podobě úvahy nad použitím případných alternativních modelů v případě umělé inteligence, jako je elektronická osoba, svěřenský fond apod. V závěru bude prostor věnován následkům plynoucím z přiznání právní osobnosti umělé inteligenci se zaměřením na aplikovatelnost předchozích závěrů.
27
Laudátová, Marie, and Roman Vido. "Současná česká religiozita v generační perspektivě." Sociální studia / Social Studies 7, no. 4 (October 9, 2010): 37–61. http://dx.doi.org/10.5817/soc2010-4-37.
Full textAbstract:
Stať, kterou zde předkládáme, si klade relativně skromný cíl: nabídnout některé předběžné závěry z dostupných empirických kvantitativních dat a naznačit směr, kterým by se další sociologické studium české religiozity v generační perspektivě mohlo v budoucnu ubírat. Domníváme se, že sledované téma si zaslouží pozornost zejména ze dvou důvodů: 1. aktuální sociologická literatura dokládá, že jednoduchá sekularizační očekávání, že s každou novou příchozí generací bude míra sekularizace společnosti narůstat, nedošla svého naplnění. Dostupná data ukazují, že jsou to mnohdy právě mladší věkové kohorty, které si k religiozitě nejrůznějšího druhu (včetně té označované za „tradiční“) nacházejí pozitivní vztah. Generační zkušenost – spíše než nezpochybnitelný lineární trend modernizace, doprovázený „automatickou“ sekularizací – se tak zdá být relevantnějším vysvětlujícím faktorem. 2. Postupně se kumulující empirická data o religiozitě z pravidelně se opakujících mezinárodních šetření (EVS, ISSP) přímo vybízejí ke studiu jejích vývojových tendencí. Je tak možné již srovnávat nejen mezigeneračně, ale i sledovat pohyby uvnitř jednotlivých generací v rámci plynutí času.
28
Rokos, Lukáš. "Mikrovyučování jako prostor pro implementaci vrstevnického hodnocení do přípravy studentů učitelství." Pedagogická orientace 30, no. 3 (November 11, 2020): 315–46. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2020-3-315.
Full textAbstract:
Příspěvek propojuje dva fenomény přípravy studentů učitelství. Jedním z nich je užití mikrovyučování při oborových didaktikách a druhým je užití vrstevnického hodnocení. V rámci mikrovyučování při didaktice přírodopisu a biologie si 66 studentů učitelství navzájem hodnotilo svůj výkon. Nástrojem, který jim k tomu pomáhal, byl strukturovaný hodnoticí formulář obsahující pět škálových položek a tři otevřené položky. Ukázalo se, že studenti učitelství nemají problém hodnotit na škálových položkách, ale slovní zpětnou vazbu poskytují již méně ochotně. Z analýzy poskytnutých zpětných vazeb bylo zjištěno, že nejčastěji se hodnotitelé zaměřili na jazykový projev studenta, způsob aktivizace a probuzení zájmu žáka o učivo. Dále si všímali vhodnosti navržené aktivity k věku žáků. Pozitivním zjištěním byl fakt, že se ve zpětné vazbě nijak neprojevovaly osobní vztahy mezi studenty. Komentáře s formativním charakterem se ve zpětné vazbě příliš často nevyskytovaly, ale v případě, že hodnotitel poskytl formativní zpětnou vazbu, tak byla správná a poskytovala hodnocenému studentovi důležitou informaci.
29
Wroblewski, Bartlomiej, and Marie Majerová. "Teaching strategies and techniques in mixed-ability classes." CASALC Review 9, no. 2 (December 20, 2019): 31. http://dx.doi.org/10.5817/casalc2019-2-3.
Full textAbstract:
V příspěvku autoři hodnotí svoji každodenní zkušenost s výukou heterogenních studijních skupin na vysoké škole. V první části autoři popisují typické složení studijní skupiny kurzů „Angličtiny pro zdravotníky“ a charakterizují studenty z hlediska vstupní jazykové competence a věkového složení. Pozornost je věnována problematice jazykových vloh a motivace. V druhé části jsou prezentovány praktické výukové komponenty používané s cílem maximalizovat aktivní zapojení a jazykový růst každého jednotlivého studenta. Praktická zkušenost je reflektována ve vztahu k aktuálním výukovým metodám. Diskutované strategie zahrnují adaptace a diferenciace výukových materiálů a úkolů, vybrané formy kooperativního učení, individualizace výuky a změny v prostorovém uspořádání tříd. Závěrem autoři doporučují kombinovat úspěšné výukové komponenty s ohledem na konkrétní heterogenní skupiny
30
Červenka, Karel. "Stigmatizace, morální netečnost a expertní pojmy: možné uchopení fenoménu displacement/vymístění." Sociální studia / Social Studies 1, no. 2 (August 12, 2004): 215–29. http://dx.doi.org/10.5817/soc2004-2-215.
