Journal articles on the topic 'Změny ve společnosti'

Autoři se ve svém článku zaměřují na zkoumání životního běhu a s tím související společenské změny. Poukazují na rychlé společenské změny v posledních desetiletích. Životní běh představuje hlavní sféru integrace jednotlivce do společnosti, ale i hlavní sféru napětí mezi nimi. Rozvoj osobnosti se stává jak projektem, tak odrazem společnosti a společenských požadavků. S postupující modernizací se nejenom v Severní Americe, ale také v Evropě uspořádání životního běhu stává stále dynamičtějším, méně standardizovaným a více v režii jedince samotného. Analýza moderního životního běhu se proto snaží zjistit, do jaké míry ztratily biografie své determinující rámce, mezi něž patřil sociální původ, gender, věk a etnická příslušnost, a zdůrazňuje, jak se utváření prostřednictvím strukturálních sil přesunuje k sociálním procesům vyjednávání mezi jednotlivcem, sociálními sítěmi, strukturami příležitostí a institucemi.

Rozsáhlé reformy v zemích EU jsou reakcí na nové trendy objevující se ve světě po pádu komunismu, s nimiž je minulý vývoj "státu blahobytu" v západní Evropě často v konfliktu. Těmi trendy jsou: globalizace ekonomiky, politiky a kultury, koexistence transnacionální oligopolizace korporátního sektoru bezprecedentní vlnou fúzí a akvizicí se současnou revitalizací významu malých a středních podniků lokálního významu, divergence mezi postavením mezinárodně obchodovaných a neobchodovaných statků v národní ekonomice, rostoucí napětí mezi zastánci sociálně-politického internacionalismu a zastánci nacionalismu a lokálního izolacionismu, rostoucí váha občanské společnosti ve vztahu ke státu, změny v náhledech na správu veřejných statků, nutnost revize jak struktury, tak způsobu řízení veřejných financí. Odlišnosti ve výchozích stavech společností v EU a široká škála alternativ při volbě sociálně-ekonomických cílů reforem způsobují, že reformy nemohou mít uniformní charakter a ladění jejich detailů je konfrontováno se střety v zájmech různých aktérů.

Článek se snaží odpovědět na otázky, jakým způsobem se změna společnosti promítla do civilních kodexů, tj. zdali jsou kodexy 19. století postavené na stejných hodnotách, jako kodexy vznikající ve 21. století. Stranou pozornosti nezůstane nový trend soukromého práva, který se projevuje ustanoveními prosazující a garantující ochranu slabších stran v soukromém právu a svým způsobem tak narušující stěžejní zásadu autonomie vůle.

V posledních dekádách došlo v ČR, podobně jako v jiných zemích, k zásadním změnám v rodinném a reprodukčním chování – mezi nimi také k poklesu sňatečnosti a odkládání vstupu do manželství. Tyto změny bývají vykládány z perspektivy druhé demografické tranzice, která postuluje, že ve společnosti dochází k posilování hodnot negativně ovlivňujících individuální rozhodnutí vstoupit do manželství. Nicméně vliv hodnotového profilu jednotlivce na vstup do manželství dosud nebyl explicitně modelován. Proto používáme data ze dvou vln šetření Generations and Gender Survey z let 2005 a 2008 a ukazujeme, jaký byl vliv vybraných hodnot (měřených v první vlně panelu) na pozdější vstup do manželství. Nalézáme pouze dílčí potvrzení teorie druhé demografické tranzice (materialismus zvyšuje pravděpodobnost vstupu do manželství u respondentů mimo pracovní trh). Celkově pozorujeme mnohem slabší vliv hodnotových proměnných na vstup do manželství, než jsme podle teorie druhé demografické tranzice očekávali.

Společnost vědění – termín označující mnoho teoretických přístupů k pochopení naší současnosti se stal rovněž součástí mnoha veřejných dokumentů. Studie naznačuje charakteristické znaky, které naše současnost vykazuje a které její označení coby společnost vědění opravňují, pozastavuje se u názorů společenských kritiků, zamýšlí se nad nově definovanou rolí člověka v pracovním světě a naznačuje některé důsledky, které z konceptu společnosti vědění vyplývají pro školu. Autorka naznačuje nutnost změn ve směru k otevřenosti školy coby instituce, k otevřenosti kurikula, interdisciplinaritě, internacionalitě, nově definované roli učitele atd., současně však upozorňuje na odpovědnost společnosti vůči škole, neboť škola je ve společnosti vědění sice ústřední institucí, nepožívá však vždy tomu odpovídající vážnosti.