Full textAbstract:
Pro hledání odpovědi na otázku, jakých podob může fenomén displacement/vymístění nabýt, v jakých oblastech a jakými způsoby se může objevovat a projevovat, jsem zvolil linii tématu morální indiference (morální netečnosti), jakožto tématu morálního vymístění. Právě toto téma se v textu objeví hned v několika podobách; ty se do jisté míry odrážejí v názvech jeho třech hlavních částí. Počáteční částí textu povedu úvahu po linii Goffmanova pojetí procesů stigmatizace. Stigmatizaci chápu jako specifickou osobní, případně skupinovou situaci vymístění morální dimenze sociálních interakcí. Druhou část věnuji zamyšlení nad tématem morální indiference ve specifické situaci modernity. Spolu s Giddensem probádám povahu moderní společnosti a vliv moderních institucí na každodenní praxi jejich aktérů. Pozornost věnuji rovněž zvláštním moderním praktikám, které Giddens označuje jako „vyloučení zkušenosti“ a jejichž projevy lze zaznamenat i na institucionální úrovni organizací, v expertních systémech. Třetí část je vyústěním částí přecházejících. Objasním zde vztah procesů stigmatizace, „zkušenost vylučujících“ praktik a expertních systémů. Přitom se zaměřím na důsledky, které s sebou některé z expertních pojmů mohou nést. Takto se vrátím zpět k tématu morální indiference/morálního vymístění. Tentokrát však ve specificky moderním případě zdánlivě neutrálních, avšak hodnotově-zatížených, expertních pojmů.
31
Slavík, J., T. Janík, P. Najvar, and M. Píšová. "Mezi praxí a teorií v učitelském vzdělávání: na okraj českého překladu knihy F. A. J. Korthagena et al." Pedagogická orientace 22, no. 3 (June 16, 2012): 367–86. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2012-3-367.
Full textAbstract:
Text je koncipován jako teoretická studie vycházející v návaznosti na český překlad knihy Linking practice and theory: The pedagogy of realistic teacher education od F. A. J. Korthagena et al. Výklad je ve studii rozvržen do dvou částí. V první části jsou představeny vůdčí (programové) myšlenky Korthagenovy koncepce; text je převážně popisný, nemá ambici kritické analýzy. O to jde v druhé části studie, kde se autoři vracejí k vybraným myšlenkám Korthagenovy koncepce, rozebírají je a podrobují je diskusi v širším kontextu novějších domácích i zahraničních přístupů a poznatků. Zaměřují se na tři související problémové okruhy: (1) Povaha vztahu teorie a praxe – nedocenění Teorie s velkým T? (2) Význam reflexe v učitelově profesním rozvoji – vyprázdněnost s ohledem na učivo? (3) Podpora profesního učení – redukované pojetí supervize? V závěru studie je otevřena otázka, jak prezentovanou koncepci využít v kontextu učitelského vzdělávání v České republice.
32
Rigel, Michal. "Za které životy netruchlíme? Uražení a ponížení v díle Judith Butlerové." FILOSOFIE DNES 8, no. 1 (December 8, 2016): 85–120. http://dx.doi.org/10.26806/fd.v8i1.219.
Full textAbstract:
Úvodní část kritické stati stručně představuje autorku a prezentuje strukturu a obsah knihy Rámce války: za které životy netruchlíme?. Zohledněn je širší kontext a zvláštní ohled je věnován představení dosavadní publikační činnosti Judith Butlerové. Cílem je poukázat na to, že tematické zaměření a hlavní ideová východiska knihy mají v celém díle autorky nepopiratelnou kontinuitu.Následující pasáže se zaměřují na zprostředkování vybraných myšlenek více do hloubky, s důrazem zejména na rozbor autorčiny pozice k fenoménu my a oni a vztahu já k druhému. Kromě toho je pozornost věnována i konceptu rámování, v jehož osvojení tkví zvláštní význam pro porozumění hlavním autorčiným závěrům. Hlavní výhrady a polemika příležitostně prostupují celou prací, závěr poskytuje pouze shrnutí. The introductory part of the critical essay briefly introduces the author and presents the structure and content of the book Frames of War: When is Life Grievable?. Special regard is given to the broader context, particularly to referring to other works of Judith Butler that have already been published. The purpose is to point out the fact that the thematic interest and ideological basis of the book are deeply rooted and have undeniable continuity across Butler`s work. The following passages aim to present selected ideas in more detail, with a special focus on the analysis of the author's position to the Us and Them phenomenon or relation between Self and the Other. Besides this, attention is paid to the explanation of the concept called framing, in order to understand its particular importance for drawing key conclusions of the author. Major objections and reasons for disputation occasionally appear throughout the essay, the final part offers summary only.
33
Janík, Miroslav. "Jak učitelé německého jazyka užívají ve výuce angličtinu." Pedagogická orientace 27, no. 1 (April 15, 2017): 104–35. http://dx.doi.org/10.5817/pedor2017-1-104.
Full textAbstract:
V předkládané studii jsme se zaměřili na užívání angličtiny učiteli ve výuce němčiny jako dalšího cizího jazyka (po angličtině). V teoretické části je představeno naše chápání jazyka a jazykového jednání ve vztahu k mnohojazyčnosti a jazykové politice. V této studii pojímáme jazyky ve smyslu jazykových repertoárů, mnohojazyčnost pak jako schopnost užívat (na různé úrovni) tři a více jazyků. Pod pojmem jazyková politika (policy) rozumíme jak procesy státní politiky („top-down“), které mají tendenci podporovat aditivní pojetí mnohojazyčnosti, tak procesy jazykové politiky ve školní třídě („bottom-up“), která je založena na jazykovém jednání (především učitelů) a zahrnuje (mimo jiné) legitimizaci jazyků prostřednictvím jejich užívání. Hlavní výzkumná otázka byla stanovena: Jak jsou organizovány situace ve výuce německého jazyka, ve kterých učitel užívá anglický jazyk? Výzkumný vzorek tvoří 28 videonahrávek hodin německého jazyka na druhém stupni základní školy a jejich transkripty. Před představením metody analýzy – konverzační analýzy – a jejím teoretickým ukotvením je popsána jednotka analýzy – výuková situace – a postup, jak jsme ji identifikovali. V následující části studie jsou prezentovány výsledky. Z hlediska struktury byla v identifikovaných situacích patrná struktura iniciace–odpověď–zpětná vazba (IRF) v různých modifikacích. Z analýzy vyplývá, že učitelem užitá angličtina je patrná ve výuce německého jazyka v komentářích a nápovědách. Pokud byla angličtina užita v komentáři, pak se často jednalo o rozšíření zpětné vazby na předešlou žákovu odpověď, nebo komentář sloužil jako výklad, ve kterém bylo podporováno metalingvistické povědomí. Nápovědy, ve kterých byl patrný anglický jazyk, byly užity jako reakce na problém či chybu (často nesouvisející s angličtinou) v žákově odpovědi. V takovém případě byla v nápovědách přítomna metalingvistická vodítka, která měla vést žáky k sebeopravě. Z výsledků studie sice vyplývá, že užívání anglického jazyka je přirozeným jazykovým jednáním učitelů, které má vést k rozvoji německého jazyka, ale nebylo možné identifikovat ucelený přístup učitelů k užívání anglického jazyka a k podpoře mnohojazyčnosti.
34
Souralová, Adéla. "Péčí o děti proti nudě a osamělosti: české chůvy vietnamských dětí aktivně stárnoucí." Sociální studia / Social Studies 11, no. 3 (July 21, 2014): 75–96. http://dx.doi.org/10.5817/soc2014-3-75.
Full textAbstract:
Vietnamští rodiče v České republice často hledají české ženy na hlídání svých dětí. Na jejich poptávku po placené péči o děti odpovídá specifická skupina žen, a sice ženy závislé na sociálním státu – na rodičovské dovolené, ženy nezaměstnané a ženy v důchodu. V této stati vycházím z hloubkových rozhovorů uskutečněných s českými chůvami vietnamských dětí, které začaly tuto práci vykonávat záhy po odchodu do důchodu. Analýza těchto rozhovorů odhaluje emické chápání péče o děti a její role v kontextu biografií žen. V textu ukazuji, že péče o děti je stěžejní aktivitou samotného přechodu z participace na trhu práce k důchodu ulehčující ženám navyknout si na novou biografickou zkušenost. Zároveň se zaměřuji na to, jak se péče o děti stává stěžejní pro identitní práci (identity work). Placená péče o děti formuje chápání genderových subjektivit mých informátorek, a to na dvou rovinách. Na té první poskytuje ženám prostor pro „dělání genderu“; skrze péči o závislé dítě ženy definují své ženství. Druhou úrovní je pak kontext rodinný, příbuzenský, kdy každodenní kontakt mezi chůvou a dítětem vede ke zpříbuzenštění. Z chůvy se stává babička (v mnohém suplující prarodiče žijící ve Vietnamu) a z dětí se stávají vnoučata (existující vedle dětí chůviných dětí, které jsou již odrostlé či v méně intenzivním kontaktu s babičkami). Péče tak formuje nové typy rodinných vazeb a umožňuje aktivní (rozuměj: každodenní) zapojení žen do mezigeneračních vztahů.
35
Adamec, Petr. "Editorial." Lifelong Learning 10, no. 2 (2020): 129–30. http://dx.doi.org/10.11118/lifele20201002129.