V příspěvku se zaměřujeme na otázky Evropského výzkumu hodnot věnované ospravedlnitelnosti různých typů jednání v inter- a intra- generační a kulturní perspektivě. Ospravedlnitelnost různých typů chování obecně narůstá, ovšem rozdíl v postojích není tak markantní, abychom mohli mluvit o revoluci v hodnotách české společnosti. Senioři, kteří jsou často považováni za nositele „starých, tradičních hodnot“, jsou ve svých postojích konzervativnější než mladší věkové skupiny, ale i u nich dochází k postupné liberalizaci v obou kontinuálně sledovaných dimenzích, tj. v občanské morálce i toleranci k takovým položkám, jako jsou rozvod, umělé oplodnění nebo homosexualita. Kromě věku jsou tyto postoje ovlivněny zejména pohlavím, vzděláním a religiozitou respondenta. Intra- a inter- generační efekty mají tendenci se vzájemně posilovat, nejsou ovšem uniformní pro všechny dimenze, a jsou navíc silně kulturně podmíněny. Celou diskusi rámujeme teoretickou reflexí diskurzu očekávaných hodnotových změn společností se stárnoucí populační strukturou.

Předmětem studie je teoretická analýza postsocialistických a postkoloniálních států z hlediska jejich současného stavu a budoucího rozvoje. Studie se zaměří na analýzu a interpretaci sociokulturního vývoje bývalých socialistických společností po roce 1989 a bývalých koloniálních území. Cílem studie je postihnout podobnosti a odlišnosti mezi postkoloniálními a postsocialistickými státy. Pojem postsocialismus je užíván jako označení historického období, které vystřídalo vývojovou fázi socialismu. V interpretaci vztahu socialismu a postsocialismu po roce 1989 jsou sledovány přístupy a současně jsou zdůrazněny geografické, politické a ekonomické aspekty sociokulturní změny. Pojem postkolonialismus je ve studii užíván jako označení historického období po získání nezávislosti bývalých kolonií. Ve studii jsou analyzovány sociální, hospodářské a politické faktory a situace, které v bývalých koloniích a v metropolích vznikly v postkoloniální době. Studie zdůrazňuje charakteristiky postkoloniálního státu, k nimž patří absence národního cítění, lokální identita posilovaná na úkor centra, nefungující centrální ekonomika i centrální instituce nebo neodpovídající distribuce veřejných statků. Studie usiluje zodpovědět, jakým způsobem probíhal proces ustavení a zformování státní identity v postsocialistickém i postkoloniálním období. Cílem studie je pochopit a interpretovat procesy sociokulturní změny, k nimž došlo v průběhu transformace socialismu v postsocialismus a kolonialismu v postkolonialismus.

Mnoho sociologických teorií předpokládá privatizovanou a sociálně bezvýznamnou povahu individualizovaných a de-institucionalizovaných forem spirituality. Tato práce se tomuto pojetí vzpírá: rozebírá alternativní spiritualitu zaměstnanců a dobrovolníků neziskové organizace Embercombe (UK) a ukazuje ji jako deprivatizovanou. Embercombe pořádá jak kurzy osobnostního rozvoje, tak environmentálně a sociálně zaměřené programy. Tato organizace je v práci vymezena jako součást sítě nového sociálního a náboženského hnutí (New Age) a tzv. holistického milieu. Na základě tříměsíčního zúčastněného a nezúčastněného pozorování, hloubkových rozhovorů, studia dokumentů a následné analýzy těchto dat rozebírám způsoby, kterými aktéři propojují vlastní spirituální růst s touhou po transformaci lokální komunity a širší společnosti. Alternativní spiritualitu vykládám jako kulturní zdroj, který tematizuje sociální a environmentální problémy přesahující privátní životy aktérů spjatých s kulturou organizace. Tento text je tedy příspěvkem ke studiu spirituality ve veřejné sféře (zejména v občanské společnosti) a jejího vztahu k sociální změně.