Full textAbstract:
Vážení čtenáři, milé kolegyně a kolegové, přátelé celoživotního vzdělávání, právě jste otevřeli druhé číslo časopisu Lifelong Learning – Celoživotní vzdělávání vydané v roce 2020. Dovoluji si tvrdit, že svým obsahem je skutečně velmi zajímavé. V tomto polytematickém čísle vám mimořádně nabízíme větší množství čtení, než tomu bývá obvykle – celkem pět studií a dva recenzní příspěvky. A kterým tématům se jejich autoři v tomto čísle věnují? Alena Bendová a Marie Horáčková z Mendelovy univerzity v Brně představují názory studentů učitelství na průběh pedagogické praxe. Zajímavé na této studii je, že výchozím materiálem zkoumání byly deníky pedagogické praxe studentů a následně – s cílem proniknout hlouběji do problematiky – využily autorky projektivní techniku nedokončených vět. Obecně se pak zamýšlejí nad případnými změnami vedoucími ke zkvalitnění průběhu praxe jak na straně organizátorů, tak cvičných škol. Katarína Fuchsová a Jana Kapová z Prešovské univerzity prezentují výsledky výzkumu efektivnosti invervenčního programu koedukačních aktivit dětí a seniorů žijících v domovech sociálních služeb. Obě autorky vycházejí z přesvědčení, že vzájemná interakce dětí a seniorů má potenciál ovlivňovat vnitřní prožívání a následné projevy chování u obou skupin. Jitka Lorenzová, Blanka Jirkovská a Lenka Mynaříková z Českého vysokého učení technického v Praze se zaměřily na digitální kompetence středoškolských učitelů. Představují zde výsledky z výzkumu, jehož se zúčastnilo úctyhodných 2015 respondentů. Cílem autorek bylo porovnat znalostní a uživatelská specifika učitelů ICT a technických věd s ostatními učiteli. Předpokládám, že stejně jako mě i vás zajímá, jak tento výzkum dopadl. Barbora Nekardová z Masarykovy univerzity přispěla opravdu zajímavou studií na téma rozvoje vysokoškolských učitelů. Položila si otázku, jak vnímají a hodnotí svůj pedagogický rozvoj, a představuje zde výsledky kvalitativní analýzy hloubkových polostrukturovaných rozhovorů s vysokoškolskými učiteli, kteří se účastnili dvousemestrálního programu zaměřeného na rozvoj pedagogických kompetencí. Své výsledky pak diskutuje v kontextu současných snah vysokoškolských institucí o dosahování excelence ve výuce. Kolegyně Markéta Šnýdrová a Gabriela Ježková Petrů z Vysoké školy ekonomie a managementu představují příležitosti, ale také limity vzdělávání formou e-learningu ve vztahu k vývoji společnosti a technologickým a obsahovým požadavkům na vzdělávací aktivity z pohledu příslušníků generace Y a generace Z. Můžeme říci, že takový příspěvek je z dnešního pohledu určitě zcela namístě. V závěrečné části tohoto čísla naleznete dvě recenze. Autorem první z nich je Pavel Pecina z Institutu celoživotního vzdělávání Mendelovy univerzity v Brně, který reflektoval knihu Dagmar Sieglové Konec školní nudy: didaktické metody pro 21. století. Autorkou druhé recenze je Dominika Temiaková z Pedagogické fakulty Univerzity Konštantína Filozofa v Nitře, která pro náš časopis zpracovala recenzi publikace autorů Pirohová, Lukáč a Lukáčová Vzdelávanie dospelých Rómov z marginalizovaných komunít. Přeji vám příjemné chvíle strávené ve společnosti našeho časopisu a dovolte mi, abych vás upozornil na novou podobu internetových stránek časopisu Lifelong Learning – Celoživotní vzdělávání (lifelonglearning.mendelu.cz), které jsme aktualizovali tak, aby odpovídaly všem požadavkům kladeným na moderní odborné vědecké časopisy a jejich standardům. Všechny práce na novém webu by měly být dokončeny v průběhu měsíce září. Petr Adamec předseda redakční rady
36
Adamec, Petr. "Vztah a motivace učitelů odborných předmětů k dalšímu vzdělávání." Pedagogika 69, no. 2 (July 27, 2019). http://dx.doi.org/10.14712/23362189.2018.862.
Full textAbstract:
Cílem studie je popsat a analyzovat vztah a motivaci učitelů odborných předmětů k dalšímu vzdělávání; identifi kovat souvislosti mezi vztahem a motivací k dalšímu vzdělávání na straně jedné a profesně-demografi ckými znaky na straně druhé. Metody: Pro průzkum byl použit dotazník vlastní konstrukce, který byl distribuován v tištěné formě. Dotazník vyplnilo 93 respondentů – učitelů odborných předmětů ze středních škol v Jihomoravském kraji. Průzkum byl realizován v červnu 2013. Výsledky: U respondentů byl zjištěn vysoce pozitivní vztah k dalšímu vzdělávání, avšak nižší ochota se vzdělávat ve volném čase a relativní neochota vydávat na další vzdělávání vlastní prostředky. Byly zjištěny statisticky významné rozdíly v postojích i motivaci k dalšímu vzdělávání v závislosti na jednotlivých profesně-demografi ckých znacích – zejména na pohlaví a věku. Závěry: Mladší učitelé odborných předmětů a ženy jsou ochotnější se dále vzdělávat a motivují je faktory jako možnost získat nové poznatky o řešení problémů při práci s žáky, realizovat získané poznatky ve výuce, diskutovat o problémech s odborníky nebo možnost setkat se s kolegy a vzájemně si vyměňovat zkušeností. Učitelé ve věku 36–45 let byli méně celkově spokojeni s dalším vzděláváním než učitelé ve věku 46–55 let. Zavedení kariérního systému není obecně pro učitele odborných předmětů výrazným motivačním faktorem k dalšímu vzdělávání. Postoji a potřebami učitelů odborných předmětů je důležité se dále zabývat, jde o nedostatečně prozkoumanou oblast.
37
Nekolný, Lukáš. "Proměny konceptu zoo jako reflexe vztahu člověka a přírody." Envigogika 16, no. 1 (June 6, 2021). http://dx.doi.org/10.14712/18023061.618.
Full textAbstract:
V průběhu historie lidstva se jeho vztah k přírodě a zvířatům měnil. Zoo jsou typickým sociálním konstruktem, který tento vztah vyjadřuje a reprezentuje. Tento článek se proto věnuje reflexi jejich vývoje a diskuzi současného stavu. Dlouhou dobu zoo antropocentricky působily jako symbol lidské kontroly nad přírodou. Se změnami společnosti se však měnily jejich role a podoba. Zoo 19. století k dosavadní zábavě a rekreaci přidaly výzkum a vzdělávání, což bylo ve 20. století rozšířeno o ochranu přírody. Ve vědecky řízených zoo aktuálně dochází ke klíčovému propojování těchto funkcí – v ideálním případě do ochranářského edutainmentu. Vznikají zážitkově a ekocentricky pojaté areály, v nichž mizí bariéry a návštěvníci se vnořují do prostředí společného se zvířaty. Záchrana druhu je nově dávána nad význam jedince. Aktuální stav je nicméně reflexí koevolučního vývoje, který se eklekticky zaznamenává do jejich podoby a zachycuje i mnohé z minulosti, nejen nejnovější trendy.
38
Matějčková, Tereza. "Odpověď na komentáře." FILOSOFIE DNES 12, no. 1 (January 8, 2021). http://dx.doi.org/10.26806/fd.v12i1.331.
Full textAbstract:
Autorka v pojednání odpovídá na čtyři reflexe své knihy Hegelova fenomenologie světa. V první části se věnuje základním pojmům, tak jak je komentuje Pirmin Stekeler, který vyzdvihuje především vztah pojmu světa ke svému vlastnímu pojmu životních forem. Vypořádává se rovněž s odlišnými interpretacemi vztahu sebevědomí na straně jedné a boje na život a na smrt na straně druhé. V závěru tohoto oddílu se zaměřuje na Stekelerovu koncepci Fenomenologie ducha jako mundiceje. V této souvislosti se autorka obrací k tématu náboženství, které je stěžejní pro příspěvek Olgy Navrátilové. Autorka odmítá návrh Olgy Navrátilové chápat Hegelovu řeč o konci náboženství jako anticipaci zániku náboženství. Zdůrazňuje, že Hegel usiluje o podržení všech tří momentů ducha, které jsou na symbolické rovině vyjádřeny jako Otec – Syn – Duch Svatý. Přestože vychyluje dynamiku směrem k Duchu, netvrdí, že by pojem transcendence, tak jak jej na úrovni náboženství ztělesňuje Bůh, měl být překonán ve smyslu jeho zničení. V reakci na pojednání od Josefa Vojvodíka zdůrazňuje autorka důležitost děl romantiků pro Hegelovu filosofii, především ironie a humoru, avšak vždy v jejich objektivních, nikoliv subjektivních podobách. Ironie není vlastností subjektivního ducha, ale objektivní skutečnosti. V poslední části se autorka věnuje reflexi Tomáše Kordy, který vznáší nárok radikální aktualizace: podle autora by bylo záhodno domyslet Fenomenologii a promítnout její tezi, resp. Hegelovu filosofii vůbec do naší současnosti, a tak sledovat, do jaké míry se duch vzdělával i po Hegelově době. Tento typ aktualizace autorka odmítá a navrhuje, že aktualizovat je možné Hegelův styl, méně již jeho pojem dějin.
39
Matějčková, Tereza. "Odpověď na komentáře." FILOSOFIE DNES 12, no. 1 (January 8, 2021). http://dx.doi.org/10.26806/fd.v12i1.331.
Full textAbstract:
Autorka v pojednání odpovídá na čtyři reflexe své knihy Hegelova fenomenologie světa. V první části se věnuje základním pojmům, tak jak je komentuje Pirmin Stekeler, který vyzdvihuje především vztah pojmu světa ke svému vlastnímu pojmu životních forem. Vypořádává se rovněž s odlišnými interpretacemi vztahu sebevědomí na straně jedné a boje na život a na smrt na straně druhé. V závěru tohoto oddílu se zaměřuje na Stekelerovu koncepci Fenomenologie ducha jako mundiceje. V této souvislosti se autorka obrací k tématu náboženství, které je stěžejní pro příspěvek Olgy Navrátilové. Autorka odmítá návrh Olgy Navrátilové chápat Hegelovu řeč o konci náboženství jako anticipaci zániku náboženství. Zdůrazňuje, že Hegel usiluje o podržení všech tří momentů ducha, které jsou na symbolické rovině vyjádřeny jako Otec – Syn – Duch Svatý. Přestože vychyluje dynamiku směrem k Duchu, netvrdí, že by pojem transcendence, tak jak jej na úrovni náboženství ztělesňuje Bůh, měl být překonán ve smyslu jeho zničení. V reakci na pojednání od Josefa Vojvodíka zdůrazňuje autorka důležitost děl romantiků pro Hegelovu filosofii, především ironie a humoru, avšak vždy v jejich objektivních, nikoliv subjektivních podobách. Ironie není vlastností subjektivního ducha, ale objektivní skutečnosti. V poslední části se autorka věnuje reflexi Tomáše Kordy, který vznáší nárok radikální aktualizace: podle autora by bylo záhodno domyslet Fenomenologii a promítnout její tezi, resp. Hegelovu filosofii vůbec do naší současnosti, a tak sledovat, do jaké míry se duch vzdělával i po Hegelově době. Tento typ aktualizace autorka odmítá a navrhuje, že aktualizovat je možné Hegelův styl, méně již jeho pojem dějin.