Přes dvacet let trvající dominance pojmu udržitelného rozvoje v environmentální argumentaci vedla podle mnoha autorů k devalvaci jeho významového obsahu a ztrátě jeho schopnosti motivovat potřebnou změnu chování na úrovni jednotlivců i celé společnosti. O oživení radikálního étosu se pokouší koncept udržitelného nerůstu (sustainable degrowth), který získává váhu v rámci eko-sociálního hnutí i akademické debaty v posledním desetiletí. Udržitelný nerůst můžeme definovat jako demokratický, sociálně spravedlivý a environmentálně přínosný proces postupného snižování objemu produkce a spotřeby, které přispívá k lidské spokojenosti. Nerůstová argumentace vychází z širokého spektra myšlenkových zdrojů včetně environmentální etiky, ekologické ekonomie či kritiky rozvoje. Hnutí nerůstu se vyvíjelo po roce 2000 ve své aktivistické i akademické formě zejména ve Francii, Itálii a Španělsku, v menším rozsahu pak v mnoha dalších zemích. Svým apelem na celospolečenskou změnu se nerůst liší od konceptů dobrovolné skromnosti či tzv. downshiftingu, a může být interpretován jako přechodná fáze k tzv. ekonomice ustáleného stavu. Jedním z klíčových argumentů nerůstového hnutí je kritika ekonomismu a depolitizace veřejného prostoru. Otevřenou otázkou zůstává, co by mělo současný, na ekonomicko-růstové logice založený, systém nahradit.

Pomalu si začínáme uvědomovat, že globální krize, která se projevuje na mnoha úrovních, odráží emoční, morální a spirituální stav soudobého lidstva a souvisí s pokřiveným vnímáním postojů a hodnot, jež zastává moderní civilizace. Nové paradigma, které se ve vědě i ve společnosti otevírá, přináší základní změnu směrem k holistickému a ekologickému úhlu pohledu. Široký základ nového vnímání reality položily objevy v kvantové fyzice, systémové myšlení a výzkumy ve speciálních oborech. Svět je nahlížen jako síť relací a zdá se, že výzkum vede k pochopení, že celý vesmír, je jedním vzájemně propojeným celkem, na kterém všichni účastně participujeme. Spiritualita, která byla z karteziánsko-newtonovského pohledu na svět vyřazena, zažívá renesanci. Spiritualita jako důležitá, vrozená dimenze života, jejíž nepominutelnou částí je osobní prožitek, je posuzována jako součást procesu kulturní evoluce. Spirituální proces, ve smyslu evoluce vyšších etap vědomí, představuje naše vlastní nejvnitřnější potenciály. Žijeme v monofázové společnosti, ve které je bdělý stav vědomí pokládán za jediný přijatelný a normální a je i jedinou fází vědomí vhodnou pro rozmnožování informací o světě. Z antropologických výzkumů ale víme, že většina lidských společenství považovala za klíčové hluboké poznání přicházející skrze polyfázové vědomí. V novém paradigmatu zaujímá spiritualita významné místo, ale jednotná koncepce pojetí studia spirituality chybí. Předmět studia „Spiritualita a kultura“ se pokouší nastínit koherentní teorii komplexního studia spirituality v rámci kulturologické koncepce v kontextu západokřesťanské vzdělanosti a v návaznosti na současné vědecké objevy. Řešení globální krizové situace se nachází v propojení ekologické, horizontální roviny s rovinou vertikální, transcendentní. Rovina horizontální klade důraz na propřírodní kulturní strategii a zdůrazňuje těsné propojení filosofie, vědy a politiky, vertikální rovina upozorňuje na existenci vývojových stupňů vědomí a v kontextu celého lidstva oceňuje vnitřní transformace každého z nás. Tato osobní vnitřní transformace nepřímo ovlivňuje kulturní evoluci.

Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdra-votních problémů, dále jen MKN, (v originále International Sta-tistical Classification of Diseases and Related Health Problems) je publikace spravovaná Světovou zdravotnickou organizací (WHO), která kodifikuje systém označování a klasifikace lidských onemocnění, poruch, zdravotních problémů a dalších příznaků, situací či okolností. Původně vznikla publikace v roce 1893 jako Klasifikace příčin úmrtí a jejím cílem bylo umožnit mezinárodní srovnání záznamů o úmrtích. WHO převzala odpovědnost za klasifika-ci roku 1948 a počínaje šestou revizí klasifikace, o níž jednala v roce 1949 konference v Paříži, započala přeměna klasifikace v univerzální seznam diagnóz. Klasifikace se postupně stala vše-strannou pomůckou např. pro řízení zdravotní politiky nebo při vykazování péče zdravotním pojišťovnám a obdobným plateb-ním systémům. 43. plenární zasedání Světového zdravotnické-ho shromáždění WHO se usneslo přijmout MKN ve znění desáté decenální revize s novým názvem „Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů“ (MKN-10) s účinností od 1. 1. 1993. V České republice probíhaly přípravy na použití MKN-10 ve spolupráci s řadou odborníků, včetně zástupců českých odborných společností, a klasifikace nabyla platnosti od roku 1994. V roce 2004 vydala WHO druhé aktualizované vydání MKN-10, na jehož základě vznikla druhá aktualizovaná verze českého vydání MKN-10, v roce 2016 pak vydala zatím poslední vydání, ze kterého vychází i aktualizova-ná verze překladu MKN-10 pro rok 2018.Přepracované verze klasifikace vycházejí zhruba s desetile-tou frekvencí a odlišují se číslem uváděným za zkratkou MKN (například MKN-9, MKN-8 apod.). Pro nynější desátou revizi byl schválen aktualizační proces, který prodloužil její platnost da-lece za obvyklých deset let. Od roku 1996 jsou Světovou zdra-votnickou organizací vydávány pravidelné roční aktualizace, přičemž změny s větším dopadem (přidání či zrušení kódu, pře-sun položky apod.) vycházejí jen jednou za tři roky (naposledy v roce 2016). V České republice bylo poslední tištěné vydání MKN-10 publikováno v roce 2008, neobsahovalo však Instrukční příručku, která byla publikována naposledy v roce 1996. Násled-né aktualizace v letech 2012, 2013, 2014 a 2017 byly zveřejněny pouze v elektronické podobě. K 1. 1. 2018 vstoupila v ČR v platnost nová verze MKN-10, ve které došlo k rozsáhlým změnám ve všech třech svazcích. Tato verze obsahuje nejen aktualizace provedené na úrovni WHO v letech 2015–2017, ale také změny aplikované Ústavem zdra-votnických informací a statistiky ČR (ÚZIS ČR). Vzhledem k tomu, že MKN-10 se snaží zachytit jazyk moderní medicíny a zároveň ho i zpětně ovlivňuje, musí být jejím smyslem i jazyková kulti-vace. Ze strany ÚZIS ČR proto došlo nejen k opravě pravopis-ných, typografických a stylistických chyb, ale také k částečnému terminologickému sjednocení. Publikace je dostupná jak v tiš-těné, tak elektronické podobě. Veškeré elektronické podklady jsou k dispozici na webové stránce http://www.uzis.cz/katalog/klasifikace/mkn.

V současném pojetí společného vzdělávání může učitel vykonávat přímou pedagogickou činnost v diverzní společnosti „různých“ žáků. Mezi nimi mohou být rovněž žáci a žákyně s cystickou fibrózou (CF). Jde o nevyléčitelné, progredující a smrtelné onemocnění, které svým nositelům přináší četné zásahy a limitace v každodenních aktivitách, včetně školských. Cílem přehledové studie je analyzovat, popsat a interpretovat vybrané oblasti života dětí, žáků/žákyní a studentů/studentek s tímto onemocněním, které mohou zakládat „jinakost/odlišnost“ v edukačním procesu a prostředí. Metodický rámec byl naplněn analytickou, syntetickou a interpretační činností v podobě monografické procedury založené na rešeršní činnosti zahraničních odborných článků a studií v dostupných databázích. Mezi tematické oblasti, které mohou u osob s CF zakládat „jinakost/odlišnost“, byla zařazena témata symptomatologie CF, přístupu okolí (stigma/stigmatizace, viktimizace, postoje okolí apod.), dále subjektivity stavu (prožívání, osobní zkušenosti, strach ze smrti, strach z progrese onemocnění, úzkost, naděje, deprese, resilience, self-efficacy), oblast žáky s CF „vyžadované“ podpory (psychologické, psychosociální, emoční, vztahové, rodičovské apod.) a rovněž specifika výchovně-vzdělávacího procesu. „Jinakost/odlišnost“ popisovaná v rámci CF spočívá ve specifických potřebách žáků, které vyplývají z případných změn zdravotního stavu a postojů jejich okolí. Současný stav vzdělávání v našich podmínkách, který respektuje požadavek společného vzdělávání, by měl případné „jinakosti/odlišnosti“ a rozdílnosti „stírat“, a to primárně efektivní pregraduální přípravou učitelů a kontinuálním vzděláváním v této oblasti.