40
Lukas, Josef, and Kateřina Lojdová. "Řízení třídy: přístupy, oblasti, strategie." Pedagogika 68, no. 2 (August 19, 2018). http://dx.doi.org/10.14712/23362189.2017.1180.
Full textAbstract:
Abstrakt: Přehledová studie se zabývá systematizací poznatků ke konceptu řízení třídy (classroom management). Řízení třídy představuje jako komplexní fenomén vytváření podmínek pro vyučování a učení, facilitaci procesu učení a hodnocení jeho průběhu a výsledků. Rozmanité zahraniční i domácí teoretické a výzkumné poznatky k této problematice strukturuje do tří obecných dichotomií. První z nich jsou základní přístupy k řízení třídy, které lze označit za behavioristické či humanistické. Druhou dichotomii tvoří oblasti řízení třídy, kterými jsou management chování (behavioral management) a management výuky (instructional management). Třetí dichotomie zahrnuje konkrétnější strategie řízení třídy, které jsou popsány skrze proaktivní a reaktivní přístupy učitele.Klíčová slova: management třídy, řízení třídy, kázeň, klima školní třídy, učitel, výuková interakce, vztah učitele a žáků, žáci.
41
Prokop, Martin. "Přemluv bábu, protože je čeho se bát, aneb Waltonova argumentační schémata ve videu „Přemluv bábu“." FILOSOFIE DNES 10, no. 2 (June 19, 2019). http://dx.doi.org/10.26806/fd.v10i2.278.
Full textAbstract:
V textu představuji dva přístupy k argumentační analýze: neformálně-logickou analýzu založenou na práci Ralpha H. Johnsona a J. Anthonyho Blaira a argumentační schémata od Douglase Waltona. V první části definuji oba dva přístupy a vysvětluji jejich vzájemný vztah. Dále vysvětluji základní pojmy obou přístupů – definuji argument, interní argument, implicitní premisu a PZ-strukturu, argumentační schéma a kritické otázky. Věnuji se i popisu jejich výhod a nevýhod. V druhé, praktické části textu aplikuji definované nástroje na video Přemluv bábu. Formuluji tři výzkumné otázky, na které odpovídám. V rámci odpovědi na první předkládám PZ-strukturu argumentace z videa. Záměrem druhé otázky je identifikace argumentačních schémat v analyzované struktuře, kde považuji za nejdůležitější argument apelující na strach. Účelem poslední otázky je hledání odpovědí na kritické otázky související s identifikovaným schématem. Docházím k závěru, že protagonisté argumentu neodpovídají na otázky uspokojivě. Záměrem textu je předložit případovou studii, na které ukážu, jak analyzovat argumentační text pomocí zvolených přístupů.
42
Dlouhá, Jana. "Úvodník 2018/XIII/1." Envigogika 13, no. 1 (August 20, 2018). http://dx.doi.org/10.14712/18023061.576.
Full textAbstract:
Vážení čtenáři
Vítáme nové číslo Envigogiky, a začínáme pohledem na to, co se zrovna děje.
Příroda si hraje na přírodu; přirozené děje se už skoro nedějí. Chtěla by být sama sebou – ale jak, a především kde? Ráda by svůj part odehrála v přírodě, kterou ovšem pro tento účel marně hledá. Zbyla jí energie, chybí však výrazové prostředky. A tak působí – ne už skrze svá jemná stvoření, ale prostřednictvím hrubé síly. Tisíce jemných působků se slily do temné masy; namísto přediva jejich vzájemné řeči, zušlechťující všechny, kdo jí hovořili, slyšíme jen dunění moci. Touhy (znovu) vládnout; řev poraženého tvora, který kdysi nade vším panoval (pak se ale zkultivoval). Působí teď výhní, jasem, vichrem, hromem, deštěm, žízní, zalykavou plností či usychavým nedostatkem; hraje hru smrti rozprostírající se nad životem jako tma nad propastí. Duch, který by rozlišoval, členil, zjemňoval významy a formoval jejich viditelné projevy/manifestace, se pomalu vytratil. Zůstalo dusno, které se stále víc zhmotňuje.
Příroda přišla o svou přirozenost; nahradila ji spontaneita. Co se rodilo ze vzpomínek, okamžiku a předzvěsti budoucnosti, stalo se vyjádřením momentální nevole. Zmizel čas, který spojuje minulé s budoucím, a takto tvoří nové. Zůstal čas nevyhnutelnosti a zákonitého propadu do nicoty. Vše, co přichází, se teď rodí z účelově nastavených okolností. Tvorba, která se klenula nad generacemi, zkolabovala do přítomného okamžiku – ten je jejím cílem i bodem zániku. Budoucnost už v přítomné chvíli neklíčí. Přišli jsme o ni.
A tak je třeba znovu hledat. Činí tak sama příroda (jak se snažíme rozmyslet v článku rekapitulujícím letošní Ekologické dny Olomouc), a pokoušíme se o to spolu s našimi autory. Až ke kořenům vztahu člověka k ostatnímu Božímu stvoření sestupuje Jiří Nečas; provádí nás biblickými texty i veškerými problémy životního prostředí, a díky tomuto nadhledu či vhledu můžeme vidět svět vcelku. Trápí nás otázky, které bychom si jinak nepoložili: Je nepochopení všeobecné výzvy ke zdrženlivosti, úctě a vděčnosti za vše, co nám příroda (zdarma) poskytuje, pouze výsledkem naší lenosti, nebo je snad toto základní poselství křesťanského učení dokonce nějak účelové zatemňováno (protože naše chtivost je přece jedním z motorů dnešní ekonomiky.) V pokusu Viery Novanské a Alexandry Platkové naopak vidíme, že pohled vědy přináší dílčí, zato ověřenou a na vědeckých principech postavenou informaci. Autorky takto analyzují vztah člověka k jiným (nelidským) bytostem; věnují přitom pozornost širším souvislostem poznávacího procesu, v němž snad přetrvávají jisté atavismy. Jaké jsou současné možnosti pro pochopení a studium přírody a jejích problémů, se nám ukazuje i v dalších textech: jejich autoři uvažují nad novými způsoby interpretace přírodního dědictví (Jan Činčera, Michal Medek a Miroslav Lupač), či dnes vyhledávanými žánry odborných textů a učebnic (Eduard Petiška), s jejichž pomocí se naše vjemy a myšlenky stále více přesouvají do virtuálního prostředí. Zdá se, že bytí online je již druhou naší přirozeností, a svět se bude muset hodně snažit, aby byl (takto) nám všem přístupný.
A pak je tu několik časových i nečasných úvah a inspirací. Salim Lardjane a Françoise Laveuve zkoumají vzájemné vztahy mezi Cíli udržitelného rozvoje OSN (využívají přitom též exaktních metod síťové analýzy), a jejich potřebnost dokládají četnými příklady z celého světa. Z hlediska této potřebnosti doplňují Cíl č. 18: Péče o uprchlíky, k níž vyzývají vysocí představitelé OSN, a její Mezinárodní organizace pro migraci nabízí pomoc při tvorbě migračních politik a strategií. Jak se k těmto otázkám postavíme my sami, je součást každodenního rozhodování, a to často nejde bez zásadního (znovu)rozmyšlení svého stanoviska. Jak říká Jiří Olšovský: „V určité chvíli je třeba jednat, proměnit i svůj postoj – skočit do proudu dění a snažit se ho ovlivnit.“ Tuto proměnu, jež se nejdříve musí odehrát v osobní rovině, poodhaluje Jade Starr, která na vlastní zkušenosti, či spíše ve své osobní zpovědi, popisuje závazek k udržitelné spotřebě (SDG 12). a nakonec inspirace, jak všechny tyto nové poznatky a podněty vtělit do programu celoživotního učení: Kateřina Jančaříková a její příklad dobré praxe ve vzdělávání učitelů. Nezbývá, než doufat, že tento a podobné programy jsou opravdové, což obecně pro vysokoškolské vzdělání u nás rozhodně neplatí (takže někteří z nás trpí Zoufalstvím z vejšky).
A to je pro tentokrát vše. Když toto píšu, všude kolem je nemocná země. V horečkách. Není naděje, že se vypotí, není čím. Vláha odešla – ale kam? Můžeme hádat, co se stalo. Snad jsou příčiny hlubší. Ztratil se bytostný vztah k tomu, co je. Nikde nevzniká nic nového, není z čeho. Nikdo nemůže nic ovlivnit. Všechno je jenom jako. Dokonce ani kapky, které teď právě přicházejí, klepou, a vlastně buší na moje okna, z přirozenosti nepramení. Jsou projevem zoufalství, nebo hněvu – mají původ v tom, co přírodou není, a ztělesňují naše viny. Jsme tu bezradní – řetězec příčin je příliš složitý. Cesta osobní proměny tudy nevede. Snad, když budeme pěstovat vhled (dávno zapomenutý, protože nepotřebný vztah ke skutečnosti), se nám podaří (sami sobě) porozumět – a pak (si) též pomoci…
Prozatím si pomáhejme navzájem
O což se snaží
Jana Dlouhá a redakce Envigogiky
43
Nováková, Alena, Vlastimil Chytrý, and Jaroslav Říčan. "Vědecké myšlení a metakognitivní monitorování studentů učitelství pro 1. stupeň základní školy." Scientia in educatione 9, no. 1 (June 28, 2018). http://dx.doi.org/10.14712/18047106.1041.