CZ: Přítomnost reziduí plastů v životním prostředí je v poslední době diskutována napříč společností kvůli zamořování oceánů a nedostatečné recyklaci plastových výrobků. Okem nepostřehnutelné mikroplasty, které se do vody dostávají užíváním produktů osobní péče a rozkladem syntetických polymerů nejsou v současnosti dostatečně odstraňovány při úpravě vody a mohou se dostávat do trávicího traktu konzumentů. Zdravotní rizika pro člověka nejsou doposud známá, přesto lze předpokládat, že bude výskyt mikroplastů ve vodách monitorován. Naším cílem bylo vypracování finančně dostupné a dostatečně přesné metody pro následnou analýzu mikroplastů ve vodách, jež by mohla být rutinně prováděna v kontrolních laboratořích. Vzorky vláken byly podrobeny předúpravě sloužící k izolaci syntetických mikrovláken od ostatních materiálů, které mohou způsobit zkreslení kvantitativní analýzy mikroplastů. Byla sledována reakce dvou testovaných materiálů na jejich expozici různým teplotním a oxidačním podmínkám s využitím peroxidu vodíku jako oxidačního činidla a změna barvy vláken. Jako optimální se jeví osmihodinová expozice vzorku v 30% roztoku peroxidu vodíku při teplotě 60 °C s následnou analýzou mikroplastů infračervenou spektroskopií (ATR-IR). Naše výsledky by mohly být využity při vytváření komplexní metodiky kvalitativního a kvantitativního hodnocení mikroplastů. EN: Occurrence of plastics in the natural environment is one of the hot topics in the area of environmental studies due to the ocean contamination and insufficient amount of plastics' recycling. Microplastics which cannot be seen by the naked eye are not effectively removed from the water during drinking water treatment and afterwards they enter the human body through the digestive tract. Even though there is no evidence of harmful effects on health, it is assumed that the presence of microplastics in water will be monitored. Our work was aimed on the development of a methodology for the pretreatment of synthetic microfibers based microplastics followed by their subsequent infrared analysis, which can be routine performed in laboratories. Microfibers were subjected to various thermal and oxidative conditions, where hydrogen peroxide was used as an oxidizing agent. Effects of the exposure on changes in chemical structure and colour of fibres were analysed. Optimal exposure conditions for plastic microfibers' pretreatment concerns the exposure in 30% solution of hydrogen peroxide at 60 °C for 8 hours followed by infrared spectroscopy (ATR-IR). We believe that our results can be utilized for the creating complex methodology of qualitative and quantitative microplastics' evaluation.