Full textAbstract:
Výzkum popsaný v tomto článku je zaměřen na analýzu závislosti úrovně vědeckého myšlení a metakognitivního monitorováním studentů učitelství pro 1. stupeň ZŠ. Hlavní dikce je směřována k využití Lawsonova testu vědeckého myšlení rozšířeného o sebeposuzovací škály, které lze využít jako indikátor metakognitivního monitorování. Na základě výsledků daného testu v porovnání s odpověďmi na zmíněné škále byl vyhodnocen a analyzován index absolutní přesnosti (určuje míru přesnosti subjektivního odhadu výkonu v porovnání s objektivně prokázaným výkonem) a bias index (určuje míru jedincova sebepodceňování nebo sebenadhodnocování, tedy směr a velikost chyby v úsudku). Bylo analyzováno celkem 125 testů studentů učitelství s cílem zjistit vztah mezi výsledky v testu měřícího úroveň vědeckého myšlení a úrovní metakognitivního monitorování. Bylo zjištěno, že úroveň vědeckého myšlení studentů vykazuje v některých oblastech silnou korelaci se sebehodnocením respondenta (čím lepší byl výsledek jejich testu vědeckého myšlení, tím přesnější byli studenti v posouzení vlastního výkonu). V rámci studie byl také zaznamenán rozdíl v úrovni vědeckého myšlení mezi bývalými studenty gymnázia, kteří dosahovali v testu vyšších výsledků oproti studentům, kteří studovali jinou střední školu. U všech analyzovaných studentů se projevila tendence nadhodnocovat se, přičemž tento trend nesouvisí s druhem studované školy.
44
Gavora, Peter. "Cesta ke čtenářské gramotnosti: Znalost konvencí tištěného textu u dětí předškolního věku." Pedagogika 70, no. 2 (July 31, 2020). http://dx.doi.org/10.14712/23362189.2020.000.
Full textAbstract:
Abstrakt: Čtení nespočívá pouze v identifikaci písmen a chápaní jejich spojení ve slovech. Čtenář také musí znát grafické a formální vlastnosti knihy, směr čtení a další prvky, které se souborně nazývají konvence tištěného textu. K jejich osvojení dochází již v předškolním věku.Cíle. Cílem výzkumu bylo zjistit, jaká je úroveň znalosti konvencí tištěného textu u souboru českých dětí v předškolním věku (n = 142) a kterými faktory je tato úroveň podmíněna. Výzkumným nástrojem byl test vyvinutý M. M. Clayovou, který zjišťoval znalost 19 prvků tištěného textu. Druhým výzkumným nástrojem byl dotazník, v němž rodiče dětí popisovali gramotnostní prostředí domova.Výsledky. Podle očekávání výkon dětí v testu stoupal s věkem a zároveň se s věkem také zmenšovaly rozdíly mezi dětmi. Děti dosahovaly nejlepších výsledků v položkách, jež se týkaly chápání textu jako nositele příběhu, obálky knihy, identifikace velkého písmena a směru čtení.Regresní analýza zkoumala čtyři modely, které predikovaly výkon dětí v testu znalosti konvencí tištěného textu. Nejlepšími prediktory byly věk dětí, trvání čtení dítěti rodiči, alfabetické aktivity rodiče s dítětem a počet knih, které mělo dítě k dispozici. Zatímco první prediktor představuje zrání dítěte a kumulativní zkušenost s knihou v průběhu let, další tři prediktory charakterizují gramotnostní prostředí rodiny. Tyto čtyři prediktory objasnily 29,4 % celkové variance modelu. Oproti očekávání měla frekvence čtení dítěti slabý vztah ke znalostem konvencí textu.Závěry. Znalost konvencí textu se ukazuje nejen jako zajímavý teoretický rámec, ale i jako cenná diagnostická proměnná, která vypovídá nejen o důležitém prvku čtenářské pregramotnosti, ale také o gramotnostním prostředí rodiny.
45
Šíp, Radim. "Dewey a „český Dewey”, pedagogika a ideologie." Pedagogika 66, no. 2 (June 23, 2016). http://dx.doi.org/10.14712/23362189.2015.723.
Full textAbstract:
Autor v textu dokládá skutečnost, že Dewey nebyl v Českém prostředí řádně pochopen a tedy ani aplikován. To může vést k odmítnutí údajně „Deweyho pedagogiky“. Ve druhé části textu se autor věnuje epistemologické metarovině a kontinuu cílů a prostředků jako pozadí, které utváří pragmatistickou pedagogiku. V rámci tohoto pozadí se dotýká důležitého rozlišení na výuku vedenou prostřednictvím smysluplné činorodé aktivity (occupation) a výuku úzce zaměřenou na přípravu na zaměstnání (vocation). Ve třetí části představuje dva základní principy deweyovské pedagogiky – kontinuitu a interaktivní charakter zkušenosti a sociální kontrolu pedagogického procesu, která probíhá socializací a intelektualizací původních impulzů žáka. Na těchto principech autor dokládá, že Deweyho pedagogiku nemůže chápat jako „pedocentrickou”. Pedocentrimus je zde ve vztahu k Deweyho dílu představen jako jeden z projevů ideologizace pedagogického diskurzu. Ve čtvrté části je poukázáno na to, jak byly Deweyho myšlenky ideologizovány již v americkém progresivistickém hnutí. V páté části autor upozorňuje na analogické tendence v českém pedagogickém diskurzu.klíčová slova: alternativní pedagogika; Dewey; kontinuum cílů a prostředků; kontinuita zkušenosti; pragmatistická pedagogika; sociální kontrola