Vážení čtenáři, milé kolegyně a kolegové, přátelé celoživotního vzdělávání, právě jste otevřeli první číslo časopisu Lifelong Learning – Celoživotní vzdělávání vydané v roce 2020, tedy v roce, který si budeme jistě všichni ještě dlouho pamatovat. Myslím si, že obsah tohoto čísla je velice zajímavý. Mohu říci, že jsme si na jeho přípravě dali záležet, ale nebylo jednoduché jej vzhledem k dramatickým událostem letošního jara sestavit. Číslo 1 / 2020 je polytematické a obsahuje tři studie, jeden diskusní příspěvek, zprávu z konference a recenzi odborné publikace. O jakých konkrétních tématech se tedy vlastně dočtete? Teoretická studie Martina Kopeckého z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy navazuje (řečeno jeho slovy) na bohatou diskusi o smyslu celoživotního vzdělávání a učení, která je v politické, praktické i akademické sféře vedena v souvislosti s přístupy mezinárodních organizací. Autor se ve svém příspěvku snaží rekonstruovat myšlenky Jana Amose Komenského s cílem využít jich jako zdroje pro inspiraci v současné době změn a krizí globalizovaného světa. Ve své studii kontextuálně propojuje myšlenky tohoto velikána pedagogiky se vzdělávací politikou UNESCO a její obsah je skutečně inspirativní. Kolegyně Bohdana Richterová a Hana Kubíčková z Pedagogické fakulty Ostravské univerzity reflektují ve své studii jedno z témat cyklů participačního akčního výzkumu na příkladu roční spolupráce skupiny dvanácti pedagogů z ostravských základních škol a dvou akademických pracovnic Ostravské univerzity. Přínosem této studie je identifikace základních limitů a možností vzájemné spolupráce, sdílení zkušeností z problémových situací v praxi pedagogického prostředí a také nástin možností rozvoje sebereflexe a zdravého sebeprosazení jednotlivých aktérů. Velmi zajímavý příspěvek zaslali kolegové z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, konkrétně Jiří Zounek, Klára Záleská a Libor Juhaňák z Ústavu pedagogických věd. Jejich studie se zabývá tím, jak je ve školské politice tří evropských zemí (Česko, Slovensko, Polsko) formulována problematika ICT, a současně nahlíží na školskou realitu – tedy na skutečné vnímání a využívání digitálních technologií učiteli při práci. Autoři při zpracování příspěvku vycházeli z výsledků tří mezinárodních srovnávacích výzkumů. Diskusní příspěvek Kamila Janiše ml. z Fakulty veřejných politik Slezské univerzity v Opavě se zabývá zajímavým tématem, které se týká volného času. Přináší zde téma tzv. polovolného a antivolného času a zabývá se jím s ohledem na populaci seniorů. Zatímco většině z nás jsou dobře známy pojmy „volný čas“ nebo „volnočasové aktivity“, pojmy „polovolný čas“ a „antivolný čas“ jsou dosud využívány spíše úzkou skupinou odborníků. I proto bude určitě zajímavé si tento diskusní příspěvek prostudovat včetně závěrečných otázek a polemik. Součástí prvního letošního čísla je také recenze odborné publikace nazvané Andragogické aspekty využívania voľného času. Autor recenze Michal Koricina z Pedagogické fakulty Univerzity Konštantína Filozofa v Nitre oceňuje zejména komplexnost obsahu publikace, především s ohledem na teoretická východiska pro různorodou kulturně-výchovnou práci a také na potřebnost obohacení portfolia odborných publikací pro pracovníky v oblasti kulturněosvětové andragogiky, zaměřených na tuto problematiku. V roce 2019 si na Slovenské polnohospodárské univerzitě v Nitře připomněli 55 let pedagogického vzdělávání prostřednictvím mezinárodní vědecké konference pod názvem Universitas Moderna. Je nám ctí, že můžeme na stránkách našeho časopisu uveřejnit stať kolegyně Timeí Šeben Zaťkové z tamějšího Centra pedagogiky a psychologického poradenství, ve které shrnuje nejpodstatnější informace o této události včetně zajímavých a inspirativních závěrů. Přeji vám příjemné a podnětné chvíle ve společnosti našeho časopisu, hlavně hodně zdraví, a těším se na vaše příspěvky, kterých není nikdy dost. Petr Adamec předseda redakční rady

Abstrakt: Studie uvádí do problematiky vývoje dětských pojetí ekonomických vztahů, konkrétně oběhu peněz v období primárního vzdělávání. Představuje teoretický rámec výzkumu dětských pojetí a předkládá dosavadní výzkumná zjištění. Cílem bylo ve vztahu k teoretickému rámci získat a interpretovat vlastní výzkumná data k dětským pojetím oběhu peněz a porovnat výsledky s podobně zaměřenými zahraničními výzkumy z posledních 30 let. Metoda – Data byla získána z polostrukturovaných rozhovorů zaměřených na dětská pojetí oběhu peněz. Transkripty rozhovorů byly kódovány a dětská pojetí následně kategorizována podle míry jejich komplexnosti a kompatibility dílčích myšlenek. Výsledky – V obou částech výzkumu dětská pojetí vykazují tendenci aplikovat na ekonomickou sféru vlastní sociální zkušenost. Oborově specifická pojetí odkazující k představě trhu práce nebo oběhu peněz ve společnosti byla vázána na zkušenost žáka s prací rodičů nebo na jiné konkrétní příklady více než na věk dotazovaných. Závěry – Elicitovaná pojetí trhu práce a oběhu peněz mohou přispět oborové didaktice společenských věd jako východisko pro proces konceptuální změny. Výsledky nabízejí varianty neúplných, chybných konceptů nebo ukazují na jejich absenci a dávají podněty pro iniciaci konceptuální změny ve výuce